Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Umím si představit i život v Čechách, říká spisovatel Simon Mawer

Kultura

  6:00
PRAHA - „Vaše kulturní bohatství mě naprosto fascinující a obdivuji jej,“ řekl v rozhovoru pro Lidovky.cz známý britský spisovatel, autor bestsellerů jako Skleněný pokoj, Mendelův trpaslík nebo Pád. Česka a jeho historie se dotýká hned několik kniha Simona Mawera, který nevyloučil, že se naší zemi bude ještě někdy ve svých dílech věnovat. Prahu navštívil před pár dny i se svou manželkou díky pozvání KNIHfestu, který se konal během celého března v OC Letňany.

Britský spisovatel Simon Mawer při návštěvě KHIHfestu v Letňanech. foto: Tomáš Bláha

Simon Mawer na KNIHfestu v pražských Letňanech.
Simon Mawer s manželkou (uprostřed) na KNIHfestu v pražských Letňanech.

Vystudoval jste biologii a léta pracoval jako učitel, a to dokonce i poté, co jste začal vydávat knihy, které se staly bestsellery. Co vás na učitelském povolání nejvíc bavilo?
Jako pravděpodobně každý profesor i já jsem byl rád za vnímavé a zanícené studenty, kteří se snažili z mých přednášek odnést co nejvíce. Sám jsem zjistil, že pokud žáci nejsou vnímaví, ani já ze sebe nedávám tolik, kolik bych mohl. Odezva posluchačů pro mě byla velmi důležitá. Také mě bavilo komunikovat s mladými lidmi. Myslím, že jsem nebyl špatný učitel. Největší radost mi dělalo, když jsem se dozvěděl, že někteří z mých studentů při vyučovaném oboru zůstali i nadále a rozhodli se zasvětit této vědě své budoucí vzdělání či profesi. To mi bylo maximálním zadostiučiněním.

Studoval jste v Oxfordu, ale žijete už od roku 1977 v Itálii, část dětství jste prožil na Kypru a na Maltě. Co pro vás znamená dnešní Británie? Neuvažoval jste někdy, že byste se tam vrátil a žil tam?
To je zajímavá otázka. Samozřejmě jsem Brit a jsem hrdý Brit, ale bohužel vidím i chyby, ke kterým v Británii dochází. To, že žiji mimo Británii, mě činí více objektivním co se týče tamních událostí. Mám z Británie smíšené pocity, ale snažím se brát vše komplexně a příliš se tím netrápit. Jsem v dobrovolném exilu, ale v Británii jsou mé blízké osoby, se kterými diskutuji o problémech této země. Nejsem vázaný na Itálii a dokáži si představit, že bych žil opět v Anglii. Myslím si, že to, kde žiji, mě tolik neovlivňuje a umím si představit také život v Čechách i to, že bych se učil česky, což by bylo popravdě myslím dost obtížné. (smích)

Simon Mawer (*1948)

Vystudoval zoologii na univerzitě v Oxfordu a řadu let se živil jako učitel biologie.

Jeho první knihou byla Chimera (Chiméra), která vyšla v roce 1989 a získala McKitterickovu cenu udělovanou nejlepším románovým debutům vydaným ve Velké Británii. Následoval jeho dosud nejúspěšnější román Mendel´s Dwarf(Mendelův trpaslík), dále  The Gospel of Judas (Jidášovo evangelium) a The Fall, za který získal Boardman-Taskerovu cenu.

Jeden z jeho posledních románů, Swimming to Ithaca, je inspirován Mawerovým dětstvím stráveným částečně na Kypru. 

Sklěněný pokoj byl přeložen do češtiny v roce 2009 a sklidl velký úspěch u českých čtenářů. Příběh knihy je volně inspirovaný osudy slavné brněnské vily Tugendhat. Kniha byla nominována na nejprestižnější cenu Man Booker Prize.

Simon Mawer na KNIHfestu v pražských Letňanech.

Váš Skleněný pokoj byl velmi úspěšný mezi čtenáři na celé světě, Čechy nevyjímaje, a nejen proto, že se v Česku odehrává. Nedávno byl dokonce převeden do divadelní podoby, hru uvedlo brněnské divadlo. Jak se vám inscenace líbila? Vystihli podle vás autoři ducha vaší knihy?
Byl jsem opravdu nadšený, užil jsem si to a rád bych hru viděl znovu. Měl jsem možnost potkat se také s herci, producenty a také s režisérem hry, to můj zážitek z představení hodně ovlivnilo. Psaní novel je takovým solitérstvím a to, že dáte knize možnost rozvinout se na divadelním pódiu, z ní učiní kooperaci mnoha faktorů. Byl jsem uchvácen skvělou hudbou stvořenou jen pro toto představení, úžasnou scénografií, herci. Celé mi to přišlo velmi profesionální. 

Městské divadlo Brno - Skleněný pokoj.

Má postava Hany Hanákové ze Skleněného pokoje reálný předobraz? Znal jste nějakou jí podobnou ženu?
Trochu ano. Každý spisovatel, který tvoří své literární hrdiny, do nich částečně zapracovává osobnosti, se kterými se v životě střetl. Zároveň ale nechce ukázat příliš ze svého soukromí, takže i já jsem Hanu ve značné míře upravil. Jsem velmi obyčejný a nevýrazný manžel, který tráví skvělý život po boku své ženy, a to již 39 let (usmívá se na svou ženu sedící vedle něj, pozn. red.). Hana obsahuje kus ze mě, to jsem své ženě nikdy neřekl. Myslím si, že kolem nás je mnoho žen jako Hana.

Chtěl byste žít ve vile Tugendhat? Podle slov, kterými ji v knize popisujete, se může zdát, že vás fascinuje… Kolikrát jste vilu navštívil?
Ještě předtím než jsem knihu napsal to bylo tuším dvakrát. A k dnešnímu dni? To už ani nespočítám, určitě minimálně osmkrát. Vždy jsem si moc přál, abych v této vile zažil sluneční paprsky, ale bohužel vždy bylo zataženo. Pokud se díváte na obraz či na sochu, nikdy do takového uměleckého díla naprosto neproniknete, neprostoupíte. Procházet se vilou Tugendhat je naprosto fascinující a užívám si vždy každý svůj krok a pokaždé mám při návštěvě vily neuvěřitelný pocit, který se jen těžko popisuje.

České republiky a města Brna se částečně dotýkáte už v románu Mendelův trpaslík. Zajímá vás česká historie? Můžeme se těšit, že se Česko ještě někdy objeví ve vašich knihách, nebo jste už tohle téma vyčerpal?
Je to možné. Fascinuje mě historie celé střední Evropy. Myslím, že zrovna v Čechách je opravdu mnoho talentovaných lidí, kteří pomohli Česku k věhlasu i v zahraničí. Poté, co vzniklo Československo, jeho ekonomika byla myslím osmou nejsilnější na světě. Úžasné! Kulturní bohatství, které máte, je naprosto fascinující a obdivuji jej. Pražské jaro a rok 1968 je pro mě velmi zajímavým obdobím vaší historie, kterému se rád věnuji. Ta silná pozitivní nálada a víra v lepší budoucnost země, která byla následně potlačena tím, co se stalo v roce 1968, což byla naprostá katastrof, to mě nepřestane fascinovat. Anglie je od Druhé světové války v celku poklidná, samozřejmě měli jsme naše vnitřní konflikty, ale v porovnání s tím, co se dělo u vás, nešlo o nic zásadního. 

Do jaké míry se ve vašich knihách vyskytují autobiografické motivy? Máte třeba rád šplhání po skalách? Nezažil jste snad něco podobného jako hrdina z vaší „horolezecké“ knihy Pád?
Věnoval jsem se horolezectví a události v knize jsou inspirované mými zážitky, i když doslova se mi to samé, co se odehrává v knize, nestalo. V knize píšu o dvou opravdu nebezpečných pádech, sice jsem změnil místo, kde se odehrály, ale já něco takového opravdu zažil. 

Česky vyšla také vaše kniha Dívka, která spadla z nebe. Odehrává se za druhé světové války a její hrdinkou je mladá žena, naverbovaná do britských zvláštních jednotek. Co vás k této knize inspirovalo?
Vždy jsem chtěl o tomto tématu napsat. Moje první kniha o SOE (Special Operation Executive, pozn. red.) také pojednává, není už příliš k dostání ani v Británii. Z velké míry jde o otázku identity. Pokud bych to převedl například na svou dceru, která je z části Britkou, z části Italkou a nemá problém s Brity mluvit anglicky a s Italy italsky. Kdybyste ji umístili do jiné země, například do Francie, byla by naprosto zmatená, ale musela by to zvládnout a sžít se s tím. O tom, kdo takový člověk je, vypovídá jeho doklad totožnosti, nikoliv to, co cítí uvnitř, a to je velmi frustrující.

Osud této hrdinky pokračuje i ve vaší nejnovější knize nazvané Tightrope. Proč jste se rozhodl k hrdince vrátit?
Musel jsem! Lidé se mě velmi často ptali na to, jak to s ní dopadne. Marian Sutro (hlavní hrdinka knihy, pozn. red.) pro mě byla velmi reálná a já musel její příběh odvyprávět celý. Co se stane dál je očekávatelná otázka, musel jsem odpovědět.

Plánujete už další román? Kdy a kde se bude odehrávat?
Mám rozepsaný další román, ale nechci nic prozrazovat. Stále nemám ucelený příběh knihy a jasnou osnovu knihy. Jsem ale v plném pracovním nasazení. 




Autoři: ,

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!