Tradičnímu fotbalovému klání za kinem Hvězda počasí ve čtvrtek ještě přálo. Ale už nedlouho po triumfu dívčího týmu se obloha opět odlila do olova a spustila šňůry šedé vody. Což o to, v kině (aspoň ne letním) neprší – ale odnesla to hudební produkce na pódiu za Hvězdou a Mírem, kterou měli na starosti polší Iowa Super Soccer a domácí Please the Trees. Mnohé potencionální návštěvníky jistě odradilo poprchávání, které zlomyslně měnilo intenzitu, ale solidní zástup fanoušků zejména druhé kapely se nenechal počasím odradit a její country-post-rock si užil. Přestože hudba Please the Trees vychází z vyprahlých amerických plání, do propršeného Slovácka sedla a déšť publikum nakonec spíš osvěžil než unavoval.
Nesestřelitelným se ve středu ukázal být i Ken Loach. Nejhvězdnější host letošní LFŠ měl celý den nabitý program, odpoledne v přecpané Redutě utáhl dvouhodinový maratón masterclass i následné tiskovky a nato ve Slováckém divadle uvedl své Výhybkáře. Když jsem ho poté viděl, jak vstřícně, pohotově a pobaveně reaguje ještě na otázky týmu z televize, který mohl sestávat z jeho vnoučat, dal jsem klobouk až na zem. Až mi bude čtyřiasedmdesát jako Loachovi, nechci mít jeho levicové názory – ale chci mít stejnou energii ty své neúnavně obhajovat.
A neúnavný je tvrdě makající štáb, zatímco my běžní návštěvníci už dávno fňukáme na přetíženost organismu kinematografií, nedostatkem spánku, přebytkem podpůrných látek a tak dále. Připletl jsem se k tradičnímu focení organizátorů na schodech před kinem Hvězda; vlastně jsem tam neměl být, ale byl jsem tam rád. Půlhodinové čekání na (tehdy ještě) pražícím Slunci nebylo příjemné a všichni zúčastnění měli v tu chvíli spoustu práce někde úplně jinde; přes to všechno občasné rádobyfrflání jen přispívalo k pocitu nádherné sounáležitosti a stimulovalo bojovnou náladu do finiše.
Nechci parafrázovat heslo bonvivánů, že do hrobu má jít tělo zhuntované. A nechci nikoho vybízet k excesům. Ale pokud z letošní LFŠ pojedete s pocitem, že potřebujete týden na zotavenou, nejspíš jste tu čas nestrávili zbytečně. Únava je jen stav mysli – a jednou budete potřebovat mít o čem vyprávět vnoučatům.
