LN: Vy jste ročník 1951, na éru soupeření Borga a McEnroea si tedy pamatujete?
Ano. A viděl jsem i ten slavný zápas v roce 1980 ve Wimbledonu, o kterém tento snímek pojednává. Mě sport moc nezajímá, ale rodinu mé bývalé ženy ano a to léto 1980 jsem trávil s nimi. Tehdy všichni Švédové bláznili, kdykoli Borg někde hrál.
LN: V novince hrajete Borgova trenéra Lennarta Bergelina, který s tenistou a jeho ženou Marianou Simionescuovou všude cestoval a skoro všechno sdílel. Jaké vztahy panovaly mezi vámi a vašimi hereckými kolegy Sverrirem Gudnasonem a Tuvou Novotny?
Jako herci mezi sebou také máme velmi přátelské vztahy. Oni tři spolu několik let vycházeli skvěle a opravdu žili pospolu. Často si říkám, co si o tom asi myslela Bergelinova žena... Hodně jsme probírali, jak tu jejich intimitu zachytit. Snažili jsme se najít scény, které by jejich důvěru ukázaly, aniž bychom o ní museli mluvit.
LN: Načítal jste si o Bergelinovi sám další informace?
Moc ne, vycházel jsem hlavně ze scénáře. Ani jsem se nesetkal s jeho vdovou. Nejspíš bych se jí měl omluvit za to, že ho ve filmu nepozná.
  |
LN: Bergelin sám také závodně hrál tenis, třeba proti Československu v Davis Cupu.
Vím, že čeští tenisté byli dobří. Ale jinak se mě na sport radši neptejte. Mnohem víc toho vím o vaření.
LN: Proč jste chtěl hrát ve sportovním filmu, když vás sport nezajímá?
Jde o dobrý příběh. Ale hlavně mě zajímal režisér Janus Metz. Párkrát jsem se s ním setkal a připadal mi moc zajímavý, líbila se mi jeho energie. Zatím točil dokumenty, Borg/McEnroe je jeho první hraný film. Právě debutanti ale mívají naléhavou potřebu něco vypovědět a jejich inteligence a zápal bývají důležitější než scénář.
LN: Lákalo vás na filmu i to, že v něm budete mluvit švédsky?
To byla zábava, ale je mi to vlastně jedno. Národnosti neřeším. Jsem proti nacionalismu, zvlášť teď, když ho je všude příliš.
LN: Musel jste se kvůli roli trenéra učit tenis?
Naštěstí ne. Předtím jsem točil adaptaci knihy Johna le Carrého Zrádce mezi námi, kde mi scénář předepisoval dva tenisové zápasy. Tři měsíce jsem každý den trénoval a stejně jsem se nedokázal trefit do míčku. Ty scény museli vytvořit pomocí střihu. Prostě vůbec nejsem sportovní typ.
LN: Jakou úlohu má Bergelin v Borgově příběhu?
Na jednu stranu jde o otcovskou figuru. Bergelin si Borga vybral jako čtrnáctiletého, v patnácti ho poslal na jeho první Davis Cup. Zároveň to je salieriovská figura. Trenér zbožňuje talent svého svěřence, ale také mu ho závidí.
LN: Byl jste jako zkušený herec otcovskou figurou pro začínajícího režiséra?
Režisér Marhoul pro své Nabarvené ptáče získal hollywoodského herce Skarsgarda |
Já sice často režisérům říkám, co si o čem myslím, ale volbu nechávám na nich. A otcovská figura nejsem ani pro svých osm dětí, spíš bratrská. Takže jsem byl i Janusi Metzovi takovým bratrem.
LN: Většina filmu vznikla v Česku, i když se odehrává hlavně v Londýně a Monaku. Jak se vám u nás pracovalo?
Praha je jedno z nejhezčích měst světa, k tomu mám rád české jídlo a pivo. Máte silnou filmovou tradici a schopné pracovníky, kteří vědí, co dělají. Takže jsme se tu měli skvěle. Dneska můžete kdekoliv natočit cokoliv, jednou už jsem v Torontu předstíral, že jsem zrovna na kentuckém venkově.
LN: Jak vnímáte rozpor mezi skutečnou osobou a jejím filmovým portrétem?
Měním všechny své postavy ve fikce, to je jediný způsob, jak je můžu zahrát. Ztvárnil jsem i slavného švédského diplomata Raoula Wallenberga, který za druhé světové války působil v Budapešti a zachránil tam tisíce Židů. A u toho filmu mi došlo, že když chcete natočit dobrý snímek, musíte být subjektivní. O objektivitu se ani nemá cenu snažit. Vždycky divákům můžete nabídnout jen kousek něčí osobnosti a života, vždycky půjde o vaši interpretaci. O mém Wallenbergovi pak jeho mladší sestra řekla, že působil moc slabě. Ale já ho tak chtěl ukázat. Měl proti sobě celou fašistickou mašinu, a i tak se jí dokázal vzepřít. Tím, že musel překonat svou jemnost, pro mě byl zajímavější.
LN: Jako divák máte životopisné filmy rád?
Slovo biopic, které v angličtině tento žánr označuje, mi připadá hrozné. Většina těch filmů působí, jak by je napsal učitel na základní škole, který si přečetl fakta. Do filmu ale nemůžete natočit jen fakta. Čím víc jsou filmy subjektivní a osobní a vidíte v nich jejich režiséra, tím jsou lepší. Ideálně něčí život či nějakou událost využijete k tomu, abyste vyprávěli příběh o něčem jiném. Tento žánr ale obsahuje spoustu pastí, a když do nich spadnete, vznikne naprosto nudný film.
LN: Spousta lidí si navíc po zhlédnutí životopisného filmu myslí, že takhle to přesně bylo.
Ano. Fakta filmu Borg/ McEnroe jsou celkem přesná. Co se týče osobností, samozřejmě jde svým způsobem o fikci.
LN: Někdy se o filmu Borg/ McEnroe píše jako o tenisové verzi snímku Rivalové, který sledoval soupeření automobilových závodníků Nikiho Laudy a Jamese Hunta. Souhlasíte s tím?
Rivaly jsem ještě neviděl. Ale v našem filmu určitě nikomu neshoří obličej.
