Jaký byl impuls k tomu, že jste založil Polí5?
Nejdříve byla stejnojmenná prodejna, kterou jsem shodou velkých náhod převzal přesně ve chvíli, kdy jsem nečekaně odešel z Black Pointu. Respektive, nejdříve byl odchod z BP, pak najednou přišla příležitost, která se neodmítá – nikoliv obráceně. Odcházel jsem do neznáma, doma jsem měl manželku s malými dětmi, neměli jsme jiný příjem, byly to trochu nervy. Teprve po více než půl roce provozování prodejny mě stálý zákazník Pavel Malý navedl k tomu, že bych měl vydat kapelu, kde hraje. Jen se trefil do pocitu, jaký jsem měl už dlouho a vlastně jsem to okrajově dělal i předešlých deset let – udělat edici, která by byla výrobně nenáročná a umožnila oficiální distribuci kapel, co mě zajímají. Tehdy ještě formát vypalovaného CD (CD-R) nebyl vnímán tak negativně jako dnes a tímhle prvním titulem jsem rozjel i vydavatelskou linii. Parní válec se dal do pohybu a už se nedá zastavit.
Jak velké jste měl ambice? A naplnil jste je?
Já to dělal bez ambicí, tedy nebylo co naplňovat. Měl jsem pocit, že takhle zvládnu vydat 2-3 tituly ročně. Ale začalo se to hrnout, pořád bylo co vydávat, kam jsem se podíval, tam bylo něco zajímavého. Vlastně už skoro od začátku musím zájemce odmítat. Ale rozhodně mi bylo jasné, že to je dlouhodobý projekt, že to neskončí za rok. Z tohohle hlediska se to naplnilo – po patnácti letech je pořád co dělat.
Kolik jste za dobu fungování labelu asi vydal titulů a který byl nejúspěšnější?
Za chvíli to bude dvě stě titulů na všemožných nosičích, od původních CD-R, po lisované CD, vinyly, kazety, až po čím dál častější downloady. S tou úspěšností je složitější, jak ji měřit. Z mého hlediska je úspěšný ten titul, který se podaří realizovat a neprodělám na něm kalhoty a nejúspěšnější je ten, který naplánuji od počátku a podaří se naplnit mé představy (což se stalo třeba s Čočkou, Kolnou apod., tedy tam, kde se víc mohu projevit producentsky, kde je můj přínos nejsmysluplnější). Ale obecná představa úspěšnosti je asi ta, že si ten titul vydělá sám na sebe, což je třeba Vložte kočku, Hm, Květy, Dunajská vlna, některá alba B4. Anebo se udělá i dolis, to se mi povedlo jen s Vladimírem Václavkem a Buchty a loutky. Ty se dokonce přidělávaly dvakrát.
Dá se nějak vymezit styl či „scéna“, která vašemu katalogu dominuje?
Zpočátku jsme se orientoval spíš na okrajové věci, outsidery, experimentální projekty, ale velice rychle přišlo první jazzové album, pak s Kubou Čermákem i čistý folk atd. Není to tak, že by mě outsideři přestali zajímat, ale jak se vlastně hroutí staré vydavatelské principy, začali mě vyhledávat i ostřílení interpreti (Dorka Barová s Marcelem Bártou, Martin Kyšperský z Květů...), když mě to hudebně zajímalo, nebyl důvod je odmítat. Naštěstí nejsem žánrově omezen, irituje mě jen pár dogmatických poloh. V Polí5 dominuje především hudba hodna pozoru.
Pokud vím, vydáváte bez grantů a dotací. Je to proto, že je vám to myšlenkově cizí, nebo se vám jen příčí nutná byrokracie, která s žádostmi souvisí?
V těch dvou stech titulů je jedna kniha, kterou podpořil Český literární fond a u dvou titulů dostala kapela granty na studio a dva tituly vyšly s výraznou podporou pana Zezuláka, což je svatý mecenáš. Jinak nic. Mě samotného ten grantový svět hrozně otravuje, ale není to tak, že bych nějaké peníze nepřijal. Dokonce mám v hlavě takovou myšlenku na celou řadu archivních vydání neprávem zapomenutých kapel a druhou řadu na mapování současné scény. Ale ani náhodou nemám čas věnovat se právě tomu papírování. Protože už teď mi vydavatelství bere neúměrně moc času. Jednou jsem se včas dostal k vyhlášení nějakých grantů, u kterých jsem měl pocit, že jsou mi psané na míru. Ale potom, co jsem celý den studoval jen podklady, co je potřeba připravit, jsem to vzdal. Vždyť já pracuju od rána do večera, volno mám jen o víkendech, a to chci trávit s rodinou. Nemohu říci, tak a tento týden nejdu do práce (nebo víkendy tento měsíc nebudu doma ani na oběd ...) a budu hledat jestli mi nepřísluší nějaký grant. Ani nemám peníze na to, abych si najal lidi, aby to připravili za mě. Třeba to časem risknu, za chvíli děti vyrostou...
Jak velkou váhu ve vašem segmentu trhu má digitální prodej oproti pevným nosičům? Liší se oproti komerční scéně?
Já vlastně nevím, jak je to v komerční scéně, mám informace jen z médií a ty jsou dost kusé. V digitálním světě se toho hodně mění, zpočátku jsem se tomu bránil, ale nakonec už před roky podepsal smlouvy se všemi zprostředkovateli jako Spotify, iTunes, Deezer atd. Digitální šíření má smysl. Předpokládám, že časem se to bude zvyšovat a že titulů, které nevyjdou fyzicky bude čím dál více, ale na rozdíl od současnosti to přestane lidem vadit. Dnes pořád registruju pocit, že když něco není i fyzicky, jako by to nebylo. Pro Polí5 je digitální svět především platforma, jak dát o sobě vědět, aby se pak nikdo nemohl vymlouvat, že se o tom neměl jak dozvědět.
Jste nejen vydavatel, ale také hudebník, vaše soubory Skrytý půvab byrokracie a aktuálně nové duo Kolna vydávají také na Polí5. Jaký je podíl výhod a nevýhod být samovydavatelem uvnitř labelu?
Jó, z toho je vlastně největší radost. Ještě je do toho potřeba započítat Ruce naší Dory, kde hraju na kontrabas, a M/Á/J. Připadám si jako Váchal – sám napsal, nahrál a vydal. Ostatně, čím dál víc uvažuju, že budu vydávat jen tituly kde hraju, třeba jen jedno cinknutí na triangl. Tou osobní účastí se radost násobí. Na letošní připravované B4 dokonce i zpívám, tedy jen sbory – ale to se v našem klubu samožerů významně počítá! Ono taky ve chvíli, kdy máte v kapele vydavatele, těžko vám kdo nabídne lepší podmínky.
Jakou máte představu vývoje vašeho vydavatelství do budoucna? A jak vůbec vidíte současnou situaci na hudební scéně z pohledu vydavatele?
Můj pohled je dost pokřivený – vydavatelství celých patnáct let nehledí na zisk. Pokud se něco vydělá, hned se to utopí v jiném titulu. Využívám toho luxusu, že v tom mohu využít (nebo zneužít?) případné zisky mého knihkupectví/recordstoru Rekomando a hlavně, čím dál víc titulů vydáváme spíš jako družstvo, kdy kapela je vlastně vydavatel stejně jako já. Myslím, že ještě pár let to půjde stejným vývojem jako doteď. Každý rok realizujeme 10-15 titulů, čím dál víc to budou vinyly anebo jen download, ovšem myslím, že i CD pořád nějaký čas bude mít význam. Rád bych toho dělal méně a s větším promem, ale ono se to sejde vždycky jinak, než si představuju. Ovšem stejně tak musím čím dál víc věcí odmítat, protože síly mám jen jedny, často už vůbec nejde o peníze, ale o osobní energii – a navíc, mohu si dovolit druhý luxus – já vydávat nemusím, mě to neživí, mohu toho klidně zítra nechat (teď už bych neměl výčitky, že jsem toho neudělal ještě dost) anebo zítra zdvojnásobit aktivity, když se mi začne na krámu dařit a přijmu dalšího zaměstnance.
Kromě vydavatelství také provozujete prodejnu s hudbou a literaturou Rekomando. Ta většinu posledního roku funguje jen na bázi zásilkové služby a výdejového okénka. Poznamenalo vás odstavení kamenné prodejny výraznou měrou?
To prvotní zavření byla hrozná rána. Vnímal jsem to tak, že náš segment je obětován, aby to pomohlo ostatním, proč ne, chápu to – ale na začátku nikdo nemluvil o tom, že ti ostatní by nám solidárně měli zaplatit náklady, který dál musím platit (nájem, energie, zaměstnanci). Když jsem to řekl v televizní reportáži, která se vysílala v hlavních zprávách na ČT, přišly mi sprostý dopisy. Pak se to časem zlepšilo, vláda zmateně postupně vypustila ty všelijak číslované anticovid aktivity, využil jsem všech možností, co stát nabízel, jen na úvěr jsem nedosáhl, ale bylo to dost pozdě, rodinný účty vysátý. Působilo to dost depresivně. Ale časem jsem napnul síly k eshopu, začal se víc věnovat okrajovým aktivitám, které se dříve zanedbávaly, doteď mě to stojí mnohem víc práce než předtím, ale zafungovalo to a pokles tržeb je jen cca 45 procent .Což znamená, že je to sice bolestivé, ale přežijeme v pohodě i se zavřeným krámem – nojo, ale tím pádem teď nedosáhnu ani na ty základní podpory, protože jsou poskytované jen těm, kteří mají pokles 50 a více procent... Občas mě to zamrzí, když vidím všechny kolegy, kteří něco inkasují, ale mám z toho lepší pocit, že jsem se vlastně o sebe dokázal postarat sám.
K výročí vydavatelství jste měl připravený velký koncert v divadle Archa. Ten musel být zrušen. Máte náhradní termín? A jak bude koncert vypadat?
Zrovna tohle je pro mě velmi traumatizující. Většina kapel, které vydávám, by si na Archu nemohla ani pomyslet. Vedení Archy mi nabídlo na únor velkorysé podmínky, program měl být velkolepý, měla se obsadit celá Archa, hrálo by se všude, v předsálí, v malém i velkém sále, na baru. Vymýšleli jsme speciální doprovodné programy, plánovalo se spojení kapel, neobvyklé sestavy, řešila se speciální scénografie, extra promítáním jednotný vizuál. No, přesunulo se to na červenec, ale tím některé ty plány přestaly platit. Nemohu platit scénografa, když se neví, jestli se to nakonec realizuje... Nikdo neví, jaké podmínky budou v červenci, tím pádem nejde dělat masivní promo. Bojím se, že se pak setká jen hrstka nejbližších, co budou ochotni se testovat a mít skafandry...
