Do Prahy se jedna z nejpopulárnějších kapel světa vrací po čtyřech letech a celkově zde zahraje počtvrté. Minule velmi solidně zaplnila open air prostředí na stadionu Slavie v Edenu a nadšení návštěvníci se shodli s recenzenty, že šlo o jejich patrně nejlepší koncert, jaký kdy Praha viděla.
Živá vystoupení bývala totiž tradičně slabší stránkou „Redhotů“. Sice byla vždy plná energie, s tím ale šla občas ruku v ruce ne úplně dokonalá hra muzikantů a frontman Anthony Kiedis měl pověst zpěváka, intonujícího - kulantně řečeno - jen „velmi přibližně“. S předposledním albem I’m With You a příchodem nového kytaristy Joshe Klinghoffera, který nahradil Johna Fruscianteho, jako by začala kapela brát koncerty po muzikantské stránce vážněji a Kiedis si vzal hodiny zpěvu.
Bylo to patrné už při premiéře minulého alba na koncertě v Kolíně nad Rýnem, kde Red Hot Chili Peppers celé I’m With You odehráli nejen pro přítomné fanoušky, ale v přenosu i pro návštěvníky kin po celém světě včetně několika českých. V parádní jízdě pak pokračoval pražský koncert v Edenu, byť na jeho programu bylo k slyšení pouze pět nových písniček a zbytek koncertu tvořila vysloveně lahůdková sestava „best of“.
Co asi zahrají?
Ani od nedělního koncertu samozřejmě nemůžeme očekávat, že uslyšíme novinku The Getaway celou. Z dostupných zdrojů z koncertů, předcházejících pražskému, můžeme zjistit, že ze třinácti písní alba zpravidla Red Hot Chili Peppers hrají čtyři. Kromě titulní také Dark Necessities, Go Robot a Goodbye Angels. A na předchozí desku I’m With You zřejmě poněkud zanevřeli, pravidelně z ní hrávají pouze song Look Around.
Jinak bývá setlist koncertů přibližně shodný, důraz je kladen na dvě nejúspěšnější redhotovská alba Blood Sugar Sex Magik (1991) s evergreeny Under The Bridge či Give It Away a na Californication (1999) se stejnojmenným hitem nebo písněmi Otherside a Scar Tissue. Zbytek programu doplňují skladby povybírané z dalších řadových desek, žádná velká překvapení se nekonají.
Hraní místo skoků
Určitě ale bude zajímavé si poslechnout, jak vlastně nové písničky do ostatního repertoáru zapadnou. Už proto, že album The Getaway po dvaceti letech neprodukoval tradiční spolupracovník kapely Rick Rubin, nýbrž podobně slavný, ale zcela odlišně pracující producent Danger Mouse.
Ten kromě jiného na albu ještě zdůraznil již tak zásadní úlohu rytmiky, zejména baskytaristy říkajícího si Flea. Ten byl sice středobodem zájmu fanoušků vždycky, teď ale má naději stát se skutečným králem pódia. Zvláště pokud nesoustředí veškerou energii na pohybovou stránku koncertu, k čemuž míval sklony, a bude hlavně hrát. I v tom je totiž skutečný mistr.
