Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

V umění je dobré být napřed, říká podnikatel a sběratel Robert Runták

Kultura

  5:00
P5EROV - Podnikatel a šéf Exekutorského úřadu v Přerově Robert Runták vytvořil jednu z největších soukromých sbírek současného umění v zemi. V Olomouci založil Telegraph Gallery, jejíž primární orientací je české i zahraniční současné umění. Nová galerie se otevřela 17. listopadu výstavou Václava Stratila s názvem Srdce v kleštích.

V Telegraphu. Robert Runták se sběratelství věnuje systematicky od roku 2011. foto: TELEGRAPH GALLERY

LN: Jak vznikla vaše sbírka, kdy jste začal nakupovat umění?
Ten příběh začal v roce 2007, když jsme dokončili přestavbu domu. Architekt chtěl, abychom do prostoru schodiště umístili umělecké dílo. V té době jsem neměl hlubší zkušenosti s výtvarným uměním. Vyrazili jsme s partnerem na aukci, kde jsem koupil sochu od Michala Gabriela a obraz od Josefa Jíry. Postupně jsem začal pořizovat další obrazy na různá místa v domě, a zhruba po roce jsem si uvědomil, že pořizuji umění bez vědomí, kam přesně dílo umístím. To byl moment, kdy se pomalu, neřízeně a nepromyšleně začala budovat sbírka.

LN: Jak se proměnil váš přístup pořizování umění v čase?
Systematičtěji jsem začal o sbírce přemýšlet až v roce 2011, kdy jsem se blíže seznámil s Janem Kudrnou, který v té době pracoval jako kurátor v galerii výtvarného umění v Ostravě. Vedli jsme často rozhovory na téma umění a sbírání umění. V té době jsem na popud Jana Kudrny přešel k žijícím umělcům. Rozjel jsem se do ateliérů. To byl velký zlom. Přesunul jsem se k současnému umění a na sbírku jsem začal pohlížet systematičtěji. Více jsem přemýšlel o tom, co pořídím.

LN: Kde díla pořizujete?
Nakupuji od umělců a galeristů. V zahraničí jedině od galeristů, jinak to nejde. U nás nemají všichni dobří umělci své galeristy. Díla také pořizuji v menších progresivních aukčních domech. Velké aukční domy mají ceny příliš vyšroubované, to mi pak nedává finančně smysl. Je dobré být vpředu před trhem. Snažím se pořizovat umění, které sběratelé budou kupovat za deset let.

LN: Radíte se s odborníky, když pořizujete nová díla?
Od začátku je hlavním poradcem sbírky Jan Kudrna, který je také ředitelem Telegraphu. Postupně jsem se seznamoval s umělci, kurátory a galeristy. Jejich názory, pohledy a doporučení velice výrazně ovlivnily to, jak se sbírka rozvíjela. Rád si nechám poradit, dílo mi ale musí konvenovat.

LN: V soukromé sbírce umění se často zrcadlí sběratelova osobnost a povaha, která také ovlivňuje jeho preference pro jistý druh umění. Jeden americký psychoanalytik a teoretik umění tvrdí, že extroverti mají radši jednoduché, přímé, živé umění, zatímco introverti zase dávají přednost složitějšímu, subtilnímu umění či abstrakci. Platí tahle psychologická poučka i pro vás?

Jsem spíše extrovert, ale nijak extrémní. Několikrát u mě došlo k proměně, nejen po stránce období, na které jsem se soustředil, ale i ve výběru média či výtvarné polohy. Moje preference se vyvíjejí v čase. Není to nic konstantního. Ze začátku jsem se hodně soustředil na malbu, expresivní a figurativní polohy. Pak přišlo období minimalismu a geometrie, ale pořád to byla malba. Dnes se hodně zajímám o videoart a fotografii. Takže pokud se v té sbírce něco zrcadlí, tak je to můj osobností vývoj. Možná také postupem času sbírka odráží můj hlubší vhled na problematiku výtvarného umění.

LN: Je pro vás důležitý dialog s umělci, jejichž díla nakupujete?
Ano, je to pro mě důležitá věc. Umění tak získává další rozměr. Není to jen o artefaktu, ale také o myšlení nebo filozofii, která s dílem souvisí. Nikdy jsem se ale ve sbírce nevzdal starších věcí. Nazývám to mapování české výtvarné scény. Sbírka pokrývá tvorbu od roku 1900 do současnosti s tím, že jádrem sbírky je dnes současné umění po roce 2000.

LN: Podle čeho si umělecká díla vybíráte?
Velkou část sbírky tvoří české a slovenské umění od roku 1900 do současnosti, menší část sbírky tvoří zahraniční současné umění, převážně evropská malba. U té české části se snažím o pokrytí všech důležitých period 20. a 21. století v různých médiích. Snažím se o komplexnost. Nikdy ale nepořizuji do sbírky věc, která se mi nelíbí. Samozřejmě postupem času jsem získal větší znalost o věcech nebo pochopil problematiku a začal mít o některých věcech pochybnosti. Zatím jsem se ale žádné dílo neprodal. Pročištění sbírky je nicméně věc, která mě určitě čeká.

LN: Děláte něco pro to, abyste umění lépe rozuměl?
Nebudu nikdy ani nechci být profesionálním znalcem umění. Sběratelé nemusejí být odborníci. O umění se zajímám, studuju literaturu, bavím se s lidmi, kteří k tomu mají co říct, navštěvuju výstavy doma i v zahraničí. To jsou kroky, které vedou k tomu, že člověk umění víc rozumí. Snažím se umění nakoukat. V tom pociťuju za ty roky posun – naučil jsem se umění vnímat. Umění má často několik plánů, které jsou různě srozumitelné. První plán může být dobře srozumitelný i pro laika, který nemá hlubší znalost. Pak ty další věci potřebují zkušenost a čas. V Česku má mnoho lidí před výtvarným uměním zbytečný respekt. Když zajdete do galerie umění nebo muzea a jste laik, vždy tam najdete něco, co vás zaujme. Ostych z umění, nebo strach, že mu neporozumím, je zbytečný.

PROTESTY NA VERNISÁŽI

Během nedělní vernisáže protestovali v Telegraphu studenti Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Vadí jim Runtákovo působení v čele exekutorského úřadu i umění financované z peněz, které podle nich pochází z obchodu s chudobou. Do vzduchu vystřelovali konfety s nápisy „exekuce“, na sobě měli také dresy s nápisy „Exekuce.cz“, které odkazují ke stejným dresům Sigmy Olomouc, v jejímž vedení dříve Runták působil. Na zdi galerie vylepili nálepky s fakty o exekucích v Česku.

Pavel Vokatý

Autor: