Ceny divadelní kritiky (dříve Alfréda Radoka) se udělovaly včera večer ve Švandově divadle. I ty letošní byly pochopitelně poznamenané koronavirovou epidemií: divadla nejprve až do dubna loňského roku nehrála vůbec, ale i pak se premiéry odkládaly i rušily, zároveň vznikaly různé náhradní formy, streamy, multižánrové internetové projekty, které ani nebyly určené pro jeviště, jako třeba Havelkův Očitý svědek, jenž se v anketě také objevil.
Podzim byl též dramatický, divadla neustále kvůli onemocnění řešila změny v programu a všemi silami se snažila si udržet kontakt s diváky a nepřerušit provoz. Hodně aktivní v tomto směru byl například i Cirk La Putyka (online streamy představení přes telefonické happeningy a intervence ve veřejném prostoru).
CENY DIVADELNÍ KRITIKY 2021INSCENACE
ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON
MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON
DIVADLO
NEJLEPŠÍ POPRVÉ UVEDENÁ ČESKÁ HRA
SCÉNOGRAFIE
SCÉNOGRAFIE A ANIMACE (Ivan Arsenjev, Petr Forman: Muž Dvojhvězdy, režie Petr Forman, JČD České Budějovice – Otáčivé hlediště v Českém Krumlově, premiéra 11. 6.) HUDBA
TALENT
|
Mezi nejúspěšnější pětici inscenací loňského roku se řadí ještě Manželská historie v režii Jana Nebeského (Jedl), Handkovo Sebeobviňování a Zdeněk Adamec v režii Dušana D. Pařízka (Divadlo Na zábradlí) a pohybová inscenace Jany Burkiewiczové OSTROV! souboru Burki&com
Letos se také ve dvou kategoriích udělily dvě ceny, neboť nastala shoda hlasů, týká se to mužského hereckého výkonu, kdy se o cenu dělí Joachim Bäckström (titulní role v opeře Peter Grimes) s Davidem Prachařem, který ji obdržel za postavu Strindberga v Manželské historii Spolku Jedl. Dvě ceny putovaly k autorům scénografií, jednak ji získal Jakub Kopecký za scénu k inscenaci Bratři naděje v Minoru a Josef Lepša za originální scénické řešení inscenace Petra Formana Muž Dvojhvězdy na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Na dalších místech se umístila invenční Petra Vlachynská a její kostýmy k Manželské historii, dále pak David Jařab a Jan Tereba.
Cenu za ženský herecký výkon si odnesla Markéta Matulová za titulní postavu Dianiškovy Špinarky, za ní figuruje Lucie Trmíková jako Siri v Manželské historii a Veronika Korytářová, jež si zahrála Vlastu Buraina v další Dianiškově hře Burian, uvedené v libereckém Divadle F. X. Šaldy.
Není nijak překvapivé, že i v letošních cenách figuruje několik inscenací, které pak „sbírají“ body v příslušných kategoriích. Je to samozřejmě vítězná inscenace Vassa Železnovová, ale také Manželská historie, opera Peter Grimes, Handkovo Sebeobviňování a Zdeněk Adamec ze Zábradlí, Les sebevrahů Kashy Jandáčkové v Divadle Letí a několik textů a inscenací Tomáše Dianišky, který nekompromisně dominuje kategorii původní hra. Vyhrál ji se svou hrou Špinarka a s jinými texty se umístil i na dalších místech (Burian a Encyklopedie akčního filmu). Dianiška je určitě nejplodnější a zjevně i nejúspěšnější autor posledních pěti let, který neúnavně obohacuje domácí autorské divadlo.
Z celého soupisu cen a nominací tentokrát nelze vyčíst žádnou zvláštní dominanci žánru ani typu produkcí, vše je pěkně rozložené mezi klasiku, moderní drama a autorské divadlo, své místo má i opera, pohybové divadlo, snad letos trochu stranou zůstalo loutkové divadlo.
Navzdory všem omezením bylo z čeho vybírat a poměrně bohatý výběr z domácí produkce, který nominace předkládají, svědčí o velké energii českého divadla, kterou epidemie nezlomila. Každopádně jako vždy platí, že udělování cen v uměleckých oborech je zábavná hra, v níž hledat spravedlnost je pošetilé, neboť nikdo nemůže zhlédnout všechno. Její smysl spočívá hlavně ve zviditelnění divadla. A když nic jiného, je i důkazem, že nesourodá a často se ve svých soudech až fatálně rozcházející divadelní kritika se přece jenom tváří v tvář skutečné kvalitě dokáže shodnout.
Inscenace Vassa Železnovová (2021).
