Vskutku rozmáchle koncipovaný projekt začal už za Bowieho života a tehdy v něm nebylo znát nic existenciálního. Už proto, že o zpěvákově chorobě, se kterou prohrál svůj boj vloni dva dny po devětašedesátých narozeninách, nikdo nevěděl. Působil jako běžné umělecké ohlédnutí, vzhledem k luxusnosti projektu možná i s trochou příměsi marnivosti. Ale události ze začátku roku 2016 daly věci úplně jiný rozměr. Rozměr definitivy.
David Bowie: Lodger
V prvním dvanáctialbovém boxu, nazvaném Five Years 1969–1973, našli fanoušci připomínku začátků Davida Bowieho a první vrchol jeho kariéry, kdy se stal ikonou módního glam rocku. Druhý opět dvanáctialbový komplet s názvem Who Can I Be Now? připomněl stylově poněkud rozpolcenou tvorbu z let 1974–1976.
V obou případech bylo především fascinující, kolik hudby dokázal David Bowie vytvořit během tak krátkých časových údobí, zvlášť ve srovnání s dneškem, kdy se prostoje hudebníků mezi jednotlivými alby počítají na dlouhá léta. V případě hyperaktivního Bowieho to byly měsíce. A platí to i pro aktuální komplet, který nese příznačný název <CF40>A New Career In A New Town 1977–1982.
Na vlně krautrocku
Bowieho „nová kariéra v novém městě“ začala už v roce 1976, kdy se zpěvák přestěhoval do tehdejšího Západního Berlína. Jednak proto, aby se vymanil ze zajetých drogových kruhů, jednak pod vlivem silné a inspirativní hudební vlny takzvaného krautrocku, který jej zaujal kombinací syrovosti a progresivity, spojené s užíváním elektroniky i postupů moderní vážné hudby.
Tvorba německých kapel typu Can, Kraftwerk, Tangerine Dream, Faust nebo Neu! Bowieho zaujala do té míry, že její postupy přejal a přirozeně „přefiltroval“ svým vlastním talentem a spoluprací se svým dvorním koproducentem Tonym Viscontim a hudebníky kalibru Briana Ena, Roberta Frippa nebo Adriana Belewa. Výsledkem je takzvaná „Berlínská trilogie“, tvořená alby Low (1977), „Heroes“ (1977) a Lodger (1979). Ta také tvoří základ retrospektivního boxu.
David Bowie: Scary Monsters
Všechna tři alba znějí dodnes inspirativně. Zejména na prvních dvou se projevuje Bowie především jako autor, producent, cosi jako ideolog. Zpěvákem a hitmakerem je tu vlastně až v poslední řadě, bez ohledu na to, že titulní píseň prostředního alba patří k jeho největším hitům vůbec. Jeden samostatný disk boxu mimochodem tvoří EP s verzemi „Heroes“ v němčině (“Helden“) a francouzštině (“Héros“).
Berlínská trilogie má totiž smysl především jako celek. Byť se nejedná o v úzkém slova smyslu konceptuální projekt, představuje jasně časově ohraničené tvůrčí období svého autora. A vzhledem k jeho vlivu vlastně také podstatnou součást jedné velké kapitoly dějin moderní populární hudby.
Vzhůru k popu
Kromě živého dvojalba Stage, které v boxu najdeme ve dvou různých verzích, obsahuje komplet ještě další studiovou řadovku Scary Monsters (And Super Creeps) z roku 1980. Ta se z celkového zaměření už vymyká nejen místem vzniku (natočena byla v New Yorku a Londýně), ale především stylem.
David Bowie přišel s vysloveně písničkovým materiálem, k němuž směřoval už na albu Lodger, vrátil se na žebříčky, zaznamenal dva hitové úspěchy s titulní skladbou a s písní Ashes To Ashes, a začal se alespoň na čas stávat hvězdou v mainstreamovém slova smyslu. Do vydání zpěvákova komerčně nejúspěšnějšího alba Let’s Dance, jež bude nejspíš za rok opět na podzim součástí čtvrté kolekce, zbývaly v té době tři roky.
