Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela
130 let

Lidovky.cz

Věra Chytilová bez záruky

Kultura

  10:17
Praha - Před pěti lety přijali diváci i kritici film režisérky Věry Chytilové Vyhnání z ráje s rozpaky. Po delší pauze, v níž se věnovala dokumentům, natočila letos další celovečerní film Hezké chvilky bez záruky. Metafoře, podobenství i provokacím se v něm pečlivě vyhýbá.

Jana Krausová foto: Ondřej Němec, Lidové noviny

Jméno Věry Chytilové je jedním z důkazů výsostného postavení, které má česká nová vlna 60. let v československé i české kinematografii. Přestože její popřevratové filmy nedosáhly takového uznání jako její vrcholná díla z předchozích desetiletích, nikdy v podstatě neztratila svou pověst kritické, filozofující, provokující autorky vždy ohledávající bolesti a morální problémy současnosti. Režisérky výjimečné v nepříliš radostné průměrnosti novodobé filmové produkce. Je v podstatě klasikem, o jehož díle se pořádají konference, o němž se točí dokumenty (vynikající Cesta Jasminy Blaževičové) a který se snaží svou tvorbou překročit svůj vlastní stín.

 Možná otrávená z neúspěchu Vyhnání a rozhodně unavená z podmínek pro filmovou tvorbu se věnovala nějakou dobu dokumentům. Tvaru méně problematickému a riskantnímu. Natočila pozoruhodné Vzlety a pády a Pátrání po Ester. Nápad na další celovečerní film vzešel z přátelství s psycholožkou Kateřinou Irmanovovou a z případů, s nimiž se během své dlouholeté kariéry setkala. Hezké chvilky byly původně plánované jako seriál, ale nakonec se Chytilová rozhodla pro regulérní film. Ani její zvučné jméno ji ale nedokázalo ochránit od peripetií, kterými si musí při výrobě filmu projít většina tvůrců - vyjednávání s producenty, hledání kompromisu, který by vyhovoval jak autorce, tak byznysu. Na konci snažení stojí kvazi-povídkové Hezké chvilky. Irmanovová je spoluautorkou scénáře a během natáčení působila i jako odborná poradkyně. Její případy byly ale pouze inspirací, ve filmu autorky v souladu s lékařským tajemstvím popustily uzdu fantazii a sestavily odlehčené, tragikomické defilé svérázných případů a postav. Všichni přitom krouží kolem hlavní hrdinky psycholožky Hany (Jana Janěková). Někteří klienti zůstanou jen složkou v kartotéce, jiní do jejího života zasáhnou razantně, nečekaně i nebezpečně.

Jak zaujmout i podráždit?

Hezké chvilky mají být podle vyjádření autorky o tom, čím žijeme. Při pohledu na zručně a zkušeně natočený film se ale vrací jedna otázka: jestli není pro dnes již sedmasedmdesátiletou režisérku větším problémem než shánění peněz hledání nového velkého tématu, které se vytratilo s odchodem komunismu. Chytilová-režisérka byla vždy zkoumající, satirická, ironická a aktuální a všestranný marasmus minulého režimu nabízel možnost kritického komentování společnosti a morálního balastu. Kritiku často skrytou v jinotajích, metaforách a avantgardě, která už je dnes vnímaná jako archiválie. Velké morální téma vymizelo a Chytilová své nové téma celou svou novodobou tvorbou hledá. Dokladem složitosti takového hledání přitom jsou samozřejmě přímo její filmy - tepe v nich konkrétní problém a zároveň se snaží o obecnější zamyšlení a výsledek je ve všech případech přinejmenším problematický. Vyhnání ukázalo limity jejího hledačství na teritoriu stejném jako před listopadovým převratem. Podobenství se silným morálním podtextem rozklíčoval jen málokdo.
 Morálka, která je pro ni vždy tématem číslo jedna, je sice téma vznešené a důležité, ale v současné roztříštěné době mnohem rozmanitější než v 60. nebo 70. letech. V Hezkých chvilkách se tedy pokouší zachytit právě zmíněnou roztříštěnost a komplexnost problémů moderní doby.

 Je složité a možná i nefér srovnávat vrcholná díla Chytilové (Sedmikrásky, Kalamita, Jak se rodí sídliště, Hra o jablko, Faunovo velmi pozdní odpoledne) s její současnou tvorbou. V porovnání s tím, co natočila v 90. letech, jsou Hezké chvilky asi nejvíce zkrocený a uhlazený film. Film, v němž je Věra Chytilová zřejmě nejblíž mainstreamu, co kdy byla. Ne že by byla režisérka kandidující letos do Senátu úplně laskavá, ale je mnohem přístupnější, mnohem méně provokující a intelektuálně podněcující. Po krachu Vyhnání z ráje se drží od metafory dál, těžko říci, jestli vědomě nebo ne. Snaží se, aby si každý z diváků našel něco, možná se uviděl v některém z mnoha osudů, které projdou Haninou ordinací (v rolích pacientů se objeví například Jana Krausová, Jiří Ornest, Bolek Polívka, David Vávra, Barbora Hrzánová...). V souladu s tím se rozptýleně snaží vsát co nejvíc možných témat od skloubení úspěšné kariéry s rodinným životem přes domácí násilí, vztah starších žen a mladších mužů, synovské upíří závislosti na mateřských figurách, závislosti na úvěrech a spotřebě po pokřivené cosmopolitanové mocenské hry mezi pohlavími. Každý si možná najde něco, ale najít nezaměnitelnou autorku je už těžší.

Autoři: