„Jeho romány jsem miloval, psal velice sugestivně. Prostředí chemičky v Ústí nad Labem dokázal popsat tak, že jsem při čtení pociťoval nutkavou touhu stát se taky inženýrem chemie,“ vzpomíná Viktor Polesný a dodává, že pro jeho generaci byl rovněž nezanedbatelný erotismus Páralových románů. „Četli jsme je díky tomu velice dychtivě,“ dodává režisér.
Milence a vrahy, do nichž obsadil Ondřeje Vetchého, Zuzanu Norisovou, Jiřího Langmajera, Zlatu Adamovskou či Jakuba Prachaře, považuje za vrcholný počin Vladimíra Párala.
„Vladimíra Párala jsem v rámci příprav filmu oslovil a tak jsme se seznámili a spřátelili. Byl to velmi milý, vstřícný a zábavný člověk. Do scénáře mi nijak nemluvil, nezasahoval do něj a velmi si považuju toho, že se mu výsledný film velmi líbil. Pak jsme se občas sešli na kafíčko, on si uměl užívat života plnými doušky, byl velmi rozverný a měl rád dámskou společnost,“ říká Viktor Polesný.
„V jeho pozdějších knihách už byla ta erotika snad až moc tlačená do popředí, nicméně pro mě je Vladimír Páral jeden z našich největších spisovatelů 20. století. Uchovávám jeho romány a čas od času se k nim vracím,“ uzavírá režisér.
Zesnulého spisovatele připomněl na síti X i ministr kultury Oto Klempíř. „Chemik, spisovatel, ironik a skvělý pozorovatel lidí. Uměl vzít obyčejný život, vztahy, práci, touhy i naše malé slabosti a napsat o nich tak, že to bylo chvíli vtipné, chvíli nepříjemné a často až podezřele přesné. Milenci a vrazi, Soukromá vichřice, Muka obraznosti nebo Mladý muž a bílá velryba. Knihy, které četly celé generace a které už v české literatuře zůstanou navždy,“ stojí v Klempířově postu.
