Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Běh za ujíždějícím vlakem. Divák musí být odhodlaný se bavit, aby si humor tvůrce Vlastníků tentokrát užil

  16:00
Divadelní režisér Jiří Havelka před pár lety výrazně občerstvil českou kinematografii filmovou adaptací své hry Vlastníci. Jeho druhý snímek Mimořádná událost se snaží kvalitám debutu přiblížit: „Možná byste se divili, kolik toho můžou mít společného vypjatá domovní schůze a vlak, který nikdo neřídí,“ láká diváky anotace. Jenomže jde spíš o důkaz, že nelze znovu vstoupit do stejného vagónu.

Memento mori. Součástí panoptika postav je i majitel pohřebního ústavu (Jaroslav Plesl). | foto: CINEMART

Rozhádané vlastníky bytových jednotek tentokrát nahradili rozhádaní cestující, se kterými se pomalu rozjel motorák, jehož strojvůdce v kopci vystoupil a chtěl cosi opravit. Chvíli trvá, než si různorodá sestava pasažérů uvědomí, že něco není v pořádku, pak se dlouho nemohou shodnout, jak situaci řešit. (Kupodivu přitom nikdy neudělají to, co by je mělo v kterékoli nastalé situaci napadnout jako první.) Ukáže se, že nikdo (mladá matka, pár ve středním věku, trojčlenná začínající kapela, majitel pohřebního ústavu...) nemá funkční mobilní telefon. A nefunguje pochopitelně ani záchranná brzda.

Islamisté v motoráku

Hašteření figurek, které v případě Vlastníků přirozeně a jen za použití mírné nadsázky nabylo rozměru přesné výpovědi o české společnosti, se tady zadrhává usilovnou snahou: jednak třeskutě bavit, jednak stůj co stůj někam zarýt satirický osten. Nefunguje přitom pořádně ani jedno. Humor Mimořádné události se pohybuje ponejvíc kdesi na úrovni televizního seriálu Osada a satirické šlehy směrem k pokrytectví českých politiků a lidové islamofobii unavují svou nuceností.

MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST

Režie: Jiří Havelka

Scénář: J. Havelka, David Dvořák

Hrají: Jana Plodková, Igor Chmela, Václav Kopta, Jenovéfa Boková, Jaroslav Plesl, Alois Švehlík, Ctirad Götz ad.

Premiéra 3. 2.

Hlavním motorem této frašky (asi nemá smysl s tím odhalením otálet) je totiž sílící přesvědčení cestujících, že jejich bezprizorný vagón se stal terčem islamistického teroristického útoku. Hlavním propagátorem tohoto názoru je pořádkumilovný myslivec, který nakonec donutí „podezřelého“ spolucestujícího (učitele autoškoly, jenž čte Houellebecqovo Podvolení), aby jako důkaz své neviny nahlas odříkal Otčenáš. Což by nakonec mohlo sloužit jako absurdně vyhrocený obraz bojovné české vystrašenosti (konkrétně strach z islámu byl v době příprav filmu asi větší téma než dnes, ale od té doby jej vystřídaly zase jiné motivy). 

Jenomže to by se takové bizarní vyústění muselo vybudovat jinak než lacinými účelovými schválnostmi. Ještě víc trčí chtěnost z pasáží, kdy film „vystoupí“ z vlaku a odebere se do štábu regionálního politika, který chce z události vytěžit body pro svou prezentaci.

V Mimořádné události se po celou dobu zdůrazňuje směšná nicotnost případu (vlak jede v podstatě krokem), zároveň však probíhá usilovná hra na to, jak pasažéři berou svou situaci a rozličné peripetie hrozně vážně. Když se vagón šine po vysokém mostě, cestující se již vidí na onom světě a začnou se zpovídat ze svých životních vin. Mezi ty má patřit i to, že někdo spolupracoval s StB (že by zrovna takového člověka dnes trápily výčitky?); ještě zbytněji působí přiznání válečného veterána, který si přivlastnil hrdinské zásluhy.

Z mizivé věrohodnosti toho, co se před kamerou děje, se tvůrci snaží vylhat mj. odkazy na žánrová klišé nebo vysloveně „ujetými“ vsuvkami, celkovou křeč to ale moc neuvolňuje. Z celého panoptika postav je nejpůsobivější strojvůdce Václava Kopty: po celou dobu v potu tváře klopýtá těsně za svým vlakem a ne a ne jej dostihnout. Bohužel to vystihuje i situaci tvůrců Mimořádné události.