Jednou z nejzajímavějších věcí na filmu Vejška je, že hlavní hrdina na žádné vysoké škole nestuduje. Snaží se ovšem na ni dostat - konkrétně na UMPRUM, je totiž výtvarně nadaný a exceluje v tvorbě graffiti, jak ukázal už snímek Gympl. Přijímací zkoušky na katedru grafiky už Petr Kocourek (Tomáš Vorel jr.) jednou neudělal, teď to chce zkusit podruhé (a naposled). Jeho souputník Michal Kolman (Jiří Mádl) ovšem vysokoškolským studentem je - díky vlivu svého otce byl přijat na VŠE a díky svým vlastním podnikatelským schopnostem proplouvá i úskalími testů a zkoušek. Škola je pro něj především revírem pro lovení hezkých a prakticky orientovaných studentek, které ocení svezení Kolmanovým kabrioletem.
Jiří Mádl a Tomáš Vorel Jr. ve filmu Vejška
To, co se v charakterech hrdinů ve filmu Gympl teprve začalo projevovat, rozvíjí nyní Tomáš Vorel naplno - vesměs ku prospěchu věci. Radostně rozehrávaná bezskrupulóznost Michala Kolmana, který se v lecčem čím dál víc podobá svému otci, a přitom ještě zůstává v podstatě hodným klukem a dobrým parťákem, je hlavní zdroj energie Vejšky, dodává filmu Vorlovsky provokativní, uvolněný a osvobozující náboj. A prospěšný je i větší prostor, který tentokrát dostal Jan Kraus pro plastické ztvárnění neodolatelně prohnilého Kolmana staršího.
Samotný příběh hlavního hrdiny je dost smutný. Pesimisticky naladěný "writer" sice chodí do přípravky, ale v úspěch u přijímaček na katedru grafiky asi stejně moc nevěří. Jeho nová přítelkyně (Eva Josefíková), taktéž adeptka výtvarného vzdělání, ho možná víc trápí než těší. Petrova matka (vynikající Zuzana Bydžovská) už se zcela propadla do alkoholismu, i to je důvod, proč se Petr nedotkne alkoholu ani drog - na rozdíl od svých kamarádů, kteří se mu tím vzdalují.
Jeho jedinou vášní a posláním "na celý život" tak zůstává "malování", vytváření graffiti, samozřejmě převážně nelegálního. V tomhle se oproti Gymplu moc nezměnilo - jen noční útěky před policajty za zvukového doprovodu důrazných rapových pravd ("potkáváš lidi, který nemaj co říct, potom posloucháš lidi, který mluvěj furt víc, a sleduješ i ty, který nemaj kam jít, jiný běhaj po městě a chtěj to město vzít") jsou ještě divočejší, efektnější a jistě i produkčně náročnější. Scénář psal s Tomášem Vorlem výtvarník Pasta Oner, což bezpochyby podpořilo autenticitu těchto pasáží a také zřejmě přispělo k bezelstné přímočarosti obrazu hlavního hrdiny jako takového.
Eva Josefíková jako přítelkyně hlavního hrdiny
Zapálený writer Kocourek je vnitřně ryzí postavou, zůstává jediný, kdo nepodléhá všeobecné a mnohotvárné korupci - a vnitřně nestárne. V tom je příbuzný hrdinům Vorlova minulého snímku Cesta do lesa. U postav ve zdánlivě zcela odlišných prostředích a situacích totiž hledá Tomáš Vorel pokaždé totéž: nezkaženost, čerstvost pohledu, vzdor proti konvencím a konformitě. Setrvalé vnitřní mládí. Ovšemže ale reálný čas ani tlak vnějšího světa zastavit nelze, a tak se i Kocourek dostane do bodu, kdy je toho na něj prostě moc. Podaří se mu najít způsob, jak se nezpronevěřit ideálům, a přitom přežít?
Stejně jako v Cestě do lesa je i v případě Vejšky nejslabší stránkou její vyústění. Snaha smířit to, co je z podstaty smiřitelné jen velmi obtížně, najít pro vzdorovité hrdiny způsob, jak přece jen žít šťastně až do smrti... Vždyť to nějak jít musí, jako by opakoval režisér. Zůstává ale u proklamace, přesvědčivý doklad nenabízí.
Záchrana, nebo cesta do pekel?
Samostatnou kategorií při hodnocení českých filmů může být začlenění sponzorů do děje. Vejška je v tomto ohledu dosti unikátní. Na jedné straně je propagace jisté softwarové společnosti nafouknutá do konsternujících rozměrů: sponzor na konci filmu de facto přebírá úlohu hlavního hybatele děje a hrdinova spasitele. Na druhé straně je scénář i v této fázi napsán celkem zručně a děj neztrácí svou logiku. Obchod, jejž filmaři uzavřeli, je totiž vlastně tentýž, který řeší hrdinové filmu: Kolman s Kocourkem věnují dost energie debatě, zda je uplatnění uměleckých schopností ve špičkové firmě totéž jako vyzdobit noční klub zamilovanými plameňáky...
VejškaČR 2014 |
Jisté je, že firemní logo, byť doplněné sloganem "Be Yourself", není totéž co autentický street art a Vejška je při veškeré upřímné snaze o mladý pohled úplně jinde než třeba Pražská pětka. O lidech na prahu dospělého okorávání vypráví zkušený tvůrce, který zde možná ještě více, než chce, tematizuje bolestnou otázku tvůrčího kompromisu.
