Litoval strůjce mnohonásobného lidského utrpení Karel Vaš něčeho? Podle toho, co řekl filmařům, zřejmě jen toho, že jeho zásluhy nebyly dostatečně oceněny. Až do konce svých dnů byl přesvědčen, že by měl být nikoli souzen, ale povýšen.
Podplukovník v. v. JUDr. PhDr. Karel Vaš, CSc. (1916–2012) byl ve službách komunistických totalit nejprve zástupcem šéfa vojenské kontrarozvědky, později soudcem a prokurátorem. Dvakrát také trestancem. Nakonec pedagogem Univerzity Karlovy.
PSALI JSME: |
Dokument Pavla Palečka a Jana Bělohlavého přináší úryvky z rozhovorů se samotným Karlem Vašem, citace z jeho zápisků, komentáře právníků i výpovědi pamětníků. K těm nejsilnějším momentům patří vzpomínky Milana Píky, syna generála Heliodora Píky, kterého Vaš poslal na popraviště.
Film nabízí pro dokreslení i krátké hrané pasáže: není jich přespříliš a to je dobře, protože v inscenované podobě by Vašův příběh vypadal snad až moc neuvěřitelně. Nejpůsobivější jsou stručné, přesto mnoho vypovídající protagonistovy komentáře k tomu, co za sebou zanechal.
I když se snímek nadmíru nezdržuje u jeho dětství a raného mládí v Užhorodu, i ta jedna věta o sestře (jediném blízkém člověku, kterého tehdy podle svých slov měl), jež se zabývala „idiotskými věcmi“, jako je hraní na klavír, zamrazí. Tušením, že už někde tady se může v jedinci zformovat klubko komplexů, které osudově zasáhne třeba celý národ.
Jednoho krásného dne...
Mladý komunista (oficiálně maďarské národnosti), absolvent pražských práv, se za války dostal do ruského gulagu. Tehdy nastoupil dráhu, které zůstal už navždy věrný – stal se oddaným lokajem stalinistů. Udával NKVD spoluvězně, po propuštění a přidělení k československým vojákům prováděl v podstatě totéž, v různých funkcích likvidoval své spolubojovníky. Po válce je snad u všeho, co v sobě v českých dějinách nese nízkost a krutost: má nepřímý podíl na masakru německých civilistů v Postoloprtech, pak (ještě v demokratickém Československu!) dává rozkaz k zákeřnému zastřelení zadrženého Belgičana Emila de Backera, podezřelého ze špionáže pro Američany. Po puči se podílí jako soudce a prokurátor na politických procesech.
Nevyhnula se mu vlna revolučního „požírání vlastních dětí“: upadl v nemilost a v letech 1951–1956 byl uvězněn za vlastizradu, špionáž a (kupodivu také) vraždu Emila de Backera. Alespoň to může být Vašovým obětem a jejich blízkým jistou satisfakcí – jinak již Karel Vaš postižen nebyl, i když v roce 1968 byl ještě jednou vyšetřován. Dvakrát se na něj chystal atentát: poprvé v roce 1949, podruhé v roce 2002, když soudy označily jeho činy za promlčené. Ani k jednomu nakonec nedošlo.
Vrahem z povoláníPremiéra v pondělí 11. 2. v 18 a ve 20 hodin Online od 11. 2. na www.vrahem-z-povolani.cz Web, kde je snímek k vidění, nabízí také množství dokumentace. |
V roce 1956 byl Karel Vaš uznán bezúhonným a pomalu, ale úporně se vracel na výsluní. Uplatnění našel po nástupu normalizace na akademické půdě, mimo jiné si tehdy udělal druhý doktorát (z dějin dělnického hnutí). Ještě v roce 2000 vyhrál spor s deníkem Právo, jehož článek jej charakterizoval jako vraha Heliodora Píky.
Když Karel Vaš ve filmu tu se sebelítostí, tu se strohou povýšeností vzpomíná na stopy, jež zanechal v českých dějinách, jde z něj strach: jako by opravdu nic nepochopil, jako by se doživotně opevnil proti sebemenší pochybnosti o sobě samém. Možná nejbizarnější z celého filmu je obrat, který při vzpomínání na svůj život opakovaně používá: "Jednoho krásného dne..." Fráze, která celý příběh odkazuje kamsi do sféry rozmarného vyprávění, nasazuje jeho prokazatelným a děsivým skutkům pitvornou masku.
Třiaosmdesátiminutový snímek je hutnou, bolestnou studií malosti, krutosti a ztráty lidství člověka, jenž se dal cele do služeb ideologii, která chtěla polepšit lidstvo.
