Nápaditě uspořádanou a graficky dynamickou knihu editorky Martina Pachmanová a Markéta Pražanová koncipovaly především jako kapitoly vývoje školy (léta 1885 až 1946 a 1947 až 1989), na něž navazuje prezentace jednotlivých ateliérů (kateder) VŠUP.
Původní c. k. umělecko-průmyslová škola založená v době panování Františka Josefa I. měla za cíl vychovávat „v umění dovedných sil pro umělecký průmysl a vycvičení učitelských sil pro umělecký průmysl“ a byla podřízena „c. k. ministeriu kultu a vyučování“. Nebyla první odbornou školou, ale byla první státní uměleckou školou Koruny české. Poskytovala dvoustupňové studium: tří- až pětiletou všeobecnou školu pro adepty malířství a sochařství od 14 let a později čtyřletou specializaci pro příští učitele kreslení.
Vysoká škola uměleckoprůmyslová vychovala bezpočet významných osobností českého výtvarného umění a architektury, o čemž svědčí pozoruhodný soupis pedagogů a posluchačů, jenž je součástí publikace. V její činnosti se pochopitelně odrážely proměny politické reality v Československu, což se projevilo například v nucené obměně pedagogů a v klimatu více či méně (podle společenských souvislostí) omezujícím svobodnou tvorbu. Přesto se škola vyprofilovala v respektovanou instituci a výsledky, jichž za 120 let dosáhla, jsou průkazné.
Současná existence školy na bohatou historii navazuje, ovšem v podmínkách nových. O směřování jednotlivých kateder hovoří v dvojjazyčně vedené knize jejich šéfové a úspěšní absolventi, zejména však obrazová dokumentace, jež dává základní přehled o úrovni prací z těchto ateliérů.
