Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Výmluvná koláž z šedi 80. a 90. let. Výstava k výročí sametové revoluce připomíná ošklivost přelomových dekád

Kultura

  18:00
PRAHA - Vizuální estetiku nedávné přelomové dekády představuje v Uměleckoprůmyslovém muzeu výstava Obrazy konců dějin / Česká vizuální kultura 1985–1995. Je součástí velkoryse koncipované připomínky 30. výročí sametové revoluce.

V roce 1995. Ivan Mečl s Markétou Othovou z dvojstrany časopisu Divus, který založili o tři roky dříve. foto: FOTO UMPRUM

Události osmdesátých a devadesátých let na poli politickém, společenském, uměleckém a mediálním, které převracely naše dějiny, nejlépe ve zkratce vystihuje Jiránkův vtip, který muzeum promítá ve vizuální smyčce v úvodu expozice: „Ten bordel, který žijeme, milí studenti, se jednou bude jmenovat dějiny“. Vizuál reality konce socialismu a nástupu kapitalismu dnes opravdu vypadá dost bizarně. Rozhodně pobaví, ale překvapí i pocity smutku nad faktem, v čem jsme to v socialismu žili a jak překotně jsme se rozvíjeli dál. A také kolik nadějného při tom zaniklo.

Zanedbanost a ošklivost

Je zdravé si připomenout, jak zanedbaná a ošklivá byla tehdy naše města a vesnice. Jak neforemné a bezbarvé šatstvo připomínající pracovní mundúry jsme nosili. Jak bizarní účesy nám seděly na hlavách. Jak všechno viditelné zalévala neproniknutelná šeď, bez ohledu na to, že se tehdy nefotilo na barvu. A „vizuální esej o jedné antidekádě“, jak výstižně muzeum výstavu slovy svého kurátora Pavla Vančáta klasifikovalo, tvoří převážně fotografie.

Lukáš Jasanský s Martinem Polákem, Dušan Šimánek, Petra Soukupová, Jan Malý, Ivan Lutterer, Karel Cudlín, Ibra Ibrahimovič, Bohdan Holomíček, Ondřej Němec a další fotografové dokumentují socialistickou realitu, underground a design tehdejších tiskovin, propagačních i filmových plakátů a gramofonových desek. K nim patří i grafikové, například Joska Skalník a studio Najbrt s vysoce nadstandardním designem třeba časopisu RAUT.

Nástěnné tableau tiskovin je výmluvným kaleidoskopem toho, co bylo možné – v grafice, v barvě, písmu i kvalitě papíru – od Dikobrazu, Mladého světa přes Sedmičku pionýrů, kutilské Udělej si sám a Praktickou ženu až po čtvrtletník Umění a řemesla, který nad ostatními periodiky čněl kvalitou obsahu a grafickým zpracováním. Zato komerční plakáty tehdejší módy s „manekýnami“ přímo děsí a připomínají, jak jsme se téhle „oděvní estetiky“ nedokázali zbavit téměř celé devadesátky.

Obrazovou dokumentaci doplňují informace připomínající události od poloviny 80. let, kdy se socialismus hroutil zevnitř a cenzura ochabovala úměrně s tím, jak perestrojka nastolená prvním tajemníkem ÚV KSSS Michailem Gorbačovem sílila a přelévala se do celého impéria RVHP až po zakotvení demokracie v roce 1995.

Události velké i malé vytváří nesmírně plastickou dobovou koláž. První koncerty světoznámých kapel Depeche Mode a Rolling Stones, návštěvy hlav států vedle domácích událostí jako bylo například zahájení výstavby jednoho úseku metra linky B a prvního bloku jaderné elektrárny Temelín, odsouzení členů Jazzové sekce, nulté číslo samizdatových Lidových novin, nástup Milouše Jakeše po rezignaci Gustáva Husáka, smrt Pavla Wonky a tak dále.

Zrušení zahraničních rozhlasových stanic a zasedání ÚV KSČ projednávající celostátní kolaps v zásobování toaletním papírem už balancují na hranici vtipu. Vizuálu tehdejších let na výstavě dominuje černobílý fotografický cyklus Český člověk. Tento mimořádný sociologický archiv sledujeme se smíšenými pocity studu, soucitu a pobavení i dnes. Od roku 1982, téměř třicet let, pózovali lidé ze všech koutů vlasti v polním ateliéru nazvaném Czech Field Studio fotografům Janu Malému, Jiřímu Poláčkovi a Ivanu Luttererovi. Bohužel dva z autorů cyklu již nežijí, ale takovou sociologickou studii bychom si zasloužili i dnes.

A výstava vyvolává i pocity nostalgie nad zánikem mimořádných uměleckých činů, jakým byl manifest fotografické skupiny Bratrstvo. Brněnští výtvarníci Václav Jirásek, Martin Findeis, Petr Krejzek, Roman Muselík a Zdeněk Sokol ji založili již v prosince 1989. V manifestu se píše, že Bratrstvo, ikonicky ztělesněné třemi srpy uzavírajícími kruh, je vyšší formou mystického kolektivismu. Ve snaze o pozitivní vidění světa ale zahrnuje i prvky dekadence, skepsi i vědomí nových rozporů v budoucnosti, prosazuje návrat k bohatosti přírody a pestrosti organického pohybu, klade důraz na dnes opomíjenou řemeslnou stránku umění, vrací se k dokonalosti starých forem a tak podobně.

Když se valí dějiny, ztrácejí se i poklady. Takový manifest by se dal podepsat i dnes.

OBRAZY KONCŮ DĚJIN. ČESKÁ VIZUÁLNÍ KULTURA 1985-1995

Kurátor: Pavel Vančát

Uměleckoprůmyslové museum, Praha, do 29. 3.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...