Sdělení zemské ministryně pro kulturu Barbary Klepschové o neprodloužení smlouvy se v hudebních kruzích postaralo o malou senzaci. Paradoxně přišlo den poté, co byl Thielemann oceněn za digitální premiéru opery Richarda Strausse Capriccio. S ním skončí rovněž současný intendant Semperovy opery Švýcar Peter Theiler, který nastoupil teprve v roce 2018.
Otázkou je, zda za jejich koncem u Labe mohou stát jejich hojně medializované spory během lockdownu. Zatímco Theiler preferoval malé formáty, Thielemann chtěl se stovkou hudebníků na jevišti zkoušet navzdory protiepidemickým restrikcím a intendanta nařknul, že mu brání v práci. Thielemann i někdejší státní ministryně pro vědu, kulturu a turismus Sabine Schorlemerová se v roce 2013 dostali do sporu s někdejším, tehdy designovaným operním intendantem, Belgičanem Sergem Dornym.
Dříve, než se postu naplno ujal, dostal okamžitou výpověď kvůli údajnému porušení povinností a ztrátě důvěry. On sám se cítil jako oběť sporu o kompetence. Výpověď označil zemský soud za neoprávněnou, Dorny vysoudil 1,5 milionu eur jako odškodnění za nenaplněných pět let a zůstal šéfem opery v Lyonu. Od nové sezony převezme po Nikolausovi Bachlerovi vedení Bavorské státní opery. Bylo by ironií osudu, pokud by se tam oba pánové znovu pracovně potkali, což není vyloučené.
Je tedy možné, že saský kabinet měl už dost konfliktů ve vedení opery a orchestru a rozhodl se udělat tlustou čáru za jednou érou. V kuloárech bylo také slyšet, že Thielemann dirigoval relativně málo a že šéf Staatskapelle by měl mít větší zodpovědnost.
Prominent bez postu?
Ministryně Klepschová v tiskovém prohlášení, byť poměrně vágně, nastínila i jiné, pravděpodobnější důvody. Plánovanou modernizaci a vizi „Semper2030“. Hovořila o nových cílových skupinách, inovativních nových formátech, době odpovídající interpretaci a o tom, že opera jako taková bude za deset let jinde, než je dnes. Přeloženo, konzervativní expert na pozdní romantiky a tradicionalista, který nejraději hraje Wagnera, Strausse či Brucknera, se už nehodí. Paradoxně, či spíše úsměvně proto působí její slova o tom, že by jí potěšila další spolupráce s Thielemannem, tedy poté, co ho pošlou k vodě.
Ostře sledovaný případ má zatím stále více otazníků než odpovědí. Neprodloužení smlouvy je pro Thielemanna každopádně velmi hořká pilulka. Jeden z nejžádanějších dirigentů nejenom v Německu se ještě nikdy neocitl v podobné situaci. Naopak. Byl to on, kdo se vztyčenou hlavou a nejednou i patřičným „tyátrem“ odcházel z postů šéfdirigenta v Norimberku, Berlíně či Mnichově. Faktem je, že u žádného tělesa nezůstal tolik let, kolik jich na konci smlouvy s Drážďany bude. Dvanáct.
Zdá se, jako kdyby elitnímu dirigentovi v posledních měsících štěstí nepřálo. Pomineme-li neprodloužení smlouvy se Saskou Staatskapelle a dopady pandemie v podobě zastavení či utlumení koncertního a divadelního života, nový intendant Salzburských velikonočních slavností Nikolaus Bachler ukončí „nadvládu“ drážďanského orchestru a od roku 2023 chce zvát pokaždé jiný špičkový soubor. Navíc stále není jasná Thielemannova role v jeho milovaném Bayreuthu.
Koncem loňského roku mu vypršela smlouva na post hudebního ředitele proslulého festivalu Richarda Wagnera a prodloužena zatím nebyla. Umělecká šéfka slavností Katarina Wagnerová se pouze nechala slyšet, že se nová smlouva, kterou označila za komplexní záležitost, připravuje. Těžko lze uvěřit tomu, že by za několikaměsíční prodlevou byla její loňská nemoc. Již zotavená pravnučka legendárního skladatele byla pět neděl v kómatu a prodělala plicní embolii.
Volání po fundamentální změně opery
Pro saský orchestr, který Thielemann podle hudebních kritiků pozvedl na světovou úroveň, nebude snadné najít jeho nástupce. Takového, který by jako on s vášní rozvíjel tradici slavného domu a zároveň naplnil volání po fundamentální změně v pojetí opery, kterou signalizovala saská ministryně kultury. Dopady pandemie pouze upevnily samozřejmosti typu kinopřenosů představení a koncertů, streamy či velkoplošné obrazovky.
Umělecká budoucnost Christiana Thielemanna je předmětem spekulací. Není totiž skoro žádný volný renomovaný ansámbl, který by pro něj, alespoň z pohledu médií, přicházel v úvahu. Teoreticky by to mohl být například amsterdamský Concertgebouw, se kterým ovšem není nijak sehraný. Otázkou je, zda by se ještě vůbec chtěl vázat na jedno místo, nebo by upřednostnil svobodu a hostování. Nikdy nepatřil k těm „přelétavým“, kteří mají nasmlouvány závazky na několika místech a neustále balí kufry.
Jisté je jedno. Christian Thielemann je jeden z nejlepších a nejzkušenějších německých dirigentů a dirigent v těch nejlepších letech, který rozhodně neřekl poslední slovo.
