28. prosince 2018 5:30 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

‚We Are the Champions.‘ Film o Queen atakuje milion diváků. Je to kalkul, vysvětluje úspěch expert

Rami Malek jako Freddie Mercury. Snímek Bohemian Rhapsody. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rami Malek jako Freddie Mercury. Snímek Bohemian Rhapsody. | foto: 20TH CENTURY FOX

PRAHA Vzorec pro nejúspěšnější film roku byl léta prostý. Nejvíc diváků se v tuzemských kinech sešlo buď na komedii, novém počinu osvědčených českých tvůrců nebo velké zahraniční produkci. Mezi top žánry rozhodně nepatřil film o kapele, jež ve své původní podobě dávno neexistuje. Jenže právě takovému dílu se v roce 2018 povedlo triumfovat, žádný film letos v Česku nevidělo víc diváků než Bohemian Rhapsody o kapele Queen. Snímek navíc zdolává historické milníky.

911 302. Přesně tolik diváků zasedlo v kinosálech, aby si nechali vyprávět filmovou podobu příběhu kapely Queen a hlavně jejího zpěváka Freddieho Mercuryho. Snímek vstoupil do distribuce 1. listopadu. Poslední čísla návštěvnosti odpovídají 23. prosinci, finální statistiky se tak ještě promění. Nicméně už nynější čísla jsou impozantní. Zdaleka přitom nevypovídají jen o tom, že jde o jasně nejúspěšnější snímek letošního roku (pořadí zde).

Od roku 2009 neposlali distributoři do kin zahraniční film, na který si koupilo lístek víc lidí. Tehdy chodily větší davy na velkolepou sci-fi Avatar. Když necháme padnout pomyslné zeměpisné hranice, Bohemian Rhapsody si za stejné období, posledních deset distribučních sezon, pohorší jen o dvě příčky. Pouze filmy Anděl Páně 2 a Ženy v pokušení bodovaly více.

V čem spočívá nečekaný triumf filmových Queen?

„Jedním z důvodů úspěchu Bohemian Rhapsody je, že se nám i kinům podařilo přesvědčit diváky, že to je přesně ten typ filmu, který potřebuje velké plátno, kvalitní zvuk a společně sdílenou atmosféru mimořádné události. Prostě je lepší dívat se na něj s lidmi v kině než doma se sebelepší domácí reprodukční soustavou,“ sdělil serveru Lidovky.cz Petr Slavík, tiskový mluvčí společnosti CinemArt, která film v Česku distribuovala.

Slavík si všímá, že film také těží z ne zrovna běžného fenoménu, pokud jde v Česku o návštěvnost kin. Diváci na něj chodí opakovaně. Do kina je táhne i silná nostalgie. „Jsme si také vědomi mimořádné popularity skupiny Queen. Ostatně dokument o vystoupení skupiny v Budapešti v osmdesátých letech vidělo v Česku přes 360 tisíc diváků. Také mnoho českých fanoušků se koncertu v Budapešti účastnilo a vzpomíná na něj jako na životní zážitek.“ 

‚Chtěli oslavit svou hudební značku‘

Už dvakrát si nechal vyprávět filmovou verzi příběhu jedinečného Freddieho Mercuryho i Michael Kluch, frontman Queenie, světově nejoceňovanějšího revivalu legendární britské kapely. Queenie si pozvala i britská královna. „Pominu-li již zmíněnou hudbu, je to zajisté v hereckém obsazení a samotném scénáři,“ vysvětluje si úspěch snímku Kluch, který se chystá do kina na životopis svého předobrazu i potřetí.

Podle jednoho z nejuznávanějších filmových publicistů u nás, Kamila Fily, boduje Bohemian Rhapsody především díky tomu, že zdejšímu publiku představila lehce stravitelný pohled na kapelu a život jejího frontmana. „Přesně odpovídá tomu, jak lidé v Česku chápou Queen. Jsou tu braní jako etalon rockové stadiónové kapely. Nebyli tu přijímaní, že jsou něčím divní. Na Západě přitom byli mnohem kritizovanější,“ sdělil serveru Lidovky.cz Fila.

Ve filmu schází cokoliv, co by mohlo zdejšího diváka pohoršit. Chybí explicitní detaily z Mercuryho života plného sexu, obskurních mejdanů či niterné rozervanosti. „Film hodně obrušuje sexualitu hlavního hrdiny (zpěvák byl gay, pozn. aut.). Sice o ní mluví, ale neukazuje ji. Není tam žádný znechucující prvek. Od kapely je to geniální obchodní tah. Uvědomili si, že nechtějí dělat kontroverzní film. Prostě chtěli oslavit svou hudební značku,“ podotýká Fila.

Rami Malek jako nezapomenutelný Freddie Mercury. Snímek Bohemian Rhapsody...
Rami Malek se do role vžil. Snímek Bohemian Rhapsody (2018). Režie: Bryan...

V této souvislosti mluví o tom, že vzdor velkému osobnímu vkladu hlavního herce Ramiho Maleka naplňuje film v první řadě ‚chladnou obchodní úvahu.‘ Zpěvák Kluch tento přístup tvůrců hodnotí bez znamének. „Do jisté míry za úspěchem filmu stojí jejich nesmrtelná tvorba. Na druhou stranu je tento film důkazem, že se dokáží obklopit kvalitním týmem, který v kombinaci s jejich perfekcionalismem, zdá se, funguje na výbornou.“

Žádné umírání, kariérní triumf a prostý příběh

Podle Klucha zdejší fanouškovská základna Queen není o nic větší než v okolních zemích. Pokud to tak je, čeští příznivci kapely mají jednoduše mnohem větší chuť vidět svůj idol na plátně. „Stojí za postřeh to, že tento film je v České republice výrazně úspěšnější než ve srovnatelných zemích a dosahujeme lepších výsledků i než řada států s výrazně vyšším počtem obyvatel,“ upozorňuje mluvčí CinemArt Slavík.

Milion padne

Vzhledem k posledním číslům návštěvnosti (911 302), datu jejich původu (23. prosince) a dosavadnímu diváckému výtlaku (v průměru 121 tisíc týdně) je prakticky jisté, že Bohemian Rhapsody prolomí magickou hranici milionu diváků. Pokud se tak nestane po posledním víkendu letošního roku, stane se tak po prvním víkendu roku 2019.
Bude to teprve čtrnáctý film, kterému se to v českých kinech po roce 1989 podaří (více zde). Když dáme stranou Avatar z roku 2009 (1,36 milion diváků), posledním zahraničním filmem, jenž přesáhl kýženou metu, byl v roce 1998 Titanic (1,125 milionu).
Vedle diváckého úspěchu představuje film logicky i triumf ekonomický. S tržbami ve výši 140,72 milionů korun jde o dosud třetí komerčně nejúspěšnější snímek v českých kinech po roce 1989. V příštích týdnech pak vytlačí z druhého místa pohádku Anděl Páně 2 (více zde).

České diváctvo by se však podle Fily na Bohemian Rhapsody zdaleka tolik nehrnulo, kdyby film nekončil kariérním vrcholem kapely, tedy vystoupením na dobročinném koncertu Live Aid v roce 1985. Nebo kdyby žijící členové kapely Queen dovolili britskému herci, Sachovi Baronu Cohenovi, s nímž se v jedné fázi příprav projektu počítalo do hlavní role, aby se film v první řadě zaměřil na Mercuryho soukromí.

„Kdyby to končilo pomalým umíráním (Mercury zemřel na AIDS, pozn. aut.), film bude výrazně méně divácký. Kdyby se víc zaměřil na opulentní večírky, tak by to asi taky dopadlo špatně,“ soudí Fila. Triumf tak slaví prostý a srozumitelný příběh. „Každý z nás tu a tam prožívá vzestupy i pády. Nemusíme být milionářem nebo geniálním hudebníkem, aby se nás film dotkl. To mě na Bohemian Rhapsody baví. Je o každém z nás,“ glosuje zpěvák Kluch.

Konvenčně odvyprávěný příběh je podle Fily výsledkem konvenčních filmařských postupů použitých při jeho natáčení. Sám se zdráhá říci, zda nejúspěšnější film roku v českých kinech je také filmem dobrým. „Filmařsky je to extrémně nenápadité. Řemeslně je to sice odvedené správně, nabízí to třeba i zvukovou kvalitu. Ale že bych měl pocit, že by na mě z filmu dýchla doba, o které se vypráví, tak to opravdu nemám,“ uzavírá publicista.

‚Bohemian Rhapsody zajímá hlavně hudební fanoušky‘

K mimořádnému úspěchu filmu Bohemian Rhapsody přináší Lidovky.cz i pohled hudebního redaktora LN Ondřeje Bezra, jeho názory přibližujeme v krátkém rozhovoru.

Přičetl byste divácký úspěch filmu u nás jeho kvalitám, nebo spíše silné zdejší fanouškovské základně Queen? 
„Domnívám se, že každý takto pojatý hudební film oslovuje především hudební, nikoli filmové fanoušky. Filmová kvalita sama o sobě, například scénář, kamera, střih nebo režie, hudební fanoušky, myslím, nezajímá. Prvořadé je pro ně co nejpřesnější namaskování herců, co nejvěrnější hudební složka a samozřejmě i nějaké pikantérie ze života protagonisty. A trefí-li se navíc film do mimořádně silné fanouškovské základny, je vyhráno. Všechny tyto podmínky film o Queen splnil.“

 
Vnímáte, že u nás je základna příznivců kapely Queen specifická, případně odkud tato specifičnost vyvěrá? 
„Na fanoušcích této kapely mě vždycky překvapovalo, jak jsou věrní celé její tvorbě. Přestože Queen prošli stylovými proměnami, jejich posluchači obvykle nedají dopustit na žádnou z těchto etap. Připadá mi zvláštní a pro české tradičně dost vyhraněné, až úzce vymezené, posluchače netypické, že na jedné straně bezvýhradně přijímají hardrockovou a glamrockovou tvorbu Queen a na straně druhé se do krve bijí i za její nepokrytě popové hity. Zažil jsem, že na Radio Ga Ga přísahali i posluchači, kteří jinak odmítali poslouchat cokoli jiného než hard rock. Nevím, jestli takhle věrné fanoušky mají Queen i v zahraničí.“

Jan Horák

Autor

Jan Horákjan.horak2@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz