15. srpna 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Z Čech až na konec světa. Jak se českým autorům daří na světovém knižním trhu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Fuks na export. Návrh obálky Jiřího Gruse pro Spalovače mrtvol z edice Modern... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Fuks na export. Návrh obálky Jiřího Gruse pro Spalovače mrtvol z edice Modern... | foto: Jiří grus

PRAHA Říkají vám něco názvy jako Csirimojó, Pálava nebo Modern Czech Classics? Pokud ne, pak vězte, že právě pod těmito značkami jde do světa řada překladů české literatury. A věci dávají do pohybu ne hosté, ale především domácí. Proč si Češi vydávají své spisovatele v překladu sami? Co nabízejí světu? A jak se jim to daří?

Edice Csirimojó funguje od letoška při maďarském nakladatelství Szláv Textus. Jde o podnik personálně provázaný s Českým centrem v Budapešti, kterému šéfuje Lucie Orbók. Pobočka patří, pokud jde o literaturu, vůbec k nejaktivnějším po světě.

Prezentuje se na veletrzích, za poslední dva tři roky motivovala hned několik maďarských nakladatelů, aby si víc všímali současné české literatury. Před pěti lety vycházely v maďarštině dvě tři české knihy ročně, teď je jich kolem desítky. V edici vyšly zatím dva tituly: Hravouka Terezy Vostradovské a druhý díl ze série o jezevci Chrujdovi, který napsal Petr Stančík a nakreslila Lucie Dvořáková. Jasná volba: první titul si odnesl loni ocenění ze soutěží Zlatá stuha a Nejkrásnější české knihy roku; Chrujda pak, pokud vše dobře dopadne, zamíří brzy z rodného lesa Habřince na televizní obrazovky ve formátu populárního večerníčku.

Edice Csirimojó vznikla trochu na protest: aby si malý čtenář v Maďarsku nemyslel, že česká literatura pro děti rovná se jenom krtek Zdeňka Milera. Nerovná. Brzy to potvrdí další tituly, v plánu jsou třeba Podivuhodná robotí expedice Taťány Rubášové a Jindřicha Janíčka nebo Velká kniha o čůrání Jakuba Plachého.

Obtížnější, než jsme mysleli

Pálavu znají možná dobře pijáci sladších vín. Na produkci stejnojmenného nakladatelství, které funguje přes dva roky a míří volbou angličtiny na největší segment světového knižního trhu, ale není povrchně sladkého nic. Vyšly tu zatím pěkně vypravené knihy Ireny Douskové (Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák), Michala Viewegha (Vybíjená) a Martina Fahrnera (Steiner aneb Co jsme dělali).

Tedy všechno tituly, které se v českém originále dočkaly víc než příznivého přijetí. Co je spojuje dál? Fakt, že autory zastupuje literární agentka Dana Blatná. A proč angličtina? „Protože zájem anglosaských nakladatelů o současnou českou literaturu je dlouhodobě minimální,“ říká Blatná. „Tak jsem to zkusila sama.“ Jak to jde? „Sehnat distributora bylo mnohem obtížnější, než jsme dokázali domyslet. Ale knihy v zahraničních knihkupectvích jsou a nějaké ty pozitivní ohlasy už taky máme.“ Mimo jiné díky Pálavě (a dál třeba značkám jako Baobab, Práh nebo Twisted Spoon Press, které občas taky přispějí svou troškou) platí, že dneska vychází v angličtině zhruba třikrát víc českých titulů než před rokem 1989. Sice v menším nákladu, ale nabídka je pestřejší –a fanklub věrný.

Podpora a nesouhlas

Své o tom vědí v univerzitním Karolinu. Z doposavad jmenovaných je to jasně největší podnik. A řada Modern Czech Classics, která v Karolinu běží deset let, dělá svoji práci na nejvyšší možné úrovni: nejen hodnotná beletrie na vývoz, ale i ti nejlepší překladatelé, autoři průvodních studií a ilustrátoři.

Respektive ilustrátor: edici dal vizáž přední český komiksář Jiří Grus. Tu řadu se vyplatí sledovat už jen kvůli němu, jeho vývoji i široké paletě: na jedné straně klasika typu Haška, Hrabala, Poláčka nebo Basse, na druhé pak náročnější, méně populární díla Josefa Jedličky (Kde život náš je v půli se svou poutí), Jaroslava Durycha (Boží duha), Ladislava Fukse (Myši Natálie Mooshabrové) nebo Karla Michala (Bubáci pro všední den). A nejen v angličtině, edice pod svá křídla vezme občas i francouzštinu nebo italštinu; brzy přibude němčina.

Martin Janeček, který edici Modern Czech Classics vede, zdůrazňuje, že impulzem pro otevření řady nebyla jenom snaha držet na trhu prodejnější jména, ale i podpora slábnoucí zahraniční bohemistiky a pak „nesouhlas s častou představou o nepřeložitelnosti některých českých děl, jako Vančury nebo Durycha“.

Karolinská edice je v zahraničí vidět samozřejmě nejvíc. Hlavně díky spolupráci s University of Chicago Press, „která autorům a překladatelům zaručuje, že jejich práce bude mít reálný ohlas, ať už prostřednictvím prodejů, recenzí, nebo dlouhodobé dostupnosti e-knih v celosvětové síti knihoven,“ dodává Janeček.

Práci ale dělají nakonec všichni stejnou: Csirimojó, Pálava i Karolinum. Snaží se dokázat světu, že česká literatura má co nabídnout. A že když se chce (a hvězdy vám aspoň trochu přejí), tak to jde.

Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik, Jaroslav Totušek
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz