Opera byla inspirovaná kresleným seriálem Stanislava Lolka a Rudolfa Těsnohlídka o prohnané lišce a jejích dobrodružstvích publikovaném v brněnských Lidových novinách ve dvacátých letech minulého století. Janáček tento "komiks" převedl do jedinečného filozofického podobenství o nekonečném koloběhu přírodních cyklů a lidského života.
ČTĚTE TAKÉ |
Nové nastudování Bystroušky rozhodně patří k tomu lepšímu, co v této operní sezóně v Národním divadle vzniklo. Nicméně dirigent Robert Jindra jakoby plně nevěřil této apoteóze přírody a lásky, jakkoli sršaté a úsečné. Režisér inscenace, Ondřej Havelka, jehož inklinace (a inspirace) vzrušujícím kulturním kvasem a noblesou první republiky je známá, se pokusil poetiku tehdejších hudebních divadel a kabaretů uplatnit i v této Janáčkově opeře. Ale to, co bylo u Janáčka spíše jen náznakem a výrazem touhy, se snažil explicitně "dovysvětlovat" – až příliš. Platí ale Wolkerovo, že sen lze jeho uskutečněním zabít.
K hodnocení se podrobněji vrátíme samostatnou recenzí.
