Už léta má Primavera Sound pověst přehlídky, kterou tvoří tři základní programové linie. Za prvé reflektuje nejaktuálnější dění na hudební scéně bez ohledu na to, zda jej přinášejí nové počiny léta zavedených interpretů nebo zcela čerstvé hvězdy.
Za druhé připomíná vždy několika pečlivě vybranými vystoupeními tvorbu aktivních legend hudební scény, a to i jejích (alespoň z našeho pohledu, který vždy není totožný s tím světovým) okrajových proudů jako je jazz nebo world music.
A konečně za třetí uvádí na některá z více než dvaceti pódií rozlehlého areálu Parc del Fórum na břehu Středozemního moře anebo v několika městských klubech kapely, jimž podle mínění zdejší dramaturgie „bude patřit budoucnost“.
Příkladů jejich dobrého čichu je spousta – můžeme jmenovat třeba dnes velmi populární americko-britské Algiers, které Primavera doslova „vytáhla“ rovnou na hlavní scénu před dvěma lety bezprostředně po vydání jejich debutového alba. Letos je mimochodem jejich vystoupení napjatě očekáváno na Colours of Ostrava.
Björk a Cave
Jako na většině světových festivalů samozřejmě nejvíce táhnou i na Primaveře největší hvězdy – asi hlavně kvůli nim projde branami festivalu v posledních letech pravidelně více než 200 tisíc návštěvníků.
I tito hlavní tahouni jsou ale dodnes vybíráni zejména podle alternativního klíče, a navíc s málokde jinde vídaným vkusem – nějaké bezduché prvoplánové „popiny“ se tu člověk skutečně obávat nemusí. A tak nepřekvapí, že vizuálům Primavery už od prvního zveřejnění programu vévodí dvě jména: Björk a Nick Cave And The Bad Seeds.
Prvně jmenovaná se na Primaveře kupodivu letos objeví vůbec poprvé. Přiveze program složený převážně z písní z loňského alba Utopia a bude jistě zajímavé sledovat nejen novou várku zpěvaččiných proslulých kostýmů, ale zejména to, jakou podobu nové skladby, v jejichž studiových verzích Björk využila řadu akustických nástrojů včetně dvanáctičlenného souboru islandských flétnistek, dostanou naživo. Velkou roli nepochybně opět sehraje zpěvaččin zavedený spolupracovník, elektronik Arca. Ten bude mít na festivalu ostatně také svůj samostatný koncertní blok.
Nick Cave v pražské O2 Areně, 2017
Nick Cave s kapelou The Bad Seeds hrál na hlavní scéně Primavery (tedy před odhadem dvaceti tisíci lidmi) už v roce 2013, tedy v době, kdy tak velké publikum pro něj ještě nebylo zdaleka tak běžné jako dneska. I tehdy dokázal diváky vysloveně očarovat a podle loňské zkušenosti z pražské O2 Areny se tato jeho schopnost rok od roku ještě prohlubuje.
Legendy
Hlavní část programu Primavery letos kromě dvou zmíněných ponesou na svých bedrech dále například Arctic Monkeys, War On Drugs, CHVRCHES, The National, Tyler, The Creator, Charlotte Gainsbourg, Lorde nebo A$AP Rocky. Z kapel, které mají – anebo po vystoupení na Primaveře budou mít – našlápnuto ke světovému úspěchu těžko v tuto chvíli vybírat, na každé ze scén různých velikostí jich budou hrát desítky. A to v absolutně širokém stylovém spektru od nesmiřitelného kytarového rocku po stejně radikální elektroniku.
Zajímavou složkou programu jsou ale, jak už bylo řečeno, legendy. Tou letos bezesporu nejviditelnější bude Jane Birkin, maminka zmíněné Charlotte Gainsbourg a bývalá partnerka jejího otce Serge, velké postavy francouzské hudební scény. Tato zpěvačka, herečka a sexsymbol 60. let vystoupí za doprovodu velkého orchestru, aby zde provedla živou podobu svého loňského alba Le Symphonique, na němž nazpívala Gainsbourgovy písně v širokých symfonických aranžmá.
Jane Birkin
K nesporným kuriozitám programu bude patřit vystoupení Art Ensemble of Chicago, nejdůležitější sestavy avantgardního jazzu ovlivněného africkou hudbou. Z klasické sestavy v kapele hrají už jen dva hudebníci, saxofonista Roscoe Mitchell a bubeník Famoudou Don Moye, zbytek by měli tvořit mladší hráči.
Dramaturgie Primavery má, jak už víme z minulých let, obzvláštní vztah k hudbě přelomu 80. a 90. let. Ostatně právě tady se před pár lety vzedmula vlna návratu „vazbících“ shoegaze kapel. Ani letos nebudou legendy tohoto stylu chybět. Dlužno však dodat, že ani v jednom případě nejde jen o oprašování staré zašlé slávy, ale že všechny mají na kontě nová nikoli nezdařilá alba. Ať už mluvíme o britských Ride nebo o amerických The Breeders a Belly.
