Žádná šmíra. Pupkatý humor zmizel, Čeští lvi mohou mít prestiž

Bylo by snadné vtipkovat na motivy osmnáctin a velkého sálu pražské Lucerny, kde se večer tradičně odehrál a kde se neméně tradičně odehrávají maturitní plesy středních škol. Ale Český lev zkoušku dospělosti opravdu složil – a lze doufat, že si úroveň mladého samce z dobrého plemena udrží.

Žádná šmíra jako loni se nekonala. Nejlepší nápady vypadají strašně jednoduše. Stačilo vynechat pupkatý humor, laciné narážky a bodré čecháčkovství – a Čeští lvi najednou vypadali jako výroční filmové ceny, které si tuzemská kinematografická obec zaslouží.

Ponechme stranou otázku, jak se do nich výše zmíněné ingredience vůbec dostaly; hlavní je, že jsou (snad dlouhodoběji) pryč.

Samotné výsledky příliš nepřekvapily. Drama Pouta, odehrávající se v normalizačním Československu, bylo nominované v každé myslitelné kategorii a nakonec zvítězilo ve většině hlavních.

Komedie Občanský průkaz, odehrávající se rovněž v normalizačním Československu, z jedenácti nominací neproměnila ani jednu. Nic (jako obvykle) nevyhrál ani (jako obvykle) vynikající film Roberta Sedláčka; ten nejnovější se jmenoval Největší z Čechů.

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) rozhodla a Čeští lvi už jsou na příslušných poličkách. Výsledky stranou, největší výhrou letošního ročníku je způsob, jakým byli uděleni.

Zřejmě i vlna odporu novinářů po mimořádně subplebejském ceremoniálu loňského roku způsobila, že letošní slavnostní večer měl na Českého lva nebývalé kvality: vtip a důstojnost.

Scénář ke slavnostnímu večeru napsali režisér loňského vítězného filmu Protektor Marek Najbrt, režisér ceremoniálu a ředitel ČFTA Petr Vachler, Jiří Anderle a herec a moderátor ceremonie Jan Budař.

Anketa

Líbilo se vám letošní předávání Českých lvů?

Ano. 2357

Ne. 611

Nevím. 412

Budař zachránce

Oči publika jsou nespravedlivé, ale nemohlo se jim nezdát, že to byl právě Budař, kdo ceremonii vytáhl z bažin předchozích ročníků. Sobotní udílení bylo po divácké stránce vlastně malý zázrak. Už jen to, že přímý přenos na ČT začal včas, když ještě pár vteřin před tím Lucerna bzučela popobíhajícími opozdilci, je produkční triumf.

Krátce poté následovala první dramaturgická lahůdka, když si Budař v přímém přenosu potykal s ministrem kultury Jiřím Besserem. Je jedno, jestli to bylo inscenované; bylo to zábavné. Besser se chvíli poté dočkal apelace, aby zvrátil uvalení DPH na knihy; a to už bylo zásadní.

Nejvíc trofejí pobrala Pouta, hlavním hrdinou večera se ale stal právě Budař. Utáhl večer tak, aby divák nezaznamenal jakoukoliv chybu, byla-li jaká. Do promluv veteránských držitelů Českých lvů, kteří udíleli letošní sošky novým laureátům, zasahovat bohužel nemohl, i když by to někdy bylo záhodno.

Ale co je nejdůležitější a co je třeba zdůrazňovat ad infinitum – dodal udílení tuzemských výročních filmových cen důstojnost, bez které jejich výsledky nemají váhu.

Slovenská světovost

Dál se hodí už jen poznámky na okraj. Večer měl prostřednictvím poukazů na Audrey Tautou či Marion Cotillard nebo citace oscarové odrhovačky Falling Slowly tendence aspirovat na světovost – ale úplně by mu bývala stačila mezinárodnost, daná mimo jiné velkou a úctyhodnou slovenskou účastí.

Večer místo sošných hostesek oživovala slovenská taneční skupina The Pastels, ceny udíleli mimo jiné Emília Vášáryová či Martin Huba. Pompézní prezence sponzorů se letos stáhla na snesitelnou úroveň. Někteří laureáti i udílející nevěděli, kdy zavřít pusu (ale to každý rok).

Sadistické nominace

Hlasování návštěvníků serveru www.ceskylev.cz o nejpopulárnějších hercích dneška je nerelevantní, nezajímavé a nepotřebné. A model, kdy se v každé kategorii vyhlásí pět takzvaně nominovaných, z nich se při slavnostním večeru vyberou tři a poté teprve vítěz, není vůbec napívaný, nýbrž sadistický: nikdo nechce být nominovaný nadvakrát a pak nevyhrát nic.

Výhrady nicméně stranou; letošní udílení Českých lvů v první řadě ukázalo, že tyhle ceny vůbec můžou mít nějaký smysl a nějakou prestiž. Vítejme precedens.