Na Tmavomodrém světě oceňují více letecké scény než scénář, nejčastěji se vyjadřují k oscarovému Koljovi a někdy se dopouštějí vskutku překvapivých rozborů.
Třeba u Vratných lahví, což je podle autorovy charakteristiky „film o radostech a smutcích stáří těch Čechů, kteří v současné době cítí, že potlačovaná sexualita komunistických časů se v kapitalistickém světě volného trhu oživuje“. Scenárista a protagonista příběhu by možná žasl, co vlastně stvořil.
Naprostá většina nadšených reakcí se logicky týká Kolji, ovšem i tady se najdou hlasy kritické a kupodivu zasvěcené. Třeba: „Nejsem ani Čech, ani Evropan. Vyrůstal jsem s láskou ke kinematografii Miloše Formana, Jána Kadára, Jiřího Menzela. I když je Kolja ve srovnání s americkými standardy osvěžující, postrádá zralost Lásek jedné plavovlásky. Je to dobrý český film – nic víc.“
Jiný oceňuje, co se z Kolji dověděl: „Věděl jsem o ruské okupaci Československa po druhé světové válce a o nenásilném svržení komunistické vlády v roce 1989, ale to je asi tak všechno, co jsem věděl. Kolja zobrazuje život v takovém prostředí konkrétně, jak to učebnice dějepisu nedokáže. Takže mi poskytl malý příspěvek do mých znalostí české historie, a to je lepší než nic.“
Další znalecky srovnává Kolju s road movie Kikudžiro od Takešiho Kitana a vytýká mu „vzorec na manipulaci s publikem, očividně importovaný z Hollywoodu: sladký konec pro dobrou náladu, metoda roztomilého dítěte, povrchní kritika komunismu. Pokud chcete vidět mimořádné dětské herecké výkony, jděte se podívat na neorealistické íránské filmy. Pokud chcete vidět zničení rodiny komunistickým systémem, jděte se podívat na Underground.“
Nicméně převažují ohlasy, jež za pozitivní emoce Svěráka autora i Svěráka herce chválí. Jubilanta by mohl pobavit například vzkaz: „Zaráží mě, proč se Hollywood nikdy nepokusil o remake Kolji. Při sledování jsem si pořád představoval Billyho Boba Thorntona, kterému se Svěrák trochu podobá.“
