„Pravidelně jsem ho navštěvoval, on se po úrazu už moc nemohl pohybovat, chodil jen za pomoci chodítka. Ale pořád mu to myslelo parádně, i paměť mu fungovala bezvadně. Psychicky byl ve skvělé kondici. Byl to skvělý člověk, génius,“ zavzpomínal pro iDNES.cz na zesnulého spisovatele Jaroslav Beneš. Dodal také, že ze svého díla si Páral nejvíce cenil románů Mladý muž a bílá velryba a Milenci a vrazi.
Vladimír Páral se narodil 10. srpna 1932 v Praze v rodině legionáře a prvorepublikového důstojníka Aloise Párala a Ludmily Páralové, rozené Vodičkové. Rodina Páralova žila v Brně, kde Vladimír absolvoval reálné gymnázium. Poté dva roky studoval na Vysokém učení technickém. Odtud přešel na VŠCHT v Pardubicích, obor chemické inženýrství. V roce 1954 získal titul inženýra chemie a studia tohoto oboru se později výrazně obtiskla i v některých jeho románech, například ve zmíněných Milencích a vrazích.
Ve svých knihách Vladimír Páral zkoumal především vztahy, nejčastěji mezi opačným pohlavím. Své postavy stavěl mnohdy do vypjatých situací a zkoumal jejich reakce. Kritizoval zmechanizovaný, normalizační šedí poznamenaný, způsob života, či spíše přežívání.
Páralovy romány jsou seřazeny do několika cyklů. Takzvaná Černá pentalogie zahrnuje romány Veletrh splněných přání (1964), Soukromá vichřice: Laboratorní zpráva ze života hmyzu (1966), Katapult: Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje (1967), Milenci a vrazi: Magazín ukájení před rokem 2000 (1969) a Profesionální žena: Román pro každého (1971).
Který zfilmovaný román Vladimíra Párala jste měli nejraději?
Do nedokončené Bílé pentalogie řadíme knihy Mladý muž a bílá velryba: Malý chemický epos (1973), Radost až do rána: O křečcích a lidech (1975), Generální zázrak: Román naděje (1977) a Muka obraznosti: Konfrontace snu a skutečnosti (1980).
Vladimír Páral napsal i několik vědeckofantastických románů – Pokušení od A do ZZ (1982), Romeo & Julie 2300 (1982), Válka s mnohozvířetem (1983) a Země žen (1987). Stranou tématických bloků stojí jeho knihy Dekameron 2000 aneb Láska v Praze z roku 1990 nebo Playgirls 1 a 2 (1994), které o rok později na filmové plátno převedl režisér Vít Olmer.
Milenci a vrazi. V roce 1993 se třetím vydáním svého proslulého románu.
Po Páralových knihách sahali i další filmaři. V roce 1967 natočil Hynek Bočan přepis Soukromé vichřice, v roce 1978 měly premiéru hned dvě adaptace – Radost až do rána v režii Antonína Kachlíka a Mladý muž a bílá velryba. Natočil ji Jaromil Jireš, který se k Vladimíru Páralovi vrátil v roce 1983 snímkem Katapult.
V roce 1989 natočil Vladimír Drha film podle románu Muka obraznosti a zatím posledním Páralovým zfilmovaným dílem jsou Milenci a vrazi z roku 2004 v režii Viktora Polesného.
