Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Znovu vydané Rychlé šípy mají děti kultivovat svým obsahem, materiálem i grafickou úpravou

Grafické provedení v knize od Albatrosu (vlevo) vs. v časopise Vpřed. foto: Martin Pecina

Rozhovor
PRAHA - „Jasné barvy! — Barvy dělejte jasnější a přesnější barevné plošky, ne rozplizlé jedna do druhé — Chlapce vybarvit dle předlohy — Držte se předlohy! Jinak to nemá smyslu ji dělat!” uvádí se v poznámkách ke komiksovému seriálu Rychlé šípy, jehož první epizoda byla publikována v prosinci 1938.
  5:00

Nyní u nakladatelství Albatros vychází souborné vydání 223 epizod a jedné nečíslované, jehož vizuálním otcem je kreslíř Jan Fischer. „ Kritici nás osočují, že prémiové materiály jsou určeny pro sběratele a nepatří dětem do ruky, ale je to přesně naopak,“ říká designér Martin Pecina, který knihu graficky upravil.

‚Nové‘ foglarovky? Použití výrazu kluci by bylo nežádoucí aktualizací, říká šéfredaktor nakladatelství

Lidovky.cz: V rámci retuší jste se rozhodli jít cestou pestrých barev. Kolik práce bylo na jednotlivých komiksech?
Barevnost vychází z povahy komiksu, je zakódována do jeho DNA. Kdo se někdy do seriálu hlouběji ponořil, určitě postřehl, jak chytře Fischer pracuje se základními barvami, aby oddělil hlavní postavy od vedlejších nebo od pozadí. Proto členy klubu definuje žlutá, červená a modrá. Akcent na „jasnou“ barevnost vetkli autoři už do prvního dílu, ale vinou dobových technologií, spěchu i komunikačních šumů se ne vždy podařilo optimálního koloritu docílit.

Grafické provedení v knize od Albatrosu (vpravo) vs. ve vydání od Olympie.

Rychlé šípy původně vycházely s týdenní periodicitou a ve značném chvatu. A také pozdější vydání byla poznamenána tlakem na rychlost — celé souborné vydání v Olympii vzniklo během čtyř měsíců. My jsme k Rychlým šípům přistupovali s velkou láskou a pokorou, proto práce zabrala dva roky a nebylo nám líto investovat absurdní množství času do toho, aby se komiks představil v nejlepší možné kondici.

Lidovky.cz: Kromě pestrých barev jste se rozhodli i pro tisk na přírodním krémovém papíru podobném tomu, na němž původně ilustrace vznikaly. Ještě něco pro vás bylo důležité pro ten co možná nejlepší vizuální dojem?
Materiál hraje v grafickém designu mnohem větší roli, než se připouští. Zvláště u seriálu s tak dlouhou historií, odedávna spjatém se zažloutlými a ohmatanými stránkami dětských časopisů. Podobně jako Jaroslav Foglar, který doma skladoval tuny papírů, i já jsem celoživotně až maniakálně posedlý materiálem. Proto jsem věnoval velkou péči volbě všech součástí knihy. Nejde tedy jen o velmi kvalitní krémový papír pro knižní blok, ale i o potah desek s jemnou strukturou, ražbu loga klubu z metalické fólie, dvě barevné záložkové stužky nebo pěkně potištěné předsádky.

Rychlé šípy Jaroslava Foglara a Jana Fischera

  • Editor Roman Šantora  
  • Grafická úprava a sazba Martin Pecina
  • Retuše originálních předloh Martin Pecina, Petr Vlasák
  • Kolorování černobílých předloh Martina Tomková

Věřím, že knihy je možné dělat lépe a kultivovaněji, než jak velí pohodlí většiny nakladatelů, kteří tituly pro dětské publikum tisknou na křídový papír a opatřují laminem, protože to je nejsnazší volba. Někteří kritici nás sice osočují z toho, že prémiové materiály jsou určeny jen pro sběratele a nepatří dětem do ruky, ale ve skutečnosti je to přesně naopak. Právě v tom citlivém dětském věku je zásadní, s čím čtenáři přijdou do ruky, protože to ovlivní jejich estetické vnímání doslova na celý život. Špatně upravené učebnice jim vkus nevratně deformují, a tak naše kniha představuje příležitost kultivovat děti skvělým obsahem, krásným materiálem i poctivou grafickou úpravou.

Lidovky.cz: Můžete přiblížit, jak probíhal výběr jednotlivých verzí komiksu a jejich následná kolorizace nebo retuše?
První oddíl, hlavní část knihy, tvoří chronologický sled příběhů tak, jak je mohli vidět první čtenáři časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed v letech 1938 až 1948 — to byl základní klíč. Sjednotili jsme barevnost všech epizod a napravili celou řadu chyb. Kromě zdvojených postav to byly namátkou omyly v textech nebo již neplatné odkazy na stará čísla magazínů, kde seriál vycházel. Z různých dřívějších úprav textů bylo patrné, že změny zanesené do bublin nejsou provedeny Fischerovou rukou, a tak velmi rušily. Poctivě jsme tedy nahrazovali cizorodé texty Fischerovým písmem, skládaným písmenko po písmenku z jeho vlastního rukopisu.

Grafický designér Martin Pecina.

Při práci jsme museli řešit několik zásadních obtíží. Například to, že téměř osmdesát epizod nebylo vůbec vybarveno autorem. Zaměstnanci tiskáren a grafických studií je pro předchozí vydání vždy barvili sami, a to v různé kvalitě. Černobílé díly jsme znovu ručně kolorovali i my, ale tentokrát s cílem, abychom byli co nejvěrnější Foglarovu autorskému záměru a také výtvarným postupům, jež používal sám Jan Fischer. K tomu nám pomohlo podrobné studium kreslířova stylu i různé další materiály, například dochované scénáře, podle nichž jsme některé detaily měnili. Ilustrátorka dostala ke každému příběhu podrobný rozpis veškeré barevnosti všech panelů a také ukázky relevantních epizod. Malbu zanesla do světlounké kopie Fischerova originálu, načež jsme obě tyto části v počítači smontovali dohromady a barevně upravili tak, aby výsledek přesně odpovídal ostatním příběhům v souboru.

Složitá situace nastala tam, kde se originály nedochovaly. V takových případech jsme buď museli použít sken z některého předchozího vydání, nebo zvolit postup rafinovanější. To když jsme spojili část původní Fisherovy kresby s některými oskenovanými panely ze staršího vydání a také s našimi nově namalovanými barvami. Metody to byly rozmanité a na některých dílech jsme strávili desítky hodin. Retuše plnobarevných Fischerových originálů byly vlastně nejsnazší, ale i u nich jsme někdy prováděli změny — to když ilustrace obsahovaly chyby nebo se sám kreslíř bez zjevného důvodu odchýlil od své typické barevnosti.

Souborné vydání Rychlých šípů v nové úpravě nakladatelství Albatros.

Lidovky.cz: Téměř dvě desítky komiksů jsou v knize zařazeny ve dvou nebo třech verzích. Z jakého důvodu jste se tak rozhodli?
Kromě původních kreseb, zařazených v prvním oddílu knihy, vznikly v průběhu času jejich varianty. Ve většině případů coby reakce na kritiku prvních dílů, ve kterých se parta Černých jezdců maskovala šátky na způsob banditů. Druhé verze proto obsahovaly šátky uvázané kolem krku. Zbylé kresby nechal Foglar připravit pro pozdější vydání Rychlých šípů (z nichž několik nejstarších epizod vypouštěl pro nadbytečnost), případně když potřeboval náhradu za už ztracené originály.

Čtenář komiksu tak většinou zná jen některé varianty — podle toho, zda vyrostl na starých časopisech, na ostravském vydání z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, nebo na souborném vydání z let devadesátých. Aktuální svazek úplně poprvé přináší všechny verze, aby je každý mohl vzájemně porovnat v plné velikosti. A rozdíly jsou to někdy až drastické.

Lidovky.cz: Třetí část knihy obsahuje podrobný popis toho, jak se měnil Fisherův styl, jakým způsobem docházelo k ustálení barev komiksu nebo kdo vůbec Jan Fischer byl. Jaký byl podle vás jeho přínos české kreslířské scéně?
Fischer nesporně patřil mezi nejlepší tuzemské karikaturisty — vytrénoval se na práci pro deníky a časopisy, do kterých kreslil rozmáchlé grotesky či komiksové stripy. Rychlé šípy paradoxně nejsou jeho nejtypičtějším kresebným projevem, byť dnes známe hlavně je. Ale právě ve Foglarově komiksu lze velmi dobře vysledovat kreslířovo zrání. Jan Fischer se v seriálu nějaký čas hledal, a třebaže se zlepšoval doslova z týdne na týden, své nejlepší kresby přinesl ve druhé půlce čtyřicátých let do redakce Vpředu.

To už pracoval mimořádně lehce, svižně a expresivně, barvy nanášel lehkými údery štětce a stíny modeloval plastickou linkou. Jemu nakonec vždycky nejvíce svědčily groteskní náměty, kde mohl uplatnit bohatou karikaturistickou praxi. Takže nejlepšími ukázkami toho, co dovedl, jsou epizody jako „Trampoty s Metráčkem“, „Rychlé šípy na kolečkových bruslích“ nebo „Rychlonožka ve snu vynálezcem“, vyznačující se nejen vtipem, ale i dokonalým zvládnutím anatomie a malířské techniky.

Grafické provedení v knize od Albatrosu (vlevo) vs. v časopise Vpřed.

Lidovky.cz: Toto souborné vydání nepochybně ocení fanoušci a znalci Jaroslava Foglara a Jana Fischera. Mají však podle vás komiksy Rychlých šípů potenciál oslovit i současné dětské čtenáře, kteří jsou často zvyklí na jiný, digitalizovaný, ilustrátorský styl?
Fischerova metoda práce určitě není něco, co by současného dětského čtenáře odrazovalo, to spíše naopak. Kvalita jeho vrcholných ilustrací je nesporná a ruční kolorování všech dílů dává výsledku mnohem živější a přirozenější charakter, než mají mnohé komiksy, které jsou plošně vybarvené v počítači. Podívejte se třeba na rozdíl mezi vzhledem dětského Čtyřlístku z dob, kdy byl kolorovaný ručně, a jeho současnou, tupě digitální podobou.

Jestli seriál zastaral, tak spíše ve svých námětech a literárním stylu. Dnešní děti, o jejichž přízeň se ucházejí hlavně hrdinové s nadpřirozenými schopnostmi, se mohou ošklíbat nad příběhy, v nichž Rychlé šípy posypávají chodníky, staví sněhuláka nebo se chodí bát do sklepa. Jenže přesně to byla odvěká Foglarova strategie, že se snažil lákat čtenářstvo příběhy, jaké lze prožít kdykoliv a kdekoliv, třeba přímo na ulici před Vaším domem.

Důvod, proč se ještě po více než osmdesáti letech můžeme dobře pobavit nad Rychlými šípy, spočívá ve spisovatelově genialitě, s níž dokázal i ty nejobyčejnější situace okořenit vtipem a nevídanou slovní ekvilibristikou. Takže zatímco my jsme se jako děti častovali nadávkami odvozenými hlavně z označení pro domácí skot, u mnohem nápaditějšího Foglara není o „příšery záhrobní“ nebo „plantážníky nečesané“ nouze. A nakonec i ty jeho obstarožní a hyperkorektní větné konstrukce v sobě mají nepopiratelné kouzlo. Byť okřídlené zvolání „Protestuji! To je nečestné a nesportovní!“ vyloudí úsměv hlavně u čtenáře už dospělého.

Lidovky.cz: Kdy jste vy sám poprvé objevil Rychlé šípy?
Od raného dětství jsem byl svému okolí krajně podezřelý, protože jsem nechodil ven a veškerá svá dobrodružství prožíval s knížkou na kanapi. Speciálně pak o prázdninách, když jsem byl odklizen k prarodičům, mě dva měsíce nikdo pořádně neviděl, protože jsem se zavřel v pokoji a vycházel z něj jenom k obědu a k večeři. Celé dny jsem hltal foglarovky, verneovky a Dumase… A když jsem měl proleženiny na levém boku, obrátil jsem se pro změnu na pravý bok nebo naopak. Jednou, to mi bylo asi devět, jsem v knihovně našel i Rychlé šípy — svázané časopisecké vydání z konce šedesátých let. Tím okamžikem jsem byl lapen a četl ty příhody pořád dokola, což mi kupodivu vydrželo dodnes.

Souborné vydání Rychlých šípů v nové úpravě nakladatelství Albatros.
Kniha Rychlé šípy Jaroslava Foglara a Jana Fischera.

Lidovky.cz: Máte nějaký komiks zvlášť oblíbený?
Těch je nespočet. Třeba když hochy při sáňkování postihne nehoda a Červenáček říká „Neumrem na saních, umreme na hnoji“, zatímco Mirek osahává nevábnou hromadu a dodává „Je to měkké, je to vlažné, nevoní to — co je to?“. Nebo když Rychlé šípy pomáhají malému chlapci, jemuž „hapal balón“ do vodotrysku, ale nevděčný spratek se jim chechtá. Rychlonožka se na něj oboří se slovy „Tak ty se mně za to ještě budeš smát, zmetku?“ a Červenáček povídá „Himbajs, jestli ten capouch tady nepřestane vřískat, tak ho tam hodím za tím míčem!“. No a samozřejmě ta známá událost s ústnatým Pepíčkem, který chce anděli provětrat křídla a Mikuláše utře větou „Ale jakýpak chlapeček! Dej sem cukroví a žádná řeč se nevede!“.

Lidovky.cz: Komiksové Rychlé šípy vyjdou ve dvou svazcích, ve druhém se objeví příběhy, tak jak je pojali další ilustrátoři v tradici Jana Fischera. Na co se mohou čtenáři těšit?
Hoši Rychlých šípů měli zůstat provždy zakonzervováni v určitém neměnném dětském věku i fyzické podobě, aby byli nadčasoví a mohli mravoučně působit na všechny budoucí generace. Proto Jaroslav Foglar kladl na srdce všem Fischerovým následovníkům, ať už se jednalo o Bohumíra Čermáka, Václava Junka, nebo Marko Čermáka, aby kreslili co nejpodobněji svému předchůdci. To pochopitelně nebylo možné, a tak se jejich vlastní rukopis nutně promítl do všech pozdějších epizod a dal jim odlišný charakter.

Kromě příběhů od tří zmíněných autorů čeká na čtenáře jedno velké lákadlo. Jiří Grus, podepsaný například pod nově vydanou stínadelskou trilogií Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta, nakreslí několik nových příběhů, které budou vycházet z nerealizovaných námětů a scénářů nalezených ve Foglarově pozůstalosti.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...