Velkým zážitkem bylo i to, když se po vydání tento „kolos“ začal objevovat naživo. Bylo nicméně jasné, že ukočírovat celé společenství nebude jednoduché. König, jinak také schopný muž pera a štětce, vydal i stejnojmennou knihu s vlastními ilustracemi, které několikrát samostatně vystavil.
Tím ale existence projektu neskončila, trochu nečekaně Zvíře jménem Podzim přišlo nyní s druhým albem, nazvaným Září. Pokřtilo ho minulý týden v pražské Akropoli a právě se nachází na krátkém turné.
Königovy písně jsou typické svou potemnělostí, platí to pro všechny jeho aktuální projekty, ale v rámci Zvířete jménem Podzim nejsou bezvýchodné. Tématem osmi nových písní alba jsou dvě prolínající se roviny lidské existence, vlčí a psí (podle nich je album též rozděleno na dvě poloviny).
Autor vlastně navazuje na toto vidění známé i z jiných uměleckých disciplín, rozvíjí je ovšem vynalézavě. Zejména jazykově – jeho práce s obecnou češtinou, do níž zasazuje mnohdy pozapomenutá slova nebo tvary, je perfektní. Textovou složku podtrhuje i originální způsob jeho zpěvu, vlastně polomluvený projev, místy se blížící k jakémusi „melodickému rapu“, s osobitým frázováním textů, které rozhodně nejdou zpěvákovi do úst na první dobrou. Silně ve srovnání s Königovým vokálem působí protiklad křehkého projevu Marie Puttnerové (Jablkoň).
Hudební složka alba je tentokrát elektroničtější než v případě debutu, což je nepochybně dáno účastí slovenské producentské osobnosti Jonatána Pastirčáka, známého na hudební scéně jako Pjoni. Zvukové podloží je neagresivní, dynamické, mimořádně barevné. Zvlášť když elektronické struktury živě kolorují vstupy akustických nástrojů, cella či saxofonu, ale třeba i mocně zkreslené kytary.
