Vítězství Etiopana Abebe Bikily na letní olympiádě v Římě v roce 1960 šokovalo sportovní veřejnost nejen tím, že vyhrál dosud zcela neznámý závodník. Ještě překvapivější bylo, že Bikila celou trať maratonu uběhl bos. Již tehdy se objevily názory, že bosá noha je k běhu vhodnější než končetina v sebedokonalejší sportovní obuvi.
Zájem veřejnosti o problematiku poněkud opadl, když Bikila na další olympiádě vyhrál v pro něj speciálně vyrobených tretrách.
Vědecké zkoumání problematiky však neustalo. Poslední číslo časopisu Nature přináší studii harvardského biologa Daniela Liebermana, dokládající, že běh naboso je opravdu šetrnější - pokud se ovšem došlapuje správně.
Lidé zvyklí odmalička na boty došlapují na paty. Naproti tomu běžci z Keni většinou nejdříve našlapují na přední část chodidla. Liebermanova měření dokládají, že průběh křivky znázorňující sílu působící na nohu je při takovém způsobu běhu podstatně pozvolnější.
Bosí atleti jsou ušetřeni těch nejprudších nárazů, které Lieberman přirovnává k úderům kladivem do pat.
