Dlouhé kurtování alzheimerika na psychiatrii? Pozůstalí vybírají peníze na právníky

Rodina bývalého kulturního recenzenta je přesvědčená o tom, že ošetřující personál v brněnské psychiatrické nemocnici před třemi lety pochybil při léčbě a péči o dnes již zesnulého otce tří dětí, který trpěl Alzheimerovou chorobou.

V nedožitých 89 letech byl hubený Otakar R. (server Lidovky.cz jeho identitu zná, ale nezveřejňuje ji celou - pozn. red.) údajně pravidelně kurtován k posteli těžkými koženými popruhy. „To mu způsobilo výrazná zranění a podlitiny, nemohl ani pořádně dýchat,“ stěžuje si na postup v psychiatrickém zařízení manželka Růžena R. u Ústavního soudu. Vedení nemocnice ovšem výtku o pravidelném omezení pohybu důrazně odmítá, jak před nedávnem informoval server Lidovky.cz.

Fundraisingová kampaň

Vedle stížnosti u Ústavního soudu chce rodina, která se domnívá, že se na úmrtí Otakara R. podepsaly nedůstojné podmínky a necitelné zacházení v nemocnici, ještě podat občanskoprávní žalobu. Spouští proto doplňkovou finanční kampaň k té, která už několik dní běží v Česku v režii právníků z Ligy lidských práv.

Pod koženými kurty nemohl ani dýchat, pak zemřel, říká manželka a podává ústavní stížnost

„Snažíme se vybrat částku pro občanskoprávní soud, která chybí Lize lidských práv (nezisková organizace, jejíž právnička zastupuje vdovu Růženu R. - pozn. red.) v kampani pro tatínka. Doposud jeho manželku právníci zastupovali bezplatně, ale na takový typ sporu se už musí vybrat finanční prostředky,“ říká dcera zesnulého Otakara R. Zuzana Pavlovská, proč se rozhodla pro fundraisingovou kampaň.

Peněžní sbírku spustili na webu gofundme.com její děti – vnoučata Otakara R. Susan a Steven. V první den ostrého provozu se podařilo vybrat v přepočtu téměř 16,5 tisíce korun. Peníze mají putovat jak na pokrytí právních nákladů, tak i šíření informací o případu. Rodina přitom nežádá žádné odškodnění.

„Jde především o to, aby se podobně nedůstojné a nehumánní zacházení, zvláště se staršími lidmi, již nestávalo. Aby případ mého otce byl pomůckou, jak tyto praktiky a špatně zkušenosti dostat k co největšímu počtu lidí,“ jmenuje důvody dcera Zuzana.

„Jsem zpátky v Čechách pouze pět let, ale bohužel vidím, že zkušenosti ze zdejšího zdravotnictví, a tím nemyslím profesionální činnost lékařů, jsou v porovnání s těmi z USA naprosto otřesné. Došla jsem k názoru, že nejde pouze o systémovou chybu, ale především je to o přístupu ošetřujícího personálu, včetně lékařů,“ líčí sklíčeně Pavlovská s tím, že pacient podle jejího názoru v českém zdravotnictví nic neznamená.

„Případ mého otce je o hrubém zanedbání denní péče a o naprosto nehumánních a nedůstojných rozhodnutích personálu. Bohužel, téměř všichni lidé v mém okolí mají stejné nebo aspoň podobně špatně zkušenosti. A neexistuje žádný systém, který by umožňoval se efektivně bránit,“ míní dcera zesnulého Pavlovská

Na Ústavní soud se vdova Růžena R. obrací kvůli tomu, že policie případ údajného zanedbání péče v Psychiatrické nemocnici Brno odložila se závěrem, že se zdravotní personál trestného činu usmrcení z nedbalosti nedopustil, a městské i krajské státní zastupitelství dalo policistům za pravdu.

Vdova však trvá na tom, že se v údajně žalostné situaci nacházejí tisíce dalších lidí v Česku. I proto se do pomyslného boje proti nemocnici pustila. „Vždycky když jsem za ním (manželem) přišla, což bylo až na krátkou pauzu kvůli mé nemoci každý den, jsem jej viděla přikurtovaného. Buď seděl na chodbě pevně přivázaný k židli, bez kapesníku, bez ničeho, nebo ležel na posteli a byl za ruce přikurtovaný k posteli. Nebyly to jemné popruhy. Šlo o těžkou ztvrdlou kůži. Nemohl se vůbec hýbat,“ říká Růžena R.

Manžel se podle ní nemohl ani napít. „Věčně byl dehydratovaný. Když jsem žádala personál, ať jej odepnou, bylo mi řečeno, ať to udělám sama. Jenže já se bála, že bych mu ruku nakonec ještě zlomila. Systém totiž fungoval jako při odepínání pásku u kalhot, takže bych jej musela nejdřív utáhnout. Můj muž byl ale celý vyhublý a zesláblý,“ vypráví rozhořčeně vdova.

Snímky: podlitiny a zranění

Do nemocnice prý přitom dorazil jako samostatně se pohybující. Růžena R. v ústavní stížnosti, kterou má redakce k dispozici, dále kritizuje i to, že v pokoji jejího muže bylo pravidelně otevřené okno. „Jednalo se při tom o zimní měsíce, kdy venku bylo velice chladno. Manžel byl průvanu vystaven i po koupeli. V důsledku toho pravděpodobně dostal zápal plic, kvůli kterému byl převezen do vojenské nemocnice. Tam mu kromě zápalu plic léčili i proleženiny způsobené nevhodnou matrací v černovické léčebně v kombinaci s dlouhodobým kurtováním, kvůli kterému se nemohl nejen otočit, ale ani pohnout o pár centimetrů,“ vypráví.

„Je trestuhodné, že takové zařízení, byť by bylo pouze jediné v Česku, vůbec ještě existuje,“ říká rozzlobeně. Synové Otakara R. si proto vedli vlastní fotodokumentaci. Na snímcích tak zaznamenali například zranění a podlitiny, které vznikly na těle pacienta údajně po kurtování (snímky zveřejňujeme v galerii výše – pozn. red.).

Vedení nemocnice se však brání a tvrzení rodiny považuje za hrubě manipulativní. O pacienty se prý řádně stará, výtky rodiny tedy nevnímá jako reálné. „U pana R. nedošlo k nezákonnému použití omezovacích prostředků v podobě kurtování na lůžku a na židli. U pana R. Byla použita fixace horní končetiny v průběhu aplikace infuze, a to výlučně z toho důvodu, aby se zabránilo vytahování infuzního setu,“ uvedl ředitel zařízení Marek Radimský s tím, že takový „zákrok“ byl použit vždy jen po nezbytně dlouhou dobu. „V žádném případě není pravda, že by byl přikurtován po celou dobu hospitalizace,“ dodal.

Za kurtování Psychiatrická nemocnice Brno nicméně už jednou zaplatila. Před skoro třemi lety Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl o tom, že český stát má vyplatit půl milionu korun Lukáši Burešovi z Brna za to, že ho lékaři na deset hodin připoutali k lůžku.