Důvod je údajně jednoduchý. Ačkoliv v obecném povědomí ohrožují pověst Prahy především nepoctiví taxikáři či číšníci v restauracích, zejména v poslední době se zahraniční turisté rozčilují právě nad směnárníky a jejich nevýhodnými kurzy.
Řada směnáren údajně prostřednictvím různých rafinovaných reklamních triků láká cizince ke směně peněz.
Zákazník ale teprve následně zjistí, že kdyby šel s penězi o dvacet metrů dál třeba do banky, ušetřil by někdy (v závislosti na měněné sumě) až tisíce korun.
Na podnikání takových směnárníků přitom není nic nelegálního, kurz si mohou stanovit, jaký chtějí. Cizinci ale po jedné zkušenosti s takovou směnárnou přísahají, že do Česka už nikdy nepřijedou.
„Směnárny jsou určitě jedním z nejvážnějších problémů Prahy, který odrazuje turisty a přispívá k tomu, že v Praze se počet zahraničních návštěvníků letos snížil o 13 procent,“ řekl LN v této souvislosti mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tomio Okamura.
Cizinec, který přijede třeba autobusem poprvé do českého hlavního města a potřebuje si vyměnit peníze, podle něj velmi často zamíří do směnáren inzerujících například nulovou provizi ze směny.
„Jenže kurz je třeba dvacet korun za euro,“ připomíná Tomio Okamura.
Když pak rozčilení cizinci zjistí, že by jim návštěva vedlejší banky či směnárny ušetřila na jedné směně desítky procent, zbývají jim jen oči pro pláč. „Rozčilují se a volají městské strážníky s tím, že je směnárník okradl. Jenže policisté jim jen sdělují, že nemohou nic dělat,“ tvrdí Okamura.
Fakt, že směnárníci nabízejí peníze s různým kurzem, je podle něj obvyklý všude ve světě. „Jenže aby mezi jednotlivými směnárnami byly tak nebetyčné rozdíly, to je asi problém jenom v Česku,“ uvedl mluvčí asociace tuzemských cestovek.
Jistá možnost srovnání Podle průzkumu AČCKA cizinci podobnou zkušenost s českými směnárnami velmi špatně nesou a odmítají se už do Česka kdykoliv vrátit.
Otázkou zůstává, jak praktiky směnáren vlastně zregulovat. Asociace cestovek začala problém řešit s pražským magistrátem, který údajně přislíbil, že se pokusí najít nějaké řešení. „Jednou z možností by například mohla být povinnost uvádět na ceduli s vlastními kurzy i oficiální kurz České národní banky,“ řekl Okamura.
I když směnárny a banky pochopitelně nemohou směňovat peníze na základě devizového kurzu ČNB, zákazníci by alespoň měli určitou možnost srovnání. „Tato povinnost by zřejmě nemohla být nařízena vyhláškou, proto magistrát zvažuje možnost, že by inicioval novelu zákona v parlamentu,“ tvrdí Okamura.
Pak by tento způsob regulace směnáren platil nejen v Praze, ale v celé republice.
Výrazně nevýhodný kurz, spojený s nabídkou údajně nulové provize, ale není jediným trikem směnárníků. Některé směnárny například vyvěšují kurzy, na ceduli však velmi malým, těžko čitelným písmem upozorňují, že nabídka platí pro směnu ve vyšší hodnotě než 30 tisíc korun. V případě menších částek je kurz jiný.
„Směnárny v Praze jsou opravdu problém. Příští týden proto budu jednat s Českou národní bankou o tom, jak tuto situaci nejlépe řešit,“ řekl LN náměstek pražského primátora Rudolf Blažek, který v hlavním městě zodpovídá za bezpečnost.
