Lidovky.cz: Z kůže vyrábíte opasky, peněženky, ale i obaly na diáře a náramky. Kdy jste se rozhodl, že si založíte značku a budete se tím živit?
Celý život jsem pracoval s auty, prodával jsem je, pak jsem dělal osm let v pneu servisu a rok jsem jezdil se sanitkou. Hledal jsem, co bych chtěl dělat, a nepřicházel na to. Chtěl jsem změnu, vzal jsem si na přemýšlení rok. Ke kůži jsem se dostal vlastně díky rodinné tradici. Můj pradědeček byl sedlář, občas dělal i aktovky do školy. Jeho syn, můj děda, mě učil, jak třeba udělat pásek, když jsem byl mladý. Ale nebylo to nic velkého, neuměl jsem nic, rozhodně to nebylo na to, abych se tím uživil.
Lidovky.cz: Ale dnes se tím živíte…
Ano, přesně tak. Ale trvalo to. Rok jsem přemýšlel, napadalo mě i, že bych vycestoval, koupil jsem si motorku, ale tu jsem pak zase prodal, když jsem se rozhodl, že se vrátím k tradici a začnu pracovat s kůží. Mám rád Česko, svoji zem, Masaryka, období první republiky, i proto jsem neodjel do zahraničí, mám tu silně zapuštěné kořeny. A tak jsem si řekl, že bych mohl něco změnit, že když už se tady skoro nic nevyrábí, začnu s tím.
  |
Lidovky.cz: A jak tedy probíhaly začátky, když jediné, co jste uměl vyrobit, byl pásek?
Neuměl jsem opravdu nic, ani pásek není tak lehký, jak se zdá. Ale to zjistíte až časem. Pamatuju si, že jsem něco vyrobil a pak se podíval ke konkurenci. Zhrozil jsem se, bylo jasný, že to nemůžu nikomu ukázat. Ani kamarádům. Tak jsem prodal motorku, koupil jsem nářadí, které je poměrně drahé a pustil se do toho. Začal jsem s peněženkami a ty prodával po známých.
Lidovky.cz: A to jste nešel ani na žádný kurz?
Byl jsem na jednom, jinak jsem se všechno naučil sám doma. Na tom kurzu jsme dělali právě opasky, ale moc mě to neobohatilo. Dneska už to dělám dva roky a učím se neustále.
Lidovky.cz: A váš první výrobek?
Jako první jsem na Instagramu zveřejnil přívěšek na klíče. Ten jsem vezl mámě, měl jsem takovou radost, že jsem ho vzal, nasedl do auta a jel se pochlubit. Pak jsem udělal peněženku, těšil jsem se na ní, už byla skoro hotová a při finálním prošívání mi ujela ruka a ono bylo křivé, tak jsem ji vzal a vzteky rozcupoval. Dělal jsem ji tehdy týden. To bylo velký neštěstí. Pak jsem začal dělat menší peněženky, takové jenom do kapsy.
Lidovky.cz: Který váš výrobek je nejpracnější? Který děláte nejdéle?
Na to je těžké odpovědět, protože diář má třeba speciální patinu, které se musím věnovat, u peněženky se to neřeší, ta chytne patinu sama, opasek se může zdát jednoduchý, ale je na něm těžké zahradit hrany, aby nikde neřezaly, když si člověk sedne. Ty musí být opracované pečlivě.
Lidovky.cz: Používáte české kůže?
Ne, kupuji italské. Koželužny v Česku? To je velká tragédie, nedávno ještě fungovaly dvě, dnes už jen jedna.
Lidovky.cz: Co tedy všechno vyrábíte?
Dělám peněženky, opasky, vizitkovníky, ale také přívěšky na klíče, kapesní peněženky, obaly na diáře a sem tam i kabelky. Ale to se samozřejmě stále učím. Něco je složitější, než si myslím, něco naopak lehký. Moc rád bych se věnoval do budoucna kabelkám, těm velkým, co drží tvar. Chtěl bych, aby byly opravdu vychytané a povedené. Nedělám příliš elegantní věci, mám je rád praktické. Na první pohled chci, aby bylo vidět, že je to kvalitní kůže.
Lidovky.cz: Když jsme u kabelek, jak je budete upravovat, aby se neničily, když prší?
To záleží na druhu kůže. Kůže, kterou používám já, je dražší, ale když zmokne, tak to na ní znát je, jsou na ní takové tečky. Mě se líbí, když je na kůži vidět, že pracuje, když má patinu, i když tmavne. Prostě je to kůže a kůže patinu má mít. Teček se zbavíte jednoduše, prostě jen kabelku otřete mokrým hadříkem.
Kůže je ušlechtilý materiál, který vám může sloužit léta, říká designérka |
Lidovky.cz: Jak těžké bylo rozjet vlastní značku, když je konkurence tak veliká?
O podnikání jsem nevěděl nic, byl jsem vychovaný tak, že mám být zaměstnaný, a že to je ta pohoda, takže jsem se nejdříve musel odhodlat to změnit. Začal jsem při práci, to bylo složité, přišel jsem domů a musel začít makat, i když mi to nešlo. Pak už to bylo snazší, zlom nastal s Instagramem, naučil jsem se i sám si dělat fotky, aby to nějak vypadalo. A sociální sítě mi rozhodně pomáhají, to musím uznat. Ale i fotit jsem se musel naučit, to také nebylo hned. Ostatně je to vidět, když si člověk prohlíží fotografie zpětně.
Lidovky.cz: Co je pro vás při práci nejdůležitější?
Stejně jako výběr kůže je pro mě důležitá výroba v České republice. Pokud je to možné, snažím se nakupovat vše u tuzemských výrobců a vrátit se k hodnotám řemeslníků v časech první republiky, kdy slova jako kvalita nebo trvanlivost, měla opravdovou váhu, a kdy se pouhým podáním ruky uzavíraly poctivé obchody. Chci se orientovat na zákazníky, řešit případné reklamace tak, aby byl zákazník spokojený. Měl by mít právo na nový výrobek, když se mu jeden zničí, tak by to prostě mělo být.
