Není pochyb, že nyní LN straní hnutí ANO, i když se snaží, aby to tak nebylo a někdy to tak opravdu ani nevypadá, protože někteří autoři v nich předsedovi ANO dost nadávají nebo píší věci, které se mu asi moc nelíbí.
Pana Putnu zjevně dostalo, že z Lidovek odešla Petra Procházková. Ví taky, že odejít znamená sklidit pochvalu na sociálních sítích – a kdo by nechtěl být pochválený na sociálních sítích? Ostatně se stalo běžné, že skoro každý novinář, jenž dá výpověď, posílá minutu poté zprávu na Twitter nebo Facebook. Taky tam občas zajdu a koukám, jak si tam moji přátelé notují. Téměř nikdy se nehádají, a když má někdo jiný názor než ostatní, většinou se rychle stáhne. Akorát jeden před časem napsal, že se trápí, protože má všechny ty lidi, co tam s ním jsou a s kterými se stýká i jinak, rád, čte stejné knížky jako oni, poslouchá stejnou muziku, ale někdy se přistihne, že má jiný politický názor. Omlouval se, že nedokáže emocionálně nenávidět Babiše a dokonce ani Václava Klause jako oni, ba přiznal se i k tomu, že mívá strach z příliš masivní migrace a ač rozhodně není putinovec, nepovažuje Rusko za úhlavního nepřítele. Kdosi mu hned doporučil, ať se na sebe podívá do zrcadla (asi že uvidí zrůdu), ale kupodivu se z ničeho nic objevily i komentáře lidí, kteří přiznali totéž a obdivovali odvahu, že to „hodil na papír“.
Napadlo mě, že je docela legrační číst, co se dneska považuje za odvahu. Za mých mladých let bývala odvaha, když člověk jenom třeba nepodepsal rezoluci žádající co nejpřísnější potrestání Milady Horákové. Můj tatínek nepodepsal s tím, že by museli místo „přísné“ napsat „spravedlivé“ a nějakou dobu jsme doma čekali tajnou policii.
Petra Procházková se svěřila konkurenci, že se v Lidovkách cítila korumpována svobodou. To vypadá na první poslech jako pěkná blbost. Při hlubším zamyšlení ale připouštím, že vydavatel může nechat lidi z různých pozic názorového spektra psát nekonformní texty a občas mezi ně vpašovat text nadržující. Osobně pozoruji nadržování průběžně, ale nikoliv v jednom médiu, nýbrž v mnoha, včetně těch, která si zakládají na tom, že jsou „bio“ čili nekontaminovaná. Přesto je sleduji a čtu, protože i tohle je pro mne zajímavé a vypovídající, i když občas při vší čtenářské, divácké či posluchačské rezervovanosti rozčilující.
Mám-li přispívat do toho mlýna i Posledním slovem, ráda bych předběžně požádala p. t. čtenáře o jedno: Berte pro jistotu s rezervou i mne.
