Zpěvák Michael Gira založil své Swans, kteří vystoupí ve středu v pražské Akropoli, v roce 1982 a jejich brutální zvuk šokoval i na ledacos zvyklý New York.
Swans, kteří ovlivnili řadu následovníků, vystoupili v roce 1987 na dvou utajených koncertech i u nás. V roce 1997 Gira Swans rozpustil a věnoval se sólovým projektům, letos se ovšem dali opět dohromady a vydali album My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky.
* LN Znovuoživením Swans jste prý odemkl truhlu, v níž jste věznil svého bratra démona. Myslel jste druhou část své osobnosti?
Je to jako přijmout, kým skutečně jsem, anebo přinejmenším část své osobnosti, kterou normálně člověk popírá. Tuto analogii jsem použil proto, že když jsem před lety ukončil Swans, bylo to, jako kdybych část své osobnosti, to běsnící zvíře, odřízl. Pak jsem se nějakou dobu věnoval projektu Angels of Light, po pěti albech jsem ale začal mít pocit, že mě to zcela nenaplňuje a chci něco víc. Chtěl jsem to vrátit. A bylo to opravdu jako připustit si, kým opravdu jsem. Ten pocit, když stojím na pódiu a vnímám energickou muziku, která je všude kolem mě, byl pro mě naprosto mimořádný, téměř nadsmyslový. A doufám, že i pro posluchače. Nebylo to ovšem snadné a trvalo mi dlouho, než jsem na to přišel. Jsem ale rád, že jsem to udělal.
* LN Nelze se ubránit srovnání vaší novinky se staršími alby Swans. Zvukový atak není tak přímočarý, vše je skrytější, sofistikovanější, než tomu bylo dřív. A možná i nebezpečnější, žíravější. Mýlím se?
Řekl bych, že máte pravdu. Vůbec tak ale neuvažuji předem, starám se hlavně o muziku, kladu na sebe spoustu cihel a stavím budovu. Teprve až je postavená, podívám se, co z toho všeho vyšlo. V každém případě mým úkolem je muziku tvořit, na psaní.
* LN Změnil jste i výtvarnou podobu obalu. Ten je teď barevný -dříve jste hlavně pracoval s písmeny na jednobarevném podkladě, vše působilo velice minimalisticky.
Typografické, výtvarně prosté obaly jsem navrhoval v počátcích, pak ale přišlo období kolem alba White Light from the Mouth of Infinity, které mělo velice barevný, malovaný obal. Máte ale pravdu, změnou obalu jsem asi také něco naznačoval. Jeho autorkou je italská malířka Beatrice Pediconiová a ve skutečnosti je to malba na vodě. Líbí se mi, jak v ní zachytila malý, zvláštní a krásný svět, který má přitom obecnější platnost.
* LN Jistý kritik mluvil v souvislosti s vašimi koncerty o téměř náboženském zážitku. Nepřeháněl?
Byl bych rád, kdyby to tak bylo, a rád bych toho dosáhl. Na druhé straně to asi není nic tak neobvyklého, pokud někdo používá elektrické kytary tak, jako já. Vlastně trochu podobně, jako to v počátcích dělali Pink Floyd.
* LN Myslíte ještě s původním kytaristou Sydem Barrettem?
Jistě, ale i později, když ho nahradil David Gilmour. S ním jsem je totiž kdysi viděl živě a bylo to také podobné nějaké transcendentní zkušenosti.
* LN Lze tedy podle vás dosáhnout prostřednictvím hudby nějakého přesahu vlastní osobnosti?
To opravdu nevím, je to strašně široká otázka. Jsem tím, co dělám, stejně jako je třeba tesař tím, co dělá on. Vkládám do hudby svůj život, svou životní energii, proto s ní splývám.
* LN Na albu máte písničku Eden Prison, Vězení ráj. Není to protimluv?
Jistě, je v tom jistý rozpor. Není to první písnička, kterou jsem napsal na základě vzpomínek na pobyt ve vězení. Dostal jsem se tam v patnácti, za prodej hašiše, a strávil jsem tam tři a půl měsíce. Byla to pro mě hodně důležitá zkušenost, protože tam jsem začal poprvé pořádně číst. Ráj je proto jako místo zrození. Nicméně čirou náhodou jsem zjistil, že na Novém Zélandu skutečně existuje vězení, které se jmenuje Ráj.
* LN Opravdu?
Jistě, je to jedno z vězení zřízených ještě Brity při kolonizaci země. Je to hrozné místo, a stále v provozu. Budu tam mít se Swans koncert.
* LN Přijde mi, že tímto albem se uzavřel kruh - zpočátku zněli Swans velice brutálně, agresivně, pak přišlo zklidnění, zjemnění, a nyní je vše opět naplno. A současně jemné.
Je to hodně důležité. Připadal bych si jako karikatura sebe sama, kdybych se bláhově pokoušel, aby současní Swans zněli jako v minulosti. Nestojím totiž o nějaké resuscitované reuniony - to mě vážně nezajímá. A je mi také jedno, co od toho lidé čekají. Já se jen nechci opakovat.
* LN Vzpomínáte ještě na vaše turné v roce 1987, kdy jste ilegálně hráli v Praze a Brně?
Ale samozřejmě! Bylo to skvělé. Určitě bych se chtěl podívat do klubu, kde jsme tehdy hráli, byla to pro mě zvláštní zkušenost. Konspirace...
* LN Tehdy jste mi říkal, že váš rod nejspíš pochází z Čech. Je to tak?
Ano, otec mi říkal, že jsme se snad původně jmenovali Jírovi. A v Americe se z Jíry stal Gira.
* LN Swans jsou typickou newyorskou kapelou, se vším všudy. Mohli by vzniknout třeba v Kalifornii?
Možná v San Francisku, já je ale jako vyloženě newyorskou kapelu nevnímám. Rozhodně měli hodně společného s tehdejší dobou - ekonomika na tom nebyla zrovna dobře, studená válka ještě neskončila, byly to těžké časy. A nebylo tak snadné něco rozjet.
* LN V češtině vám vyšla kniha Konzument. Píšete dál?
Nemám na to teď čas, což mě mrzí. Rád bych psal, hudba mi ale zabere veškerý čas. Kromě toho vedu vlastní hudební vydavatelství, mám rodinu, dvě děti, půlroční a čtyřleté. Takže toho času skutečně moc nezbývá.
