V60. letech si Švédsko prožilo z dnešního pohledu vtipný skandál. Šlo o portrét dvou tahitských žen, které malíř vyobrazil zezadu. Jedna na sobě měla sukni – druhá nic. Obraz sám nebyl v kontextu „květinových šedesátých“ nijak zvlášť provokativní. Jenže jej do svého sortimentu zařadila slibně se rozvíjející nábytkářská firma, která se prezentovala jako obchod pro celou rodinu – IKEA.
Tento přístup je pro IKEA (obchod nemá rád, když se jeho název v médiích skloňuje) typický dodnes. Zachycuje aktuální designové a lifestylové trendy a přetváří je do vkusné „spotřebky“. „Je to podobné jako v módě,“ vysvětluje designérka Jana Vařechová Holoubková. „Přední návrháři přijdou s novým nápadem a ten se během pár let dostane z haute couture do běžné produkce.“
I proto si účelný supermarket s nábytkem a bytovými doplňky oblíbili nejen běžní zákazníci po celém světě. Řadu pozitiv mu přiznávají také profesionální interiéroví designéři. Nehraje si na hogo fogo Hlavní myšlenkou zakladatele IKEA Ingvara Kamprada bylo umožnit co největšímu počtu lidí zařídit si domov hezkými věcmi. Dá se věřit i sloganu firmy, který tvrdí že „první, co navrhujeme, je cenovka“. Designéři se při navrhování předmětů skutečně musejí držet určité ceny, kterou nesmějí přesáhnout. A funguje to. Vezměte si třeba stolek Lack. V nabídce je už od začátku 80. let a ještě počátkem nového tisíciletí se v Česku prodával za šest stovek. Od doby, kdy je za třetinovou cenu a provází ho reklamní kampaň, se z něj stal jeden z nejprodávanějších kusů.
Dostupnost relativně levného nábytku, který je vysoce variabilní, u IKEA oceňuje i historik architektury Zdeněk Lukeš. „Je to firma, která udělala díru do světa chytrými nápady, jako je ploché balení a vlastní montáž, a konkrétně k nám přinesla sortiment, který za totality naprosto chyběl.“
Jednoduchý skandinávský design se v českých domácnostech rychle zabydlel a obchodní dům postupně nabídl i nápaditější sortiment. „Rok od roku se tu objevuje víc cenově dostupných věcí ve srovnatelné kvalitě jako ve značkových obchodech,“ říká Vařechová Holoubková. „Nehraje si na hogo fogo, ale nabízí na jednom místě množství stylů, většinou i vkusně zpracovaných.“
Švédská firma tak v podstatě kultivuje vkus svých zákazníků pro další firmy. Kdo pochopí, že design má svou hodnotu, je pak často ochotný přejít od supermarketu k vyšší úrovni. Nebo se aspoň naučí rozeznat pěkné věci od nevkusných.
V polovině 90. let se IKEA rozhodla reagovat na vlnu designu proudící z milánského veletrhu a vytvořila první kolekci PS – post scriptum. „V Miláně se sice objevuje spousta designových trendů, ale často bez vedlejší funkce, kterou by podle naší filozofie měl nábytek i ostatní vybavení domácnosti mít,“ vysvětluje situaci marketingová specialistka pro Českou republiku Jindra Válová.
První představení řady PS dokonce proběhlo přímo v Miláně v době konání veletrhu, jen mimo veletržní areál. Od té doby Švédi jednou za pár let uvedou na trh další soubor věcí označených jednoduchým PS, které odkazuje na to, že ke své funkčnosti mají tyto výrobky jako přidanou hodnotu jedinečný design.
„Spoluprací se špičkovými světovými designéry se firma dokázala dostat z jakéhosi ustrnutí, ve kterém se jednu dobu podle mě ocitla,“ popisuje Zdeněk Lukeš. „Díky tomu se dokázala posunout od chytrých triků a svých skandinávských základů, aniž by ztratila osobitý styl.“
Skoro na každém kusu nábytku je proto dnes možné najít jméno designéra, který jej navrhl. Mezi spolupracovníky obchodního domu už zdaleka nedominují jen Skandinávci. Před pěti lety spolupracoval s firmou Ingvara Kamprada mimo jiné i český Designér roku 2008 Jan Čtvrtník.
Stejně jako v každém supermarketu je ale i tady třeba při nákupu vybírat. „Nikdy bych si třeba nekoupila levný polyesterový koberec nebo nábytek, který je navržený a la nějaký styl. Třeba Provence. Takové věci potřebují originální punc, ať z obchodu, nebo z blešího trhu,“ vypočítává interiérová designérka. Nebojte se kombinovat Na druhou stranu ale chválí stavebnicové systémy a také univerzálnost švédského nábytku. „To jsou věci, které z vašeho domova udělají originál. Třeba proto, že dětské úložné prostory vůbec není nutné použít do dětského pokoje a kancelářské skříňky se klidně mohou hodit jako noční stolky.“
Fintou designérů, kteří se v IKEA inspirují a nakupují tu, je možnost kombinovat jednotlivé kusy nábytku a doplňků s designovými kousky ze značkových obchodů. „Vyvážit dva původy věcí je ale umění a na IKEA je příjemné to, že pokud se bojíte, vůbec to nevadí,“ vysvětluje Jana Vařechová Holoubková. „Přiznat barvu a zařídit si pokoj podle katalogu nevadí. Nebude sice originální, ale pořád to bude na pohled pěkná místnost.“
