Pokusy s řízeným vyvoláváním deště probíhají už několik desetiletí. Například v Číně se v roce 2008 před zahajovacím ceremoniálem olympijských her snažili přimět mraky, aby se „vypršely“ dřív, než dorazí nad olympijský stadion. Většinou se k tomu používají krystalky jodidu stříbra rozprašované z letadel nebo speciálních děl. Kolem krystalů se kondenzuje vodní pára, až kapky dosáhnou takové velikosti, že začnou padat k zemi.
„Efektivita této metody je sporná,“ tvrdí Jerome Kasparian z Ženevské univerzity, jeden z autorů nové studie. Spolu s kolegy vyvolal mraky pomocí laserového světla nejprve v laboratoři a pak přímo v terénu.
Vědci vystřelovali extrémně krátké záblesky infračerveného laserového světla do speciální komory se vzduchem nasyceným vodní párou, kde panovala teplota -24 stupňů Celsia. Podél paprsků vznikaly malé podélné mraky připomínající kondenzační čáry za letadlem. Podle Kaspariana laserové pulzy oddělují z atomů obsažených ve vzduchu elektrony, což podporuje tvorbu tzv. hydroxylových radikálů. Díky nim se molekuly oxidu dusíku a síry v atmosféře mění na částice, které slouží jako kondenzační jádra.
Nebe nad Berlínem Po povzbudivém výsledku z laboratoře se vědci rozhodli vyslat laserové pulzy k obloze nad Berlínem do výšky kolem 60 metrů. Pouhým okem sice žádnou změnu nezaznamenali, ale „laserový radar“ zvaný LIDAR, který se využívá k meteorologickým pozorováním, potvrdil, že se hustota a velikost vodních kapek po vystřelení záblesků zvýšila.
Nyní vědci chtějí optimalizovat vlnovou délku laserového světla a délku i přesné zacílení pulzů. Doufají, že se jim časem podaří kondenzovat dostatečně velké vodní kapky, aby začalo pršet.
