Při pohledu na to, co se stalo v Duisburgu, je celkem jedno, máte-li rádi techno a jeho subkulturu. Není důležité, jestli fandíte akcím typu Loveparade. Zásadnější je něco jiného. Tragédii, při níž bylo ušlapáno 19 lidí, nezpůsobila ani zlá vůle, ani systémová chyba, ale nešťastná shoda okolností - dost možná i kiks pořadatelů. Má se kvůli tomu Loveparade jako taková odpískat?
Při velkých shromážděních lidí se podobné tragédie stávají. Stačí připomenout stovky poutníků ušlapávaných při hadždži v Mekce. Tragédii na stadionu v Bruselu v květnu 1985, kdy si bitka mezi fanoušky Liverpoolu a Juventusu vyžádala 39 obětí.
Neštěstí v Le Mans v červnu 1955, kdy závodní auto svým výbuchem zabilo 83 diváků. A přece se nadále putuje do Mekky, fandí fotbalu a chodí na automobilové závody.
Hnutí dětí květin skončilo v prosinci 1969, když kalifornský festival Altamont najal na pořadatelskou službu Hell’s Angels - a ti v přímém přenosu ubodali člověka. Ale to byla ryzí agrese. Když měla roku 1971 v pražské Lucerně hrát maďarská skupina Omega, proti fanouškům zasáhla policie a jeden člověk zemřel, propasírován skrz skleněnou tabuli. Ale to byla ryzí totalita.
Přišla snad v Duisburgu ke slovu agrese, nenávist, síla? Ne, byla to nešťastná shoda okolností. Stojí-li Loveparade na statisícové spontánní účasti, měla by nešťastnou ztrátu 19 lidských životů přežít.
