Příběhy parašutistů, kteří byli vysazeni v zimě a na jaře 1941/1942 v protektorátu Čechy a Morava s úkoly sabotážními, zpravodajskými a spojovacími včetně toho nejvýznamnějšího – „atentátu na pana Heydricha –, byly již nesčetněkrát popsány. Prezentovat však jen jejich profesní příběh nemůže pravdivě dokládat jejich plný život. Jací to vlastně byli muži?
Nepochybně pohlední, vzbuzovali u dívek i zralých žen zájem. Zatímco Jozef Gabčík byl bodrého ducha, nezkazil žádnou legraci, ale současně zarputile splnit jakýkoliv úkol, Jan Kubiš, jejž si Jozef do operace osobně vybral, byl zjevně přemýšlivější a uvážlivější typ. Dvojice jdoucí na smrt se zjevně doplňovala navzájem, milovala život a též si jej užívala, jak jim okolnosti a čest vojáka dovolovaly.
Doma před válkou, ale rovněž o rok později ve Velké Británii jim společnost děvčat byla milá, což bylo za posledních jedenáct let již několikrát zveřejněno. V roce 2006 zavítala do Prahy Lorna Combesová-Ellisonová. Jako šestnáctiletá ona a její o dva roky mladší sestra Edna celkem náhodně, ale na popud Jana Kubiše navázaly s oběma československými vojáky kamarádský a později i celkem určitě vážnější vztah. Zatímco se Jan dvořil Edně, Jozefa si na návštěvu k Ellisonovým. Splnil tak její přání, aby dovedl i kamaráda.
Anna Malinová.
Ellisonovi bydleli ve středoanglickém městě Whitchurch, nejstarším nepřetržitě obydleném městě hrabství Shropshire, kam vojáci zavítali v rámci své dovolené v létě 1940. Vzdálenost však vztahům nebyla překážkou po celý více než rok. Jozef i Jan se stali součástí rodiny Ellisonových, ale na konci podzimu 1941 museli rodině sdělit, že se vracejí do okupované vlasti, což děvčata chtě nechtě přijala.
V protektorátu Gabčík a Kubiš nezůstali dlouho sami. Již v době svého nuceného pobytu v Plzni v lednu 1942 navázal Kubiš známost se čtyřiadvacetiletou Marií Žilanovou, se kterou se seznámil v rodině Vojtěcha Kučery, svého dočasného domácího. Marii přímo zainteresoval v přípravě náletu britských bombardérů na plzeňskou Škodovku, avšak tento nebyl úspěšný, ostatně jako samotný její vztah ke Kubišovi. Ona však až do konce svého života uchovávala jako nejvzácnější relikvie dva jeho stručné dopisy z dubna 1942, v nichž se vyznával z citů k ní.
 |
Pravdou však zřejmě bylo – jak dokládá tzv. Závěrečná zpráva o atentátu ze září 1942, již přímo pro Adolfa Hitlera vypracoval Heinz Pannwitz, kriminální rada a šéf německé vyšetřovací komise –, že Kubiš měl ve stejném čase i jiné vztahy. Ze zprávy vyplývá, že mu Gabčík na jeho přání opatřil „přítelkyni“, neboť Kubišova milá Marie Žilanová žila a pracovala v Plzni, zatímco on musel odjet do Prahy, kde ho čekalo plnění úkolu. Jako voják s tajným posláním potřeboval krytí, a tak požádal Jozefa Gabčíka o zprostředkování „známosti“: nic nebylo nenápadnější než dva mladí, pohlední a zamilovaní milenci. Jozef o pomoc požádal svoji milou Annu Malinovou, která doporučila svou spolupracovnici Marii Kovárníkovou.
Vztah Kovárníkové a Kubiše však nezůstal jen formálním a v krátkém čase se dva fingovaní milenci intimně sblížili. Marie bydlela v Magdeburské ulici (dnešní Letenské) pod Hradem u své sestry, jíž po uvěznění jejího manžela pomáhala s výchovou malé dcerky. Je více než pravděpodobné, že právě jejich byt sloužil za shromaždiště podrobných zpráv o Heydrichově pohybu. Podle nacistických vyšetřovacích záznamů Kovárníková s Kubišem čekala dítě, které však z blíže neuvedených důvodů zakrátko potratila.
Sám Gabčík se po příchodu do Prahy počátkem ledna 1942 v tramvaji celkem náhodně seznámil s již zmíněnou mladou vdovou Annou Malinovou, s níž (a její tříletou dcerkou) zanedlouho bydlel v jejím malém pavlačovém bytě na Pankráci. Vztah trval plných pět měsíců, u Malinové žil Gabčík střídavě až do 1. června, kdy se všichni sešli v kryptě pražského pravoslavného kostela.
Celý text o vztazích parašutistů Gabčíka, Kubiše, ale i Alfréda Bartoše z operace Silver A a nechvalně proslulého zrádce Karla Čurdy z operace Out Distance si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 19. května.
V magazínu dále najdete:
- Rozhovor se scénáristou Petrem Jarchovským o nové filmové trilogii Zahradnictví, o vracích uvízlých na mělčině a o tom, jak to doopravdy bylo v bitvě mezi knedlíkem a nokem z Pelíšků.
- Rozhovor s interkulturní psycholožkou Zuzanou Krásovou o české národní povaze, dědičnosti historických traumat, záludnostech xenofobie i o tom, proč jsme tak podobní Němcům, přestože to popíráme.
