Eva Koťátková již získala mezinárodní renomé - na letošním benátském bienále byla například její práce součástí kurátorského konceptu hlavního pavilonu. Instalace vystavené v Oxfordu zkoumají postupy i selhání vyprávění skrze mluvené slovo, ale i pomocí neverbálního, pohybového provedení. Na přípravě výstavy se podílelo České centrum v Londýně.
ČTĚTE TAKÉ |
Základem je rozměrná instalace, která má reprezentovat jakýsi zvětšený orgán řeči, která nefunguje tak, jak má. V podání Koťátkové navíc nemá podobu realistického modelu jazyka či mluvidel, ale bere na sebe podobu jakéhosi hřiště, tělocvičny či cirkusu s konstrukcemi pro různé nezvyklé fyzické úkony, s rekvizitami, pomocí nichž je možno vyloudit nějaký zvuk, či proprietami, které je možné přímo obléknout na tělo, a udat či dokonce limitovat tak jeho pozici a pohyb. Instalaci aktivují dva performeři, kteří neverbálně, pomocí gest, póz, tanečních i lehce akrobatických čísel rozeznívají řečový orgán.
Eva Koťátková: Cesta do školy (2008)
Intimnější performancí je přednáška s názvem Vypravěč v kondici a vypravěč v rozkladu (Narrator in Good Shape and Narrator in Decay), stavící proti sobě různé druhy vyprávění od tradičních forem po vyprávění beckettovského typu. Autorem textu, který je v galerii představen a počítá s reakcemi diváka, je otec Koťátkové, profesor filozofie na Karlově univerzitě, Petr Koťátko.
Na výstavě v Modern Art Oxford, stejně jako v předchozích dílech, Eva Koťátková zviditelňuje neviditelné klece, překážky a bariéry, zdi a jiné typy omezení, často vytvořených pro vlastní tělo. Ústřední jsou pro ni dlouhodobě situace jednotlivce, který se sice nachází uvnitř konkrétních společenských struktur, není ale schopen se do nich smysluplně začlenit. Pracuje s kresbou, objektem, instalací i živou akcí, převážně ale inscenuje strukturované celky s vlastním řádem či systémem.
