Homosexuální věřící touží po vlastní mši. Nemáme se kde chytnout za ruce, vysvětlují

Otevřený dopis pražskému arcibiskupovi Dukovi zastřešila organizace Logos, která LGBT (lesby, gay, bisexuálové a transexuálové, pozn. aut.) věřící sdružuje. Primas český prosbu signatářů dopisu zdvořile odmítl s tím, že zvláštní duchovní péči nepotřebují (dopis a odpověď zde).

„Nic pražským arcibiskupstvím nepohne k tomu, aby se snažilo, aby dospívající lidi, kteří jsou ve své citové orientaci zmatení, měli někoho, ke komu můžou přijít a kdo jim klidně řekne: je to v pořádku, že jsi homosexuál,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz předseda Logos Stanislav Kostiha.

Páter na Prague Pride zaskočil věřící. Mše sloužit nesmí, ujistilo arcibiskupství

Lidovky.cz: Mají LGBT věřící jiné duchovní potřeby než ostatní věřící?
Já bych řekl že nemají jiné, ale specifické potřeby. Je dobré, když se setkávají rodiny a když jsou faráři, kteří pracují s rodinami, podle mě je též dobré, když se setkávají LBGT věřící. Už jenom kvůli tomu prostému faktu, že se navzájem seznámí. Že zjistí, že nejsou jako věřící gayové nebo lesby na světě sami.

Lidovky.cz: Když nemají jiné duchovní potřeby, proč žádají pražské arcibiskupství o určení vhodného kněze, který by se jim speciálně věnoval?
Rozdílné oproti jiným skupinám jsou problémy, které potřebují ve svém životě řešit právě ohledně své citové orientace. Jsou to často otázky, které věřící gayové a lesby kladou Bohu i církvi, a na které neumí běžný farář ve farnosti odpovědět. V církvi se osvědčilo věnovat zvláštní péči různým skupinám věřících. Stejně jako je pastorace (péče o duchovní směřování, které spočívá v přímém kontaktu duchovního s věřícím, pozn. aut.) rodin jiná než pastorace starých lidí nebo pastorace mládeže jiná než pastorace čtyřicetiletých heterosexuálních lidí, kteří si nenašli životního partnera. Proto si myslím, že i pastorace LGBT věřících je samostatná kategorie. LGBT bohoslužba se nám zdá jako dobrá iniciativa. Nejlepší by bylo, kdyby arcibiskupství ustanovilo pastoračního pracovníka, který by byl za pastoraci LGBT katolíků odpovědný. Funguje to tak třeba v Ostravsko-opavské diecézi. Když LGBT katolíci mají pastorační pracovníky v Německu nebo Velké Británii, proč nemůžou mít svého pověřeného pracovníka v Pražské arcidiecézi?

Lidovky.cz: Můžete rozvést to specifikum katolíků s menšinovou sexuální orientací, které jste zmínil?
Představte si, jaká je situace v katolické církvi. Katolická církev svým farářům nebo kněžím předepisuje celibát. Z toho důvodu bylo po staletí naprosto normální, že když mladý muž o sobě zjistil, že je gay, rozhodl se, že nejlepší bude, když půjde na faráře, protože tam se jeho citová orientace nejvíce skryje. V současnosti jsou odhady, že dvacet až třicet procent katolických farářů jsou gayové. Pro katolickou církev je tohle šílený problém, protože není schopná si to přiznat. Navíc potlačovaná sexualita farářů, umocněná různými zákazy a nedůvěrou ze strany církve vůči adeptům kněžské služby s homosexuální orientací, se často někde „vyleje“. Katolická církev si myslí, když bude předstírat, že je všechno v pořádku, tak se tomu problému vyhne. Myslím si, že nevyhne.

Předseda sdružení Logos Stanislav Kostiha.

Lidovky.cz: A řešením tohoto problému jsou tedy bohoslužby výslovně určené pro lesby, gaye a další sexuální minority?
Vezměte si, že je vám 16 let, jste katolík a zjistíte, že vás přitahují kluci. Půjdete si o tom popovídat ke svému faráři? Já si myslím, že nepůjdete, protože budete cítit ostych. Bylo by moc dobré, kdyby katolická církev měla jasně řečeno, kam se takový mladý citově zmatený a sebe hledající člověk může obrátit. Před dvěma lety jeden mladý katolík spáchal sebevraždu, protože nevěděl, co se sebou. Jde o to, aby byl nějaký pastorační pracovník, za kterým člověk může přijít se svým problémem. Protože katoličtí faráři jsou od toho, aby řešili problémy svých věřících. Když se katolík rozvede, také může jít ke svému faráři. Tak proč bychom my neměli jít k někomu, kdo bude lépe rozumět tomu, co je homosexualita a co to s sebou nese.

Lidovky.cz: Teď ale mluvíte o tom, co já chápu jako zpověď, tedy něco osobního a intimního. Jak do vaší iniciativy zapadají bohoslužby, kterých se účastní mnohem více lidí? Proč jsou podle vás potřeba?
Vysvětlím vám to na příkladu. Když jsou v kostele dva lidi, během bohoslužby mají milion možností, jak si něžně prokázat lásku. Chytí se za ruku nebo se obejmou při pozdravení pokoje. Tohle LGBT katolík v kostele tak úplně dělat nemůže, protože neví, s jakou reakcí se setká. Další věc je, že katechismus (souhrn křesťanské nauky, pozn. aut.) katolické církve zakazuje homosexuální úkony. Homosexuální citovou orientaci považuje za fakt, ale s homosexuálními úkony z jistých morálních důvodů nesouhlasí. Ale kde začíná homosexuální úkon? Je to, že chytnu někoho kolem ramen? Nebo že ho obejmu? V některých farnostech jsou věřící gayové a lesby ze strany farářů i věřících vylučováni z možnosti přijímat svátosti (zpověď, eucharistie), ale také například jako „veřejní hříšníci“ z možnosti číst v kostele přímluvy, čtení, případně se jinak pro společenství veřejně při liturgii angažovat. V tomto ohledu by byl bezpečný prostor LGBT katolické bohoslužby, kam mohou jít LGBT katolíci a nemusí mít strach, že se po nich někdo křivě podívá, když se jeden druhého čirou náhodou dotknou, velmi pozitivní.

‚Lhostejnost a strach‘

Lidovky.cz: Pražský arcibiskup Dominik Duka vám odpověděl, že pastoračního pracovníka LGBT věřícím nevyčlení. Že katolické kostely jsou pro sexuální menšiny mezi věřícími stejně otevřené jako pro kohokoliv jiného. Co o jeho reakci soudíte?
Pan arcibiskup říká, že zmíněná pastorační péče, o kterou žádáme, se jmenuje kategoriální duchovní správa, a poskytuje se těm, kteří nemají žádnou šanci jít k faráři. Například na vojně, ve vězení nebo v nemocnicích. Na druhou stranu je akademická farnost a je jmenovaný speciální akademický farář, který je jen pro vysokoškoláky. Čili v tomto jeho argumentace pokulhává. Mimochodem co dělá vězeňský kaplan? Probírá s vězni jejich problémy, které jsou ve vězení jiné než v normálním světě. Ale já si u sebe jasně vzpomínám, jaké je to zmatení, když člověk zjistí, že má jinou citovou orientaci. V současnosti v podstatě pan arcibiskup říká, že je to úplně jedno, že to může vyřešit kdokoliv. Nemůže. Často je to navíc natolik frustrující věc ve srovnání s učením katolické církve, že hrozně dlouho trvá, než se člověk otevře. Kdyby byl pastorační pracovník věnovaný jenom tomuto, tak je schopen jednotlivému věřícímu mnohem lépe pomoct.

Lidovky.cz: Všichni to tušíme, ale kdybych se vás zeptal, jaký je vlastně oficiální postoj katolické církve k LGBT věřícím?
Buď lhostejnost nebo strach. Není to úplně přístup celé katolické církve, ale oficiální přístup pražského arcibiskupství. Protože někde jinde pastorace funguje, ale v pražské arcidiecézi nefunguje.

Lidovky.cz: Vy jste dokonce v otevřeném dopise panu arcibiskupovi psali, že se homosexuální věřící setkávají od duchovních s necitlivým přístupem. Jak se to projevuje?
Když se například podíváte na stránky olomouckého arcibiskupství a najdete si promluvu arcibiskupa Graubnera (olomoucký arcibiskup Jan Graubner, pozn. aut.) k novému roku anebo pastýřský list na začátek postní doby před Velikonocemi, tak se zmiňuje o tom, jak je důležitá tradiční rodina a zásadně používá termín zhoubná homosexualita, a to v jedné řadě s prostitucí a se zneužíváním žen a dětí. Jak by na vás v 15 letech působilo, kdybyste slyšel, že ve vás roste něco zhoubného a slyšel takové nenávistné řeči? A jak to musí působit na babičky a dědečky, případně na rodiče těchto dětí, kteří považují slova svého pastýře za skoro tak pravdivá a důležitá, jako slovo Boží.

Lidovky.cz: Neměla by se v tomto případě komunita LGBT věřících soustředit na to, aby se vztah katolické církve k ní narovnal nejprve v tomto ohledu, než žádat speciální bohoslužby?
Zrovna v těchto případech, jako je ten z olomouckého arcibiskupství, jsme psali dopis a nedočkali jsme se žádné odpovědi. Ale nejde jen o bohoslužby, jde o vytvoření celého plánu pastorace. Poskytnutí pastoračního pracovníka považujeme vlastně za tu nejméně konfliktní věc.

‚Pastorační pracovník pro LGBT katolíky by byl čestnější pro všechny‘

Lidovky.cz: V tomto kontextu mě napadá jiná věc. Ačkoliv věc víry asi není úplně věc výběru, tak proč by chtěl příslušník sexuální minority naplnit svou víru zrovna prostřednictvím katolické církve, která k němu nechová zrovna vřelý vztah?
To je věc rodinné tradice, přátel nebo věc toho, co člověka osloví. V Logosu máme několik lidí, kteří z katolické církve odešli do jiné církve. Ale zrovna tak znám spoustu gayů, kteří uvěřili v katolické církvi. Uvěřit znamená, jakkoliv hloupě to může znít, získat velkou důvěru v to, že je tu Bůh, že je tu Ježíš a že je člověk spasen. Znamená to vytvořit si k tomuto velkou citovou vazbu. Mám jednoho kamaráda, který je gay, uvěřil a pevně věřil tomu, že svou sexualitu bude schopen obětovat, že bude žít v abstinenci a že mu to vadit nebude. Za tři roky zjistil, že to tak nejde. Ale může se stát, že chvíle, kdy člověk uvěří, dá člověku takovou sílu, že si myslí, že překoná úplně všechno. Takže mu vůbec nevadí, jak katolická církev učí o homosexualitě. Ale pak uběhne pět let a člověk zjistí, že si dělal plané naděje.

Lidovky.cz: Mimochodem budete nějak reagovat na odpověď na pana arcibiskupa, budete dál usilovat o stanovení vlastního pastoračního pracovníka v pražské arcidiecézi?
Já si myslím, že nijak reagovat nebudeme. Pan arcibiskup ukázal, že žádnou změnu nechystá. Uvidíme, co LGBT katolíci budou chtít a jak by podle nich měla pastorace vypadat dál.

Lidovky.cz: Nadcházející neděli bude páter David Oláh, což je bývalý člen řádu dominikánů, sloužit v objektu organizace Život 90 na Starém Městě ekumenickou bohoslužbu výslovně pro LGBT věřící. To není nic, co by katolíkům mezi sexuálními minoritami stačilo?
Ale to je v podstatě guerillová akce. To není nic oficiálního, za co by se katolická církev postavila. Abych vám to vysvětlil: David Oláh je dominikánský farář, který má od března 2016 zakázáno sloužit bohoslužby. I tak by velmi rád sloužil bohoslužby pro LGBT komunitu. Tu nedělní tedy naplánoval, zveřejnil to na Facebooku a strhla se kolem toho neuvěřitelná mela (pražské arcibiskupství se od Oláha distancovalo, pozn. aut.). Proto jsme se dohodli, že se za Davida Oláha postavíme a napíšeme dopis panu arcibiskupovi. Sám David Oláh říkal, že kdyby byl jakýkoliv pastorační pracovník, tak pastorovat věřící gaye nebude. A že to zatím dělá proto, že zde cítí velký nedostatek. Proto jsme se obrátili na arcibiskupství a napsali jsme prosbu, ať nám přidělí pastoračního pracovníka, čímž se vracíme na začátek našeho rozhovoru. Nám jde o přijetí, chceme být součástí katolické církve.

Lidovky.cz: Takže může se klidně stát, že LGBT věřícím do budoucna nezbude než se spolehnout na podobné „guerillové“ duchovní, jako je páter Oláh?
Je to možné. Ale člověk má v rámci katolické církve, protože ona je opravdu veliká, spoustu možností. Nejhorší však je, že všechno to jsou polooficiální nebo neoficiální možnosti. Já také vím, ke komu bych měl jít ke svátosti smíření. Vím, který kněz se na mě bude dívat jako na člověka a ne jako subjekt, který je podřízený katechismu katolické církve. Ale myslím si, že oficiální pastorační pracovník by byl čestnější a rovnější cesta pro všechny. A mimo to pastorace věřících gayů a leseb je doporučena též oficiálními vatikánskými dokumenty.