V té době ještě nové album spočívalo v utajení studiových úložišť. Vyšlo až teď pod názvem Electric Trim. A to Ranaldovo uspokojení z nové kapitoly jeho muzikantského života dostalo i pro jeho posluchače reálný základ. Při téhle práci se skutečně nudit nemohl.
S akustikou
Toho, kdo ví o Ranaldovi jen to, že proexperimentoval třicet let s jednou z nejprogresivnějších rockových kapel světa, se kterou hledal různé způsoby, jak ovládnout maximální hluk, vycházející z našťavených elektrických kytar, možná překvapí, že prvním zvukem, který na albu uslyší, bude to z písně Moroccan Mountains, bude španělka. A skladba má, i při kontrastu recitativu a výrazné zpěvové melodie, vlastně jasnou písňovou strukturu, kterou rytmizují jemné elektronické beaty.
Ale takové překvapení to není. Ranaldo se akustické kytaře věnuje dlouhodobě, má svůj čistě sólový akustický projekt, který také představil Pražanům, a kromě toho se hlásí i ke své lásce k folku nebo rocku 60. let. Mimochodem, když měl pro jeden server vyjmenovat pět alb, která „změnila jeho život“, z hudební avantgardy se do výběru dostalo jediné, deska Ornettea Colemana. Zbytek? Beatles, Grateful Dead, Joni Mitchell a Talking Heads. Takže to, že teď přišel s deskou, obsahující devět poměrně dlouhých, členitých, ale většinou přehledných a na silné melodii stojících písniček, překvapivé není.
Šedesátky nově
Album Electric Trim je výsledkem dvougenerační spolupráce. Hlavní „spolupachatel“, katalánský hudebník Raül Refree (album vznikalo paralelně v New Yorku a v Barceloně), je třicátník. Ale podobný hledač jako šedesátník Ranaldo, ovládající navíc dokonale současné elektronické hudební technologie.
Mezi dalšími muzikanty jsou i členové další Ranaldovy kapely The Dust, stejně jako bubeník Sonic Youth Steve Shelley, ale i Nels Cline z kapely Wilco nebo zpěvačka Sharon Van Etten. Ta pomáhá zahušťovat vokály některých písní tak stylově, že posluchači nemohou nevytanout na mysli Crosby, Stills & Nash.
Ostatně inspiracím hudbou 60. let se Ranaldo zjevně nebránil, nad albem jako by se vznášel tu duch pozdních Beatles, tu zase raných Pink Floyd a britské psychedelie vůbec. Tyto vlivy vnímáme nejen ve vokálech, ale i výstavbě písní, v harmonické struktuře a aranžmá některých kytarových partů.
Celkové zvukové prostředí je ale ryze současné, podložené elektronickým tepem a zpracováním zvuků. A když mají kytary sonicky zabouřit, stále to umějí.
