Lee Ranaldo natočil několik desek se souborem The Dust, jehož bubeníkem je i další bývalý člen Sonic Youth Steve Shelley a kapela navazuje ze všech projektů bývalých „soniků“ na jejich hudbu asi nejpříměji. Během letošního roku se Lee Ranaldo představí v Praze už podruhé, a to pokaždé s radikálně odlišným projektem. Zatímco v únoru zahrál komorní sólový projekt, v neděli 27. listopadu vystoupení v Paláci Akropolis s novou kapelou El Rayo.
Do Prahy přijíždíte s aktuálním projektem El Rayo. Znamená to, že se skupina The Dust rozpadla?
Ne, The Dust se nerozpadli, jen jsou momentálně z různých důvodů včetně zdravotních tak trochu rozptýleni. Ale všichni členové, tedy Steve Shelley, Alan Licht i Tim Luntzel hrají, společně s dalšími muzikanty, na mé nové desce. Ta se jmenuje Electric Trim a vznikala skoro rok pod vedením barcelonského producenta a muzikanta Raula Refreeho Fernandeze. Pracovali jsme na ní hlavně my dva, střídavě v New Yorku a v Barceloně. Letos v červnu jsme se rozhodli udělat krátké turné po Evropě v „očesaném“ formátu tria s basistou Cayem Belvesser Machancosesem, abychom si nové písničky vyzkoušeli před lidmi ještě před tím, než je uvede celá kapela. Byla to úspěšná a přitom hledačská šňůra, při které jsme si vyzkoušeli různé aranžérské nápady. A taky jsme se při té příležitosti rozhodli kapele říkat El Rayo, což je kombinace písmen ze jmen mých spoluhráčů (RAul a caYO), abychom se odlišili od The Dust. A teď se k nám připojila brooklynská bubenice Chloe Saavedra a kapela je úplná.
V čem je pro vás hlavní rozdíl tvorby s El Rayo oproti The Dust?
El Rayo není tak přímočará rocková kapela jako The Dust, používáme hodně elektroniky a samplů. Což platí i pro nové album. Mám radost, že se v současné době mohu vyjadřovat hned třemi rozdílnými formami: rockovou s The Dust, elektroničtější s El Rayo a navíc ještě sólově s akustickou kytarou, tedy tak, jak jsem byl u vás v Praze letos v únoru. Vedle toho samozřejmě stále dělám improvizovanou muziku s Text of Light, Glacial a dalšími, a experimentuji s kytarou při projekcích filmů režisérky Leah Singer. Tímhle vším jsem se zabýval i v posledním roce - jsem myslím ve skvělém bodě své kariéry.
Kapelu El Rayo tvoří o generaci mladší muzikanti než jste vy. V čem máte stejný hudební vkus a v čem se rozcházíte?
Rozdíl mezi námi je ještě víc než jednu generaci, Raul a Cayo jsou třicátníci, ale Choe je dokonce dvacátnice! Myslím, že se všichni zajímáme vlastně o všechny hudební žánry. Čekal bych, že těch mladších se budou hodně dotýkat „zvuky dneška“ jako je hip hop a podobně. Ale překvapilo mě, kolik společných hudebních lásek sdílíme.
Jsou vaši mladí spoluhráči fanoušky Sonic Youth?
Ano, myslím, že všichni mají rádi Sonic Youth i další kapely z té doby. Ale hlavně je dobře, že když máte kapelu, ve které mají všichni rádi různé druhy hudby, můžete jejich prostřednictvím hodně věcí objevovat. Díky Raulovi jsem například objevil flamenco, které je neuvěřitelné. Až do našeho setkání jsem ho znal jen velice málo.
Projekt s kapelou El Rayo je označován za váš návrat k elektrické kytaře. Ale například v Barceloně na festivalu Primavera Sound jste hrál na kytaru akustickou. Co tedy můžeme očekávat v Praze?
Nevím, kdo vám to o té elektrické kytaře řekl. Album, a El Rayo je kapela vytvořená výhradně za účelem živého provedení onoho alba, je z větší části natočené na akustickou kytaru, i když elektrická tam zní taky. Na koncertech hraju zejména na akustickou a Raul na elektrickou. Ale já ji vezmu na většině vystoupení do ruky taky. Pro nás je ovšem v tomhle projektu důležitá právě směs různých druhů zvuku, akustických, elektrických i elektronických. Máme na pódiu kromě kytar také klávesy, bicí sampler a další elektronické nástroje. Je to úplně jiný tvůrčí záměr než hrát přímočarý rock se dvěma kytarami, basou a bicími. A co je velmi důležitý aspekt alba i koncertů: všichni čtyři zpíváme, takže v písničkách je hodně vokálů. Což je pro mě úplně nové, hodně vzrušující teritorium. Vždycky jsem chtěl zkusit dělat něco s kapelou s více zpěváky, a s El Rayo jsem se konečně dočkal. Na albu mi navíc šest písniček, včetně jednoho duetu se mnou, zpívá Sharon Van Etten. Další muzikanti ve studiu byli Nels Cline, který hraje mj. s Wilco, a Kid Millions z kapely Onieda.
Lee Ranaldo
Už bylo řečeno, že jste v únoru vystoupil v Praze sólově s akustickou kytarou. Co vás, uznávaného inovátora hry na elektrickou kytaru, na tomto nástroji tak fascinuje?
Sice jsem od začátku hrál na elektrickou kytaru, ale na akustickou jsem si odjakživa brnkal v zákulisí. Věnoval jsem řadu let zkoumání možností elektrické kytary, sbíral jejich různé typy a sám jsem také jeden vytvořil - Fender JazzBlaster. Ovšem vždycky jsem sbíral i akustiky, a za posledních pár let můj zájem v tomhle směru opravdu výrazně vzrostl. Mám je rád z mnoha důvodů. Jsou to dokonale přenosné nástroje, vyžadují vysloveně intimní vztah s hudebníkem i s publikem. Po dlouhých letech koncertování pro stále větší a větší publikum si téhle intimity velice vážím. Takže na vaši původní otázku odpovím tak, že jsem v současné době fascinován akustickou kytarou stejně jako elektrickou.
Na sólových koncertech hráváte i pár coververzí. Jak je to v případě El Rayo? To je čistě autorský projekt?
Ne, nějaké coververze také děláme, nechte se překvapit. Ale základ koncertu, tedy devět písní z nového alba Electric Trim, jsem napsal já. Šest z nich otextoval můj starý kamarád Jonathan Lethem.
Na závěr nemohu nepoložit otázku, kterou asi dostáváte velice často. Nestýská se vám po Sonic Youth?
Podívejte, spolupracovali jsme třicet let a já jsem zůstal s nimi všemi v přátelském kontaktu. Stále pracujeme na různých archivních projektech. Bylo by v pořádku, kdybych teď řekl, že mi nechybějí? Jenomže já se v současné době bavím opravdu velmi dobře. Nová deska, kterou jsme udělali s Raulem, je jeden z nejzajímavějších projektů, do kterých jsem kdy byl zapojen, a kapela mě velmi naplňuje. Nestraší mi v hlavě žádné „Kéž bych si příští měsíc mohl zahrát se Sonic Youth“. A myslím, že ostatní to mají stejně, protože každý z nich dělá svoji novou hudbu a nemá potřebu se ohlížet.
Takže považujete za vyloučené, že by se Sonic Youth ještě někdy sešli dohromady? Web kapely je stále aktivní.
Kdo ví? Samozřejmě nebudu říkat nikdy. Ale jsem si jist, že v současné době o tom nikdo z nás nepřemýšlí.
