28. ledna 2018 15:30 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Lekce ‚první učitelky ve vesmíru‘ konečně v kosmu. 32 let po výbuchu raketoplánu Challenger

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Rozpad Challengeru 73 sekund po startu je považován za jednu z... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rozpad Challengeru 73 sekund po startu je považován za jednu z... | foto: NASA.

WASHINGTON/PRAHA Mělo jít o rutinní cestu. Před 32 lety se do vesmíru vydal raketoplán Challenger na svou desátou misi. Z rampy na kosmodromu na mysu Canaveral startovala i Christa McAuliffová, a to pod střechou programu Učitel ve vesmíru, který dva roky před jednou z nejslavnějších vesmírných tragédií vyhlásil tehdejší prezident Ronald Reagan.

Událost měla inspirovat studenty, zvýšit zájem o matematiku a především uctít americké pedagogy. Ze sedmatřicetileté učitelky se stal národní miláček - a nedlouho poté také symbol tragédie, kterou během vyučování v přímém přenosu pozorně sledovala většina amerických škol.

Christa McAuliffová.

Christa McAuliffová.

Hlavním cílem mise bylo vypuštění telekomunikační družice TDRS-B, ke kterému mělo dojít přibližně šest hodin po startu. Komunikační družice ale neměla být jediným nákladem vypuštěným do vesmíru. V nákladovém prostoru se nacházela taktéž družice, kterou měl raketoplán druhý den letu vypustit a v pátý den letu zachytit a uložit zpět do nákladového prostoru. Kromě toho měla posádka pozorovat a fotografovat Halleyovu kometu a vykonat mikrogravitační experimenty. McAuliffová měla navíc v kosmu demonstrovat několik fyzikálních pokusů, které měly sloužit jako výukové materiály i inspirace pro studenty.

Prezident Ronald Reagan označil členy posádky, kterými byli Francis R. Scobee (velitel), Gregory B. Jarvis, Ronald E. McNair, Ellison S. Onizuka, Judith A. Resniková, Michael J. Smith a Christa McAuliffeová (učitelka z New Hampshire), za hrdiny.
Challenger vykonal devět úspěšných vesmírných misí.

Návrat na Zemi se předpokládal začátkem sedmého dne letu - 6 dní a 34 minut po startu. Oddělená kabina raketoplánu však dvě minuty a čtyřicet pět sekund po své šokující explozi dopadla na hladinu Atlantiku, která se s rychlostí volného pádu stroje proměnila v „beton“.

28. leden 1986 se tak zapsal do historie podstatně jinak, než měla NASA v plánu. Z inspirativní cesty učitelky z newhampshirského Concordu, kde McAuliffeová na tamní střední škole učila ekonomii, práva a historii, se stal moment, o kterém se šeptem mluvilo ještě o desítky let později - částečně proto, že měl let ještě před startem nadstandardní mediální pozornost, částečně však také kvůli spekulacích a falešných zprávách, které se v následujících měsících o neštěstí šířily.

165 sekund hrůzy

Příčina neštěstí byla odhalena až po čase. Nejprve se spekulovalo o teroristickém útoku, sabotáži či chybě pilotů přímo na palubě. Viníkem bylo ovšem něco jiného - propálené těsnění kusů pravé pomocné rakety. Splodiny hoření pak zničily spoj mezi pomocnou raketou a externí nádrží plnou kapalného kyslíku, přičemž raketa narazila do nádrže a způsobila explozi. Na palubě zemřeli všichni astronauti.

První prohlášení NASA se snažilo veřejnost uklidnit alespoň v tom, že posádka Challengeru dlouho netrpěla. Tvrdilo, že kabina se zcela roztříštila hned po výbuchu. Vyšetřování v následujících měsících však odhalilo opak - po více než měsíčním pátrání našli potápěči v oceánu kusy explozí odtržené kabiny raketoplánu, což zažehlo debaty o tom, zda byla smrt posádky skutečně tak rychlá, jak NASA původně prohlašovala. V americkém tisku se tehdy šířil dokonce i přepis audiozáznamu, který měl dokazovat dlouhé utrpení posádky, která se řítila k jisté smrti - zřejmě ale šlo o podvrh.

Kabina s posádkou se však odtrhla od trupu raketoplánu a volně řítila zpět k zemi. Není zcela zřejmé, kolik členů posádky prvních několik vteřin po explozi raketoplánu, který se během necelých 10 sekund se dostal do beztížného stavu a díky setrvačnosti ještě stoupal dalších 25 sekund po výbuchu, zemřelo až s nárazem do oceánu.

Je jasné například to, že tragédii pilotní kabiny přihlížel Michael Smith, který se později i marně pokoušel opět nahodit elektrické obvody stroje. Na dně oceánu se navíc našli potápěči čtyři dýchací přístroje, tři z nich byly použity - tím se jasně prokázalo, že alespoň část posádky své poslední minuty strávila v hrůze, marně se snažící zabránit neodvratitelné zkáze.

Lekce McAuliffeové konečně ve vesmíru

Dvaatřicet let po jedné z největších kosmických tragédií se lekce, které učitelka připravila pro popularizaci vědy mezi žáky, dostanou na palubu ISS. Tam budou pokusy experti demonstrovat po dobu několika měsíců, a to prostřednictvím astronautů Joea Acaba a Rickyho Arnolda. Zůstanou ve stejné podobě, jako je měla připravené zesnulá učitelka.

McAuliffeová si do vesmíru vezla čtyři lekce, které se zabývaly především tekutinami a Newtonovými zákony. Astronauti je natočí – podobně, jako to měla v plánu i McAuliffeová – a budou k dispozici i na internetu, a to prostřednictvím webových stránek centra Challenger, neziskové organizace cílící na podporu vědy, technologie a matematiky. Prezident střediska, Lance Bush, se k nim vyslovil s tím, že je nadšený „vdechnout Christiným lekcím život.“ Dostupné budou na jaře.

  • 3Diskuse