Soud z nějakého záhadného důvodu bohužel nezkoumá, kteří politici rozhodli o tom, komu stát doly prodá za směšnou cenu, avšak kauza OKD v tomto ohledu může nejvíce znepříjemnit život současnému premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, který byl v době privatizace ministrem financí.
Firma OKD dluží desítky milionů i státu. Nezaplatila část sociálního pojištění |
Druhá větev je čerstvá, týká se bankrotu OKD. Zde je hlavním terčem útoku velké části veřejnosti dravý americký finančník českého původu žijící ve Švýcarsku Zdeněk Bakala, který z dolů postupně vytáhl desítky miliard korun (nejspíše legálně), ale v těžkých dobách podnik opustil.
Kritiku Bakaly však nikdy neuslyšíme ani od členů Sobotkovy frakce ČSSD, což vzhledem ke společnému prožití minulosti je pochopitelné, ani od politiků spojených zejména s tzv. pražskou kavárnou, zde zase hrají roli peníze (konkrétně 28 milionů korun), které dravý finančník rozdal před volbami v roce 2010 stranám TOP 09, ODS a Věci veřejné za to, že prý nabídly odpovědné politiky s reformním programem.
Avšak z hlediska Bakaly nejlépe vynášejí peníze, které chytře investoval do jediného politika. Desítky milionů korun věnované na sponzoring různých aktivit prezidenta Václava Havla, jehož morální kredit si tím Bakala kupoval, mu přinesly status filantropa a prakticky nedotknutelné osoby.
Havel zřejmě kvůli značné naivitě už jednou sedl na špek. Byl to Václav Junek, šéf kdysi mocného průmyslového impéria Chemapol Group, symbolu v devadesátých letech tolik prosazované privatizace incestem. Junek si Havla obtočil kolem prstu natolik, že na jaře 1997 Chemapolu prodal z rodinného dědictví polovinu pražského paláce Lucerna za 200 milionů korun. A co víc, Havel se celou svou prezidentskou vahou postavil za Junka a bránil ho výrokem, který vešel do historie: „Chemapol je pilířem české ekonomiky.“
Junkovi ale Havel nestačil, uměl Václava Klause i Miloše Zemana. Pamatuji si, jak na jedné velké konferenci v Polsku vystupoval expremiér a tehdejší předseda ODS Klaus a Junek, jehož konglomerát se krátce předtím rozhodl tehdejší premiér Miloš Zeman pomocí v této době ještě polostátních bank a polostátního Unipetrolu finančně „oživit“. Klaus, který Junka léta protežoval, hovořil na téma „co znamená být vůdcem mladé demokracie“. Junek zase mluvil o „interakci mezi byznysem a politikou ve východní Evropě“.
To bylo v listopadu 1998. Za dva měsíce, v lednu 1999, „pilíř české ekonomiky“ Chemapol Group zbankrotoval s obrovským dluhem kolem 18 miliard korun. A nyní jde do kopru další obrovský podnik OKD, který takřka do konce kontroloval Havlův mecenáš Bakala, s dluhem zatím jen 17 miliard korun.
Co by řekl prezident Havel, kdyby tento okamžik mohl zažít, nevíme. Možná že by začal vykládat něco o dlouhodobém nepředvídatelném nepříznivém vývoji na trhu s uhlím a o negativním vlivu globální ekonomiky na doly na Ostravsku nebo by k sobě pozval Bakalu a řekl mu: „Zdeňku, díky dolům máš na účtu desítky miliard korun. Máš na to, abys OKD zachránil. Jsi přece filantrop, uděláš to, že?“ Jak by zněla Bakalova odpověď, asi všichni tušíme.
