Chybějící vzor otce, videohry, porno a následný pocit osamělosti devastuje život nové generace chlapců, která odmítá mužnost, nechce dominovat, studovat, tvrdě pracovat a vzít na sebe jakoukoliv odpovědnost. Takto by se dalo shrnout hlavní sdělení, které dnes bývá šmahem odsouzeno jako kryptokonzervativní názor. Jenže Zimbarda (82), který pochází ze sicílské chudé katolické rodiny, začíná zbožňovat nejen část intelektuálů, ale kupodivu i mladí lidé.
Proč Zimbardo zkoumá jen chlapce? Odpověď: u nich vidí mnohem vážnější problémy než u dívek. Mají horší výsledky nejen ve škole, ale i v práci. Nejsou schopni najít svoje místo ani ve společnosti ani v soukromém životě. Mají spoustu zábran, jsou hysteričtí a nezodpovědní. Tradiční mužská role – silný, rozhodný chlap, který dokáže bez problémů uživit nejen sebe, ale i rodinu – se pomalu vytrácí. Teoreticky sice každý má rád slušné kluky, ale holky je ve skutečnosti považují za nudné a vyhýbají se jim.
Nevěry nepřibývá. Partnerský sex nahrazují počítače a porno, říká sexuolog Weiss |
A proto chlapci, kteří se bojí odmítnutí, utíkají do virtuálního světa, stávají se otroky lehce dostupných videoher a pornografických webových stránek. Intenzita a pestrost takové zábavy učiní klíčové oblasti života – školu a práci – nudnými. Autor považuje za velký problém, když kluci první sexuální zkušenosti získávají z pornografie, nikoli z reálných vztahů. Mají pomatené představy o intimitě, nevědí, jak se dostat do blízkosti dívek, které mají romantická očekávání, netuší, co je rande či flirtování.
Co nejdéle žít s rodiči
Zimbardo tvrdí, že mladí muži hledají spíše ochrannou ruku, snaží se co nejdéle žít s rodiči a být na nich existenčně závislí. Například v USA celá třetina dnešní mladé generace mužů žije tímto způsobem, ve dvou pětinách rodin děti vychovává pouze matka. Společnost bez otců podle psychologa nejvíce škodí chlapcům. Mnoho z nich právě kvůli zničenému manželství svých rodičů nevěří ve vztah mezi mužem a ženou.
Kniha uvádí, že poprvé v historii USA chlapci nedosahují vzdělání svých otců, na druhé straně studijní výsledky dívek se zlepšují, navíc vysokou školu studuje více žen než mužů. I když krize v roce 2008 zasáhla obě pohlaví, bez práce zůstalo více mužů než žen. Kromě nedostatku příležitostí Zimbardo poukazuje i na mizející pracovní etiku. Chlapci jako by nepochopili zásadu společenské smlouvy, že práce je přednější než zábava. Autor rovněž hledá odpovědi na otázku, proč toto prostředí méně škodí něžnému pohlaví. Dívky jsou prý cílevědomější, pružnější a odolnější, málokdy se stávají závislými na videohrách či na pornografii.
Kniha upozorňuje, že se jedná o společensky vážný jev, jde o ohrožení naší budoucnosti. Vlády, školy, rodiny, občanská sféra a média by měly společně hledat řešení. A co by měli dělat chlapci? „Opusťte pornostránky, vypněte videohry, organizujte si svůj čas, sportujte, zvěte dívky na rande, tančete s nimi. A hlavně, začněte konečně řídit svůj život,“ vzkazuje jim Zimbardo.
