Léta pátrám po dobré knize inspirované Harrym Potterem, říká jeho objevitel Ondřej Müller

Lidovky.cz: Jaké byly vaše myšlenky, když jste poprvé četl Harryho Pottera?
Abych řekl pravdu, mou první poněkud mrzutou myšlenkou, když jsem začal knihu před devatenácti lety číst, bylo, zda ji stihnu dočíst aspoň zběžně do půlnoci, anebo zda budu muset natáhnout noc. Druhou myšlenkou po přečtení ve dvě ráno bylo, jak nejrychleji získat druhou knihu, protože jsem se nedozvěděl odpovědi na zásadní otázky, jako například kdo je ve skutečnosti lord Voldemort. A třetí myšlenkou den poté bylo, proč mě něco tak úžasného a přitom jednoduchého nenapadlo také. Sirotek, který zjistí, že vedle našeho světa existuje paralelní svět čarodějů a magie, a postupně do něj začíná pronikat. Úžasné! To přece hned vybízí k dalším příběhům a nápadům. Ani se nedivím, že existuje tolik nápodob Harryho Pottera, ten příběh k tomu svou hravostí doslova provokuje.

Lidovky.cz: Objevil jste Harryho už v době, kdy jej milovali britští a američtí čtenáři nebo tomu bylo ještě před zrozením tohoto fenoménu?
Když jsem v metru na frankfurtském veletrhu nahlédl přes rameno nějaké dívce a zjistil, že čte knihu, která se jmenuje Harry Potter and the Philosopher’s Stone, byl podzim 1998 a já před pár měsíci nastoupil do nakladatelství Albatros. V tu dobu byl na světě již druhý díl Harry Potter a Tajemná komnata. Ten vyšel v Anglii v červenci 1998, ovšem v nákladu 10 150 kusů, takže pořád žádný bestseller. Ale šeptanda mezi čtenáři se už rozjela a evropští nakladatelé také zavětřili. A právě v říjnu 1998 koupil Warner Bros filmová a merchandisingová práva. Ovšem fronty před knihkupectvími se nekonaly ani o rok později, kdy v červenci 1999 vyšel Harry Potter a vězeň z Azkabanu. Potterovské šílení začalo až se čtvrtou knihou Harry Potter a Ohnivý pohár a s prvním filmem.

Lidovky.cz: Byl jste si jistý, že si jej zamilují i čeští čtenáři?
Byl jsem si jistý jen tím, že jsem si tuhle knihu zamiloval já. Uvažoval jsem o tom, že je v ní cosi z poetiky moderních pohádek á la Andersen a Čapek a Macourek, a Škola čar a kouzel v Bradavicích mi hned připomněla potřeštěnou školu ve filmu Dívka na koštěti. Tenhle film přece Češi milují, tak proč by je nezaujal Albus Brumbál a jeho podivní profesoři?

Lidovky.cz: Přesto, dokáže říct, co bylo podle vás tím „klíčem”, díky kterému Harryho Pottera miluje tolik dětí i dospělých?
Ten „klíč“ asi zůstane navždy tajemstvím, a je to tak dobře. Ale můžeme se dohadovat, že jedním z nejlákavějších motivů celé série určitě je „emancipace“ Harryho Pottera. Harry je takovou Popelkou v kalhotách – z malého umouněného ptáčete se stane odvážný, čestný a správný kluk, který pomůže dobré věci a ještě nakonec získá dívku svého srdce. Samozřejmě se mnou nebudou souhlasit čtenářky, které by mu přece jen raději přály Hermionu.

Lidovky.cz: Měl jste podobné pocity i u jiných knih?
Ano, a to docela nedávno. Léta pátrám po dobré knize inspirované Harrym Potterem, která by mě zaujala. Je to taková intertextuální hra, když čtete něco podobného a říkáte si: je tohle lepší, je to originálnější, je to naopak horší než Harry Potter? V poslední době mě zaujala ruská autorka Natalja Ščerba a její fantasy cyklus Časodějové. To napsal někdo, kdo sice vyrostl na Potterovi, ale sám má originální a „rusky dojímavou“ fantazii.

Podobné chvění jako u Harryho Pottera jsem měl dříve ještě několikrát, ale i když některé ty starší tituly mám moc rád, u českých čtenářů zdaleka tolik neuspěly. Mám na mysli Kroniky Prydainu Lloyda Alexandera či sérii Pátračka Gilda od Jennifer Allisonové.

Lidovky.cz: Co jste říkal na Prokleté dítě, které na sérii navázalo - bavilo vás nebo jste byl spíše zklamaný?
Bavilo mě! Jednak jsem obdivoval odvahu autorky. Přijít po veleúspěšné sérii s pokračováním v podobě divadelní hry, to je husarský kousek. A jednak mě jako fanouška Harryho Pottera bavilo číst o dalších osudech oblíbených hrdinů a dozvědět se ještě některé souvislosti, které zůstaly nedořečené, nebo kterých jsem si v sedmidílné sáze nevšiml. A proto jsem autorce i jejím spoluautorům odpustil některé rozpačité i trapné momenty, které v divadelní hře jsou. Chápu však, že pro někoho, kdo nezažil potterovské nadšení, je Prokleté dítě knihou nesrozumitelnou a nadbytečnou.

Lidovky.cz: Svým dílem k popularitě této série přispěli také překladatelé bratři Medkovi. Bylo od první chvíle jasné, že se překladu prvního dílu ujme Vladimír Medek nebo se diskutovalo i o jiných jménech?
Volba na Vladimíra Medka padla záhy. Dal jsem totiž knížku přečíst překladatelce Jarmile Emmerové, protože má ráda vše, co je v dickensovské tradici, a ta mě po přečtení upozornila, abych dobře volil překladatele, který si poradí s tolika novotvary a takzvanými „mluvícími jmény“, které samy o sobě vypovídají o charakteru člověka a které zbožňoval právě Dickens. A jelikož jsem o mluvících jménech krátce předtím mluvil s Vladimírem Medkem, hned mi svitlo. A to že se do série zapojil i Pavel Medek, byla šťastná náhoda a tento tandem byl synonymem celé série – už pro ta slova famfrpál, mudlové či viteál, která určitě přetrvají.

Lidovky.cz: Měl jste příležitost setkat se během těch let s J. K. Rowlingovou?
S autorkou jsem se nikdy osobně nesetkal, a trochu mě mrzelo, že se u nás v nakladatelství aspoň na skok nestavila, když už byla v Česku. Krátká návštěva vždycky potěší.

Vždy jsem obdivoval její nápaditost a odvahu, s jakou bořila a boří zavedené mediální postupy. Svou nekompromisností, ba tvrdohlavostí při tvorbě svého díla mi připomíná Stanleyho Kubricka, abych uvedl příklad umělce ze zcela jiné oblasti. Nemusíte zbožňovat román Prázdné místo od Rowlingové, ale musíte obdivovat tu břitkou swiftovskou analýzu anglické společnosti.

Lidovky.cz: Vzpomínáte si, jak objevovali fenomén Harryho Pottera čtenáři v Česku?
On to byl takový jediný fantastický let, spousta práce, dřiny a shonu s tím, aby knihy vyšly co nejdříve po anglickém vydání, do toho natáčení audioverze první knihy s Jiřím Lábusem, spousty besed nebo pozvání na magické turnaje do škol, spolupráce s ostatními licensory Harryho Pottera, ať už to bylo Lego, Mattel, také obavy, zda máme v knize přeloženo vše správně, aby odpovídal překlad knihy filmu, že se mi vše dnes zmotalo v jednu pestrou směs. Ale pamatuji si na první společnou Noc s Andersenem v dubnu 2001, jíž se zúčastnilo hned několik knihoven, a my jsme s marketingem Albatrosu vymysleli soutěž, která už probíhala na chatu přes internet, dnes s úsměvem dodávám, že to tehdy byla novinka, a ten, kdo ji vyluštil, znal název dalšího dílu Harryho Pottera. Vím, jak byly tehdy děti nadšené, když na to přišly. A já též, protože ten den jsem si domů dovezl z porodnice syna. A zatímco ho žena koupala, chatoval jsem s dětmi z knihoven o Harrym Potterovi.

Harry Potter se stal – a to nejen u nás – měřítkem nakladatelského úspěchu, měřítkem čtenářského zážitku, vypravěčských kvalit, nápadnosti děje, důležitou měřící jednotkou v gutenbergovském knižním vesmíru. To není málo.

Ale myslím, že daleko cennější je, že pro jednu generaci dětí u nás znamenal Harry Potter dětství a dospívání – od 11 let, kdy sáhli po knížce, v níž vystupoval podobný jedenáctiletý kluk, a s nímž postupně dospěli. Když s některými čtenáři, kterým je dnes okolo třiceti, o téhle době mluvím, skoro jim závidím – zažili krásný věk.

Lidovky.cz: Objevují dnes tuto sérii podobně mladí čtenáři jako v době před 15-17 let nebo se mezi nimi již prosazuje jiný fenomén, kvůli kterému by čekali na půlnoc v knihkupectví?
Harry Potter vpadl do tehdy relativní prázdnoty na mediálním trhu pro děti, což je mimochodem jeden z dalších důvodů jeho nečekaného úspěchu. Děti a dlužno dodat i dospělí měli náhle látku k povídání, přemýšlení. Byla tu zábava, která slibovala, že dlouho neskončí.

Dnes to mají děti mnohem těžší – doslova na ně útočí desítky fenoménů a děti se nestačí divit, kdo všechno se uchází o jejich přízeň, a občas jsou asi dost vyjevení, jako když Harry Potter poprvé vešel do banky u Gringottových.

Pro současné děti se Harry Potter zařadil mezi klasiku, tedy k Dětem z Bullerbynu nebo k Hobbitovi, Letopisům Narnie, ale myslím, že stále některé děti údivem vydechnou, když svět Harryho Pottera objeví ve své úplnosti, a zajíknou se stejně jako žáčci, kteří poprvé stanou před Bradavicemi.

Vedle toho samozřejmě mají své stále modernější superhrdiny, Star Wars, Auta či pokemony. Jenže tyhle fenomény většinou dětství nepřežijí, zatímco k Harrymu Potterovi se čtenáři vrací po celý život, jako třeba k Malému princi nebo k Pánu prstenů.

Lidovky.cz: Objevil se nějaký útlum v prodeji knih, například po vydání 7. dílu?
Je jasné, že když vyšel sedmý díl Harry Potter a relikvie smrti, všichni čtenáři si vydechli a napětí, které trvalo několik let, pominulo. Generace, která vyrůstala s Harrym, jak jsem o tom již mluvil, měla svého hrdinu zaopatřeného v manželství, a tak se věnovala jiným knihám a filmům. Knihy ze série se prodávaly, ale ne jinak než dětská klasika jako třeba Knihy džunglí od Rudyarda Kiplinga. Ale pak se čtenářům začalo po Harrym stýskat, koupili si znovu již přečtené knihy, nakoupili celou sérii v jedné krabici svým známým, kteří fenoménu Harry statečně odolávali, anebo ji koupili svým dětem. A tak po roce 2012 zájem o Harryho pozvolna rostl, až k vydání Prokletého dítěte a filmu Fantastická zvířata, v němž se dovídáme o osudech Mloka Scamandera. Myslím, že to měla Rowlingová perfektně načasované, kdy se ke svému oblíbenci vrátit a svědčí to jen o tom, že svým čtenářům rozumí.