„Žádná detektivka, žádné policejní manévry, vraždy či střílení, žádná krev, ale lidský, krásný příběh, jaký jsem dlouho nečetl. Jaromír Hanzlík ztvární hlavní roli, kterou si pro sebe napsal, a spolu s ním například Alena Antalová a Igor Bareš,“ řekl režisér, který životní jubileum oslaví 9. března.
Kromě toho, že je vystudovaným režisérem, vystudoval na Akademii múzických umění i obor herectví. Ještě před tím, než šel na DAMU, pracoval v Divadle na Vinohradech jako kulisák. A tam se poprvé setkal s Hanzlíkem. „Jaromír zrovna natáčel některý ze svých nespočetných filmů a nemohl jako čerstvě angažovaná posila vinohradského souboru nazkoušet roli v inscenaci Noc s leguánem. A tak jsem za něj zaskočil. S Jaroslavem Satoranským jsme tenkrát, myslím v roce 1966, hráli takové dva divoké španělské kluky,“ prozradil Adamec svou první hereckou zkušenost na profesionální scéně.
Já, Tonya. Filmová krasojízda zostuzené bruslařky za vlastním zničením |
Narodil se ve Dvoře Králové nad Labem, ale vlastně je i po rodičích kluk z Českomoravské vysočiny. Hrál ochotnicky divadlo, měl na střední škole vlastní divadlo poezie, zpíval se školní kapelou. „Přirozený vztah ke komedianství jsem tedy měl, ale udělat talentové zkoušky na herectví nebylo jednoduché - taky se mi to napoprvé nepovedlo. Rok jsem tedy sledoval profesionální herce ze zákulisí na Vinohradech, až mě tamější herec Oldřich Musil na moji prosbu na zkoušky nezištně připravil,“ uvedl. Cesta od herectví k režii vedla přes vysokoškolskou kolej, kde bydlel na stejném pokoji se studenty FAMU, což ho motivovalo ke studiu režie.
Jako herec před kamerou se Jiří Adamec, po menších televizních roličkách, uplatnil v roce 1971 v úloze psychicky labilního vraha v Schulhoffově detektivce Vím, že jsi vrah. A pak v řadě drobných rolí ve filmu i v televizi. Od poloviny 70. let pracoval jako režisér v Československé televizi. Zpočátku se věnoval pořadům pro děti a mládež, později přešel do Redakce dramatických pořadů, kde pak působil jako šéfrežisér. Na kontě má z tohoto období vedle inscenací i spoustu seriálů: Zkoušky z dospělosti, Bylo nás šest, Sanitka, Rodáci, Dlouhá míle.
Po revoluci 1989 byl nucen z televize odejít, ale po krátké pauze začal působit v soukromých televizních stanicích, kde režíroval zábavné pořady, záznamy či přenosy velkých společenských událostí i rodinné seriály (Nováci, Pojišťovna štěstí, Cesty domů).
Jako režisérovi mu prý studium herectví hodně pomohlo. „Naučil jsem se rozumět křehké herecké duši, dokázal jsem poznat herce zevnitř a uměl jsem s nimi komunikovat jejich jazykem,“ vysvětlil. Během posledních let se podle něj televizní řemeslo změnilo, nové technologie ho zjednodušily. Z obrazovek se vytrácí profesionalita, technika ji neplnohodnotně nahrazuje.
„Mnoho lidí si myslí, že stačí koupit kameru a hned z nich bude kameraman. Výsledky v kinech i na obrazovce mají velký sklon k diletantismu. Technika je fajn, ale bohužel se zneužívá, moc se na ni spoléhá,“ vysvětlil.
Před mnoha lety Adamec jako režisér debutoval i na divadelním jevišti. Šlo o swingový muzikál podle libreta Gustava Oplustila Sny z Nového Yorku, který měl premiéru v Hudebním divadle Karlín v roce 1997. Muzikál Marilyn vloni nastudoval v Plzni. Jeho další divadelní režií měl být muzikál Robinson, námořník z Yorku, který od léta 2016 připravoval pro soukromou produkci v Divadle Hybernia.
„Je to pro mě nepříjemná životní epizoda, protože jsem se krátce před premiérou, která má být koncem března, s produkcí kvůli konfliktu s Danielem Hůlkou rozešel. Dokončí ho někdo jiný,“ uvedl. Podle něj jde o výborný projekt podle libreta Ivana Hubače, s hudbou Zdeňka Hrubého a texty Jana Krůty. „Určitě se půjdu podívat, na premiéře ale bezpochyby nebudu,“ dodal k projektu, který z devadesáti procent nazkoušel.
