Na první pohled bylo vše v pořádku. Americký prezident Barack Obama ve svém prvním poselství o stavu unie - každoročním účtování z pozice vrchního účetního - přiznal, že ne všechno se mu podařilo. Rádoby bez obalu mluvil o hlavních problémech, které USA sužují - nezaměstnanost v první řadě - a snažil se dávat najevo odhodlanost pokračovat v započatém díle. Jeho slova byla přerušována ovacemi vestoje, někdy i několikrát během jediného souvětí. V jeho sebejistém projevu to ale několikrát zaskřípalo.
Nás by mělo znepokojovat, jak upozaděna byla zahraničně-politická témata. A to i s vědomím, že v první řadě jde o projev k domácímu publiku. Obama se také snažil budit dojem nadstranického prezidenta, vyžadovalo by ale mimořádně velkou míru nesoustředění, aby tomu člověk uvěřil. Jistě, mluvil o snižování daní, zmenšování schodku a zmrazení vládních výdajů. Ale zněla i slova o „špatném chování na Wall Street“ či často opakované „oni ve Washingtonu“ - sice to mělo znít jako parafráze pocitů Američanů, ale z Obamových úst to spíš byla legitimizace podobných názorů. Nemluvě o budovatelských pasážích vykreslujících zázračné účinky investic do „čistých“ energií či závazku zdvojnásobit během příštích pěti let objem vývozu (ach ty pětileté plány...).
Zajímavým detailem také bylo, jak často citoval střední třídu a její problémy. Není náhodou, že právě u této kdysi sympatizující vrstvy Obama rapidně ztrácí podporu. Jeho řeč totiž zároveň byla i jakýmsi předvolebním projevem. Už při podzimním hlasování do Kongresu dostane odpověď na otázku, zda Američané dál sní jeho sen, anebo jestli se už probudili.
Čtěte Téma na straně 6
