12. dubna 2008 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

„Lidé musejí věřit, že to jde“

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce

Právník Pavel Franc: Ekologický právní servis je o věcnosti, ne o eko terorismu

BRNO Před deseti lety stál u začátků Ekologického právního servisu. Dnes jako zástupce této organizace vystupuje ani ne třicetiletý Brňan Pavel Franc před soudy, uzavírá dohody o neútočení mezi aktivisty a investory. Původně občanská iniciativa řeší stovky případů ročně, a už zdaleka ne jen s ekologickým podtextem.

* LN Vadí vám, když vás označují za eko teroristu, toho, kdo brání stavbám silnic a továren, které dávají nová pracovní místa?

Do obličeje mi to ještě nikdy nikdo neřekl. Ale je to typická reakce lidí s omezeným rozhledem. Mrzí mě to, protože to uzavírá možnost navzájem komunikovat a jednat věcně. Právě o věcnost se přitom snažíme. Fakta a důkazy jsou základem naší práce.

* LN Proč vlastně svádíte boj s úřady, stavební lobby či nadnárodními koncerny?

Ve své podstatě chráníme slabší. Ať jsou to lidé či celé komunity postižené bezohledným chováním investora, nebo ochrana hodnot, které jsou společné nám vše. Ale stále častěji narážíme na neochotu lidí něco podniknout. Když v tuzemsku dojde k něčemu, co se lidem nelíbí, Češi rezignovaně říkají, že s tím nic nejde udělat. „To už rozhodli ti nad námi,“ říkají. Taková krize důvěry v instituce je v současné době ve většině moderních demokracií. Konečně v Americe teď jeden z úspěchů demokratického prezidentského kandidáta Baracka Obamy je v tom, že lidi přesvědčuje „Yes, we can“ – neboli Ano, můžeme, dokážeme to. Vrací jim víru v demokracii. My říkáme, že je možné i v našem systému něco ovlivnit, ale lidé musejí věřit tomu, že to jde, a taky něco pro to udělat.

* LN Mluvíte o krizi důvěry v instituce. Ty jsou ale vašimi protivníky, velkou část sporů řešíte až na soudní úrovni. Nemá tedy ta krize opodstatnění?

Ale jistě. Neustále se potýkáme s netransparentní a nekompetentní státní správou, s tím, že se politici a podnikatelské špičky domluví a právo jde stranou. To ovšem neznamená, že se s tím nedá něco dělat. Protože právě díky rezignaci lidí jsme svědky toho všeho, co se kolem nás děje.

* LN Zlepšuje se vědomí lidí o tom, na co vlastně mají třeba při jednání s úřady právo?

Obecné právní povědomí se podle mého názoru zlepšuje. Nezlepšuje se ale vůle lidí prát se vší silou za svá práva. To je to, s čím se potýkáme.

* LN Jak to změnit?

Výchovou a vzděláváním, samozřejmě. Ale nejenom tím. Je potřeba změnit převažující společenský názor určovaný současnou politickou garniturou, který se staví negativně vůči občanské společnosti. Naopak je důležité, aby se lidé více angažovali ve věcech veřejných, aby podporovali občanskou společnost – zvláště pak tu, která hlídá veřejné instituce, poukazuje na nepravosti a navrhuje pozitivní změny. Což je pochopitelně problém, protože česká společnost na něco takového není zvyklá a zatím příliš nepodporuje uskupení označovaná podle anglického výrazu pro hlídací psy za organizace „watchdogového“ typu.

* LN Vezměme to tedy na konkrétním příkladu. Ekologický právní servis lze také velmi zjednodušeně označit za advokáta chudých. Je tím, kdo vystupuje za lidi, kteří se rozhodnou protestovat. Jak jste vlastně financováni vy a vaše práce?

Příměr k advokátům je trochu zkreslující, neboť neposkytujeme pouze právní pomoc, ale navíc prosazujeme koncepční změny vedoucí ke zkvalitnění fungování úřadů, k lepší ochraně práv občanů a podobně. A pokud jde o samotné financování, doposud jsou základem našich příjmů zahraniční zdroje, a to zejména od Evropské komise, ale také od amerických nadací, jako je Open Society Found. Americké nadace však postupně odcházejí a Evropská komise nás již považuje za zcela standardní demokracii – a tak prostředků ubývá. Přitom problémů má naše společnost opravdu hodně.

* LN Když by vás hodlali podpořit politici nebo třeba továrna Hyundai, s níž jste za občanská sdružení vyjednávali dohodu o neútočení, vzali byste od nich peníze?

Nevzali. Riskovali bychom svoji důvěryhodnost a nezávislost. V tomhle směru máme velice zúženou možnost financování. Ty peníze musejí být čisté. Jenomže peníze určené na dobročinnost u nás často směřují do míst, kde se neřeší příčiny, ale následky. Pro ilustraci: dětské domovy jsou často luxusně vybavené z firemních darů, ale děti by v prvé řadě neměly končit v ústavech, ale v náhradních rodinách. Pochopitelně by bylo prospěšnější podpořit experty, kteří by věc vyřešili celkově, navrhli řešení – ale to už pro dárce tak hezky vypadající není. A stejné je to s námi.

* LN Pochopil to už někdo? Máte nějakého dárce, který vám utkvěl v paměti?

Je to člověk z jedné firmy. Sami si nás našli, sami identifikovali potřebnost – ale nakonec se ukázalo, že je to Brit s českými kořeny. Další dárce také přišel se znalostí z ciziny, Češka, která pracuje na americké ambasádě. Dala nám velké peníze a ještě se omlouvala, že nemůže poskytnout víc. To mě dojalo.

Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání

Regionální mutace| Lidové noviny - Brno

MILOŠ ŠENKÝŘ




Najdete na Lidovky.cz