LN Komplikuje podnikovým právníkům život obecně nejvíce rozbujelá legislativa a časté novely?
Přidělává nám to vrásky. Nejhorší jsou laické návrhy, které zákony posouvají do oblastí, jež neodpovídají realitě. Přitom pokud má zákon něco upravovat, mělo by to být zejména v souladu s realitou a s respektem k přírodnímzákonům. Pokud toto nebude zákon respektovat, může se stát, že naopak lidé nebudou respektovat jej. Právo přitom stále požívá v českém prostředí značné autority, ale to nemusí platit věčně. Pokud se budou věčně měnit zákony, právu bude méně důvěřováno. Prvně se ale chyba vždy hledá v zákoně, a ne v exekutivě, nedostatku lidí nebo peněz. Je to tak jednodušší. Lidé si ale mohou uvědomit, že častými změnami zákonů zákonodárce jen přiznává, že není ideální a že tomu nerozumí. Jednou to projde, ale důvěra v právo bude postupně klesat. Potřeba je tedy nechat práci také exekutivě a soudům a neubírat jim ji věčnými zásahy do zákonů.
LN Může to přinést až to, že lidé budou vědět, jaké chování po nich požaduje zákon, ale budou se chovat jinak, protože to podle nich bude rozumnější?
Podívejte se třeba na zákaz zalévání během toho hrozného letního sucha. S vyhláškou byly seznámeny obce i lidé, ale nikdo ji nevymáhal. Lidé tak třeba viděli, že jimschne polovina zahrady, nebude úroda a uvadají jim květiny za tisíce korun. Kdo by jim to uhradil? Nikdo, škodu nese vlastník. Zachovali se tak často racionálně a zaléváním předcházeli škodám na svém majetku. Když tedy lidé vidí, že chybí dozor a reálná vymahatelnost předpisu, zachovají se přirozeně. S lehkou ironií řečeno, budou zkrátka zalévat s nízkou mírou rizika postihu.
