V průběhu dnů invaze vojsk Varšavské smlouvy a následujících týdnů zemřelo důsledkem chování sovětských, polských či maďarských vojáků 137 československých občanů. Stali se oběťmi nesmyslné střelby proti neozbrojeným civilistům, bezohlednosti řidičů okupačních vozidel i dalších událostí.
Kulkami a pod koly či pásy umírali občané ze všech sociálních vrstev i širokého věkového rozpětí, od dětí až po muže a ženy penzijního věku. Smutný primát vůbec nejstarší oběti invaze v srpnu 1968 drží paradoxně muž, který o půl století dříve stanul v Rusku proti bolševickým jednotkám se zbraní v ruce jako československý legionář. Oběť Antonína Abrahama, jenž byl jedním z těch, kdo svou odvahou přispěli ke vzniku samostatné Československé republiky, je přitom dnes bohužel téměř zapomenuta.
Narodil se 27. července 1877 v Příbrami. Absolvoval obecnou školu, potom české gymnázium a nakonec vystudoval učitelský ústav, završený složením maturitní zkoušky. Věnoval se potom pedagogickému povolání a po celou profesní dráhu působil jako učitel. Po vypuknutí první světové války byl povolán do rakousko-uherské armády a poslán na ruskou frontu v rámci pěšího pluku č. 88.
V hodnosti svobodníka padl 7. září 1915 u Tarnopolu do zajetí, kde požádal o vstup do československých legií. Jejich příslušníkem se stal 21. září 1918, byl zařazen ke štábu československého vojska. Podle výzkumu některých badatelů měl být po určitý čas přeřazen k osádce obrněného vlaku Orlík a účastnil se tvrdých bojů na transsibiřské magistrále. Po návratu evakuační lodí do Evropy a pak do vlasti demobilizoval 10. května 1920 a vrátil se ke svému civilnímu povolání. V meziválečném období působil jako učitel, později jako ředitel školy v Berouně. Antonín Abraham byl ženatý, manželství však zůstalo bezdětné.
V šedesátých letech žil, již jako vdovec a penzista, v Praze-Strašnicích, bydlel na adrese U Krbu 788/2 společně se svou ovdovělou švagrovou. Dne 23. srpna 1968 jej nedaleko bydliště na přechodu u křižovatky srazilo sovětské vojenské vozidlo. Válečný veterán přitom utrpěl vážná zranění včetně zlomeniny spodiny lebeční. Podlehl jim ve Vinohradské nemocnici, kam ho odvezla záchranka, následujícího dne, 24 .srpna 1968. Jeho ostatky byly zpopelněny ve strašnickém krematoriu. Urna s popelem Antonína Abrahama byla později uložena do rodinné hrobky na hřbitově v Příbrami. Hrob zde existuje dodnes. Antonín Abraham byl nejen nejstarší obětí invaze, ale současně také jediným bývalým legionářem usmrceným okupačními vojsky.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
