Jako kdyby to bylo včera. Měla jsem na sobě klučičí šortky, tričko s nějakým nápisem a na malejch tlustejch nožičkách se mi třpytily jako drahokamy modré plastové pantofle s Doremonem. Cupitala jsem v nich po naší špinavé ulici a věřila, že v nich budu chodit navždycky.
V Japonsku, mateřské zemi mého dětského hrdiny, se ve mně probudil spící, leč neupokojený malý duch, který nechtěl zaboha odjet ze země bez hmotného důkazu Doremonovy existence. Jednoduše řečeno, musela jsem si koupit nějakou turistickou ptákovinu.
Do Thu TrangPatří ke generaci Vietnamců v Česku, kteří každodenně porovnávají rozdíly - ty kulturní i generační. Narodila se ve Vietnamu. Do Česka přicestovala s rodinou jako pětiletá a dlouhou dobu vyrůstala v české rodině. Na střední škole chtěla být diplomatkou, potom ale vystudovala Marketing a PR a Česko-německá studia na Karlově univerzitě. Sama o sobě píše, že se pohybuje kolem marketingu, startupů, copywritingu a IT. O svém životě v Česku píše na blogu Asijatka.cz. Je svobodná, bezdětná, má české a vietnamské občanství. |
Což nebyl problém. Protože pokud v Japonsku nějakou věc nenajdete nebo si ji nemůžete koupit, pravděpodobně neexistuje. Alespoň to tvrdí knižní průvodce Lonely Planet. I takhle spíš definuju Čínu a její nadvýrobu, ale budiž.
IMG_9118Na hračičky a Doremonův “merch” jsme naráželi docela často. Vždycky se mi z toho rozbušilo srdce jako při angličácích a tajil dech jako při prvním polibku. Nějak jsem ale nechtěla dávat čtyři kila (nějakých 2000 yenů) za malého plyšového Doremona čínské výroby. Stejně by chudák skončil jen na poličce mezi naušnicemi.
Nakonec jsem udělala docela výborný kup v jednom obchůdku se suvenýry v Kjótu, nedaleko skvostného Zlatého pavilónu. Zpětně si uvědomuju, že se to byl kup více než symbolický.
Ponožky s Doremonem. Jako kdyby to bylo včera. Zase cupitám.
  |
Články autorka publikovala na svém blogu Asijatka.cz.
