26. září 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Honza Tříska byl skvělý parťák na Havlově svatbě, říká Fischerová k odchodu herce

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 35Diskuse
Jan Tříska, Václav Havel (zleva) po premiéře Havlovy hry v Divadle na Zábradlí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Tříska, Václav Havel (zleva) po premiéře Havlovy hry v Divadle na Zábradlí. | foto: Lidové noviny

PRAHA  Smrt herce Jana Třísky zůstane podle herečky, bývalé političky a občanské aktivistky Táťány Fischerové zahalená otázkami. A tak by to dle její výpovědi mělo také zůstat. „Člověk nebyl v jeho kůži, neví, co se v něm odehrávalo. Jak žil, jestli byl nešťastný, nebo jestli na něj doléhalo stáří. Samotný fakt, že si sedl na ten milovaný Karlův most má velký význam,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz jeho blízká přítelkyně. Spolu svědčili na druhé svatbě bývalého prezidenta Václava Havla.

Lidovky.cz: V pondělí dopoledne přišla smutná zpráva o smrti velkého herce Jana Třísky. Jak velká ztráta to pro vás je?
Ztráta je obrovská, protože Honza byl mimořádnou osobností, nejen hereckou, ale i tím způsobem jeho odchodu. Někdo už mi napsal: „Velký herec, velký skok“. To s ním zůstane navždy spojeno. Podle mě ta otázka, jak k tomu došlo, zůstane nevysvětlena, stejně jako v případě smrti Jana Masaryka. Zvlášť kvůli tomu, že se to stalo na Karlově mostě, místě nejsymboličtějším. To všechno dohromady mě bolí.

Táňa Fischerová, neúspěšná kandidátka na post prezidenta ČR

Táňa Fischerová, neúspěšná kandidátka na post prezidenta ČR

Lidovky.cz: Pro vás nebyl pouze významný herec, ale také dobrý přítel. Jak si jej budete pamatovat? Co vás vždy napadne, když se řekne jeho jméno?
Velká úcta. Protože on byl opravdu výjimečný. Svým nasazením. Nejen za mlada, i ke stáru, i když se to trochu lišilo. Když byl mladý, byl to takový nerost, který zářil na všechny strany. Záření zasahovalo nás všechny. Nikdo kolem něj nemohl projít lhostejný. Samozřejmě za to mohly i jeho skvělé herecké výkony. Ke stáru to byl zas výtečný profesionál. V Americe se naučil tomu, co my tady nemáme moc rádi, a to té preciznosti a přípravě. Českou kulturu obohatil z mnoha stran.

Lidovky.cz: Jana Třísku jste poznala i z jiné strany. Co vás na něm jako na člověku nejvíce fascinovalo? Jakou měl například zvláštní povahovou vlastnost, kterou se vám vryl do paměti?
On nebyl moc hovorný. Spíš byl mlčenlivý, i když samozřejmě někdy něco začal vyprávět. Já jsem s ním zažila ten slavný den svatby Václava a Dáši Havlových. Tam jsme byli hodně spolu, protože veškerá pozornost byla soustředěná na ně. On mi byl velkou oporou, protože to byl jinak obrovský nátlak na nervy. Všechno to schovávání a honička kolem. Honza to ale klidně glosoval a já byla moc ráda, že jsem ho mohla poznat právě v takto vypjaté situaci. Ne že bych ho trochu neznala dřív, ale tohle bylo skutečně mimořádné a budu ho s tímto momentem mít navždy spojeného.

Praha, srpen 2017, Jan Tříska
Jan Tříska v srpnu 2017.

Lidovky.cz: Máte ještě nějakou osobní vzpomínku, která se váže jen k Janu Třískovi?
Občas jsme jako svědci byli zváni k Havlovým na večeři nebo do hospody. Honza byl ovšem za mořem, takže jsem tam bývala častěji já. Honza byl ale ohromně vtipný. Pamatuji si, že jednou Václav (Havel) vyprávěl o tom, že byl jednou na nějakém politickém mítinku a že tam byly recepce, ovšem jídlo nebylo dobré. A Honza mu řekl: „Prosím tě, jak by to mohlo být dobré? Vždyť to bylo politické jídlo. Politické jídlo nemůže být nikdy dobré.“ Všichni jsme se dobře bavili. On to všechno vždycky tak hezky zaoblil. Pamatuji si také, že mi jednou s (manželkou) Karlou napsali z Ameriky krásný dopis, který se týkal mého syna s postižením. Byl velice hluboký a krásný. I tuhle oblast oni vnímali, čehož si moc cením. Pak jsme si napsali ještě několikrát.

Lidovky.cz: Poslední policejní informace hovoří o nešťastné nehodě, tedy že měl Jan Tříska spadnout z Karlova mostu. Předchozí zprávy ale spekulovaly i o sebevraždě. Připadala by vám taková teorie jako pravděpodobná, když jej osobně znáte?
To se nedá prokázat. Proto jsem říkala, že jeho smrt zůstane zahalená otázkami stejně jako ta Masarykova. Člověk nebyl v jeho kůži, neví, co se v něm odehrávalo. Jak žil, jestli byl nešťastný, nebo jestli na něj doléhalo stáří. Samotný fakt, že si sedl na ten milovaný Karlův most, má velký význam. On si na něj sedal pokaždé, když se vrátil do Prahy. Jednou si přál, aby dostal nějaký dobrý job, což mě překvapilo. To je takové americké. Znamená to ale, že Karlovým mostem byl přitahován a byl s ním hluboce spojen. To, že seděl s nohama směrem k Vltavě a hleděl… Už nikdo nezjistí, co se stalo. To je to tajemství. A nechme to tak.

  • 35Diskuse


Šárka Kabátová

Autor

Šárka Kabátovásarka.kabatova@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz